Válel v Bundeslize, má tituly se Spartou a teď si užívá okres. Dokud zdraví dovolí, říká Fukal

Začátek rozhovoru zastihl dvojnásobného mistra české ligy těsně před odjezdem do maďarské Budapešti, kde ho tentýž večer čekala práce televizního experta. "Upřímně jsem nikdy nepřemýšlel, že bych někdy mohl působit zrovna v této pozici. Musím ale přiznat, že mě ta role baví a naplňuje. Vždy se ji snažím dělat co nejlépe a doufám, že jsou mé postřehy zajímavé i pro diváckou veřejnost," říká Fukal.

Často si podle něj mohou z názorů expertů vzít něco užitečného i samotní hráči. "Konkrétní hráče ale hodnotím osobně velmi málo, když už se však k některému vyjádřím, snažím se o to, aby to bylo spíše v nějaké edukační rovině. Tedy, aby si z toho ten daný hráč z Plzně, Sparty či Sigmy odnesl, až si můj názor pustí či přečte, něco podnětného. Rozhodně nemám nikdy v úmyslu kluky nějak veřejně popravovat," prohlašuje devatenáctinásobný český reprezentant.

Okres hraje rád

Sám si kopačky čas od času obuje v rámci charitativního projektu Real Top Praha nebo při utkáních za mateřský Sokol Kokonín v jabloneckém okresním přeboru. "Pocházím odsud a klukům jsem slíbil, že pokud mi to dovolí čas a zdraví, dojdu si za ně vždy rád kopnout. Na podzim mi to vyšlo na tři starty, uvidíme, co na jaře. Fotbal mám rád a alespoň na téhle úrovni bych ho chtěl hrát, dokud to půjde," praví střelec celkem dvaceti branek v nejvyšší české soutěži.

Šín si v Alkmaaru užívá nizozemský sen. Na dálku drží s Baníkem a trpí. Na jaře se zvedne, věří

Zmíněná podzimní část se mimochodem jeho spoluhráčům příliš nepovedla. Se ziskem pouhých čtyř bodů se totiž tamní Sokol krčí smutně na předposledním místě tabulky. Na jaře přitom bojovali fotbalisté z přilehlé části Jablonce nad Nisou až do posledních kol o prvenství v soutěži. "Bohužel většina svou kvalitou nadstandardních hráčů buď odešla, nebo už tak často nechodí. Což se samozřejmě projevilo na výsledcích a mančaft zažil propad tabulkou," popisuje jeden z problémů místní patriot.

Další obtíží je pro tamní oddíl dále nepochybně i skutečnost, že samotný Kokonín nedisponuje fotbalovým hřištěm a svá domácí utkání hraje v nedaleké Malé Skále. Právě o stavbu nového sportoviště už Fukal několik let usiluje.

"Aktuálně se velice intenzivně řeší stavební plány a probíhá řada různých jednání. Věřím, že se je podaří v příštím roce uzavřít a celá věc pokročí k realizaci. V dohledné době se tak snad zdejší lidé dočkají nového areálu," symbolicky klepe na dřevo.

Z fotbalisty hospodským

Skutečnost, že obránce s více než stovkou odehraných zápasů v Bundeslize dokáže dotáhnout své vize do úspěšného konce, dokládá nejlépe budova místní sokolovny a v ní se nacházející restaurace, kterou stejně jako sokolovnu vlastní.

"Díky tomu, že se hospoda nachází v mém baráku, neplatím žádný nájem, což je obrovské plus. Druhý důvod úspěchu je pak osoba mého táty, který v ní působí aktivně už od jejího vzniku v roce 2004. Spolu s jeho manželkou to jsou dva lidé, na které se mohu vždy spolehnout, což je v téhle branži nedocenitelné," vyzdvihuje Fukal.

On sám se do řízení podniku zapojil po konci profesionální kariéry v létě 2013. "Od té doby se mu snažím věnovat na sto procent. Zároveň musím říct, že jsem měl i velké štěstí na výběr zaměstnanců. Jsou spolehliví a práci dělají dobře. Za to jim touto cestou děkuji," chválí někdejší opora Hamburku či Borussie Mönchengladbach.

Vánoce? Nejraději doma s rodinou

Vzhledem k pracovnímu nasazení je, logické, že se Fukal již nemůže dočkat zaslouženého volna, které mu poskytnou vánoční svátky. Ty tráví nejraději v kruhu rodiny. A jako správný šéf dopřává stejnou možnost i svým podřízeným.

"Od Štědrého dne do Štěpána máme zavřeno. Sice to bude znamenat nějakou ztrátu pro kasu, ale já to beru jako odměnu pro lidi, co u nás celý rok pracují, aby si mohli svátky pořádně užít. Myslím si totiž, že Vánoce jsou právě od toho, abychom je všichni strávili v klidu a pohodě se svými nejbližšími," říká moudře.

Věrný svému tvrzení zůstal i během zahraničních angažmá v Německu a v Rakousku, kdy se na nejkrásnější dny v roce vracel téměř metr devadesát vysoký sympaťák pokaždé na rodnou hroudu.

"Působil jsem v tomto ohledu naštěstí v ligách, jež měly na rozdíl třeba od anglické Premier League vánoční pauzu. Hned po posledním utkání před ní a následné společné večeře s týmem jsme ještě v noci nebo následující den ráno sedli s rodinou do auta a uháněli směrem na Jablonec. Za pár hodin jsme byli u našich a měli před sebou pár krásných dnů," přibližuje Fukal.

Poslední otázka se nemohla týkat ničeho jiného než štědrovečerní večeře. U fotbalisty a restauratéra v jedné osobě vítězí klasika v podobě poctivého vepřového řízku a bramborového salátu. "Ten zásadně se salámem. Za mě do něj prostě patří, ale když je nouze, sním ho i bez něj," směje se Fukal.

Válečník se po konci v šesté lize chystá na další angažmá. Vrátí se Slepička ještě do klece?