Vicemistr světa nastupuje v kraji a trénuje Opavu. Baráž s Baníkem? Šílenství, říká Mičola

S více než třítisícovým městečkem pojí Mičolovu rodinu chalupářská tradice. "Od roku 1989 tady máme chatu. Znám to tady od dětství a dodnes sem často jezdím. No a před loňskou sezonou mi kamarád Gusta Santorius řekl, že hledá posily do místního týmu. Tou dobou jsem sice ještě působil u Milana Baroše ve Viganticích, tam byl ale kvůli mé práci problém s dojížděním. Proto jsem si nakonec plácl s Gustou. Hned první rok se nám navíc podařilo postoupit do krajského přeboru. Udělal jsem dobře," líčí ostravský rodák.

Svoji premiérovou sezonu v nejvyšší krajské soutěži zvládá její letošní nováček zatím se ctí. V tabulce se 26 body nachází po podzimu na čtvrtém místě. Onu pozici dokázali navíc hráči albrechtického mužstva vybojovat i bez velkého přispění někdejší ligové hvězdy. "Bohužel mám znovu problémy s kolenem. Momentálně čekám na rezonanci a vše nasvědčuje, že se budu muset podrobit operaci. Stále stejná písnička," mrzí Mičolu.

"Vím, že mi pan doktor už doporučoval skončit, ale mně by velmi chyběla naše parta v kabině. Do zápasů tedy nastupuji většinou na nějakých dvacet či patnáct závěrečných minut a jsem rád, když dopomohu klukům k nějakému bodu. Byť je moje hraní nyní spíše takové ťapkání," glosuje.

Rovněž by se nerad loučil i s vynikající diváckou kulisou panující při domácích utkáních. "Na derby s Krnovem přišla návštěva přes tisíc lidí, což byl pro všechny nádherný zážitek. Jen trochu škoda výsledku. Vedli jsme 2:0 a skončilo 2:2. Legrační je, že oba góly nám dal klučina, kterého jsem dříve trénoval v Opavě. Občas to jsou paradoxy," usmívá se.

Trenérská dráha

Trénovaní pod křídly mateřského SFC Opava se Mičola věnuje už pátým rokem. "Tři roky jsem působil coby hrající asistent u béčka. A nyní mám možnost pracovat opět jako asistent u mladšího dorostu. Hlavním trenérem je v mých očích jeden z nejlepších mládežnických koučů v Česku David Sedlář. Pro mě se jedná o další skvělou zkušenost," hovoří bývalý mládežnický reprezentant.

Spokojený je i ohledně svých svěřenců. "Nejsou vůbec špatní kluci. Dokonce bych řekl, že jsou hodnější, než jsem byl v jejich věku já. Nemají oproti mé generaci vůbec jednoduché. Neměli jsme tolik lákadel a pokušení, jež by nás mohly odvést od fotbalu, jako mají chlapci dnes," přemítá muž se zkušenostmi z francouzské ligy.

Právě v ne moc starším věku, než jsou jeho současní chráněnci, prožil Mičola svůj vrchol kariéry. V létě 2007 byl na mistrovství světa do 20 let v Kanadě členem kádru, jenž si senzačně proklestil až do finále turnaje, kde podlehl Argentině. "Musím přiznat, že jsem ten úspěch ani moc neprožíval. Podle mě, jsem v tom čase ještě ani nebyl nastavený na to, že se budu fotbalem živit. S odstupem času si ale stříbra z Kanady považuji stále víc. Nebudu lhát občas mi hlavou probleskne, jaké by to bylo, kdybychom šampionát vyhráli," vzpomíná.

Názory části veřejnosti, že většině hráčů z finálového týmu nedokázala následně naplnit svůj potenciál, odmítá. "Nemám tuhle otázku rád. Vezměte si Ondru Mazucha, Jana Šimůnka nebo Marka Suchého. Dle mého jde o velmi úspěšné fotbalisty. Jasně, někteří nasekali chyby. Ale ve finále má většina z nás případů nyní spokojený život. Hodně z nás se během kariéry podařilo ušetřit, někteří z nás úspěšně podnikají. Nakonec jsme nedopadli tak špatně," odpovídá Mičola.

Baníkovské časy

Sám strávil největší část sportovního života v barvách ostravského Baníku. V modrobílém dresu zažil vyjma neúspěšného boje o titul z jara roku 2010 i sestup do druhé ligy o pár let později. "Do Ostravy jsem se tehdy vracel po dlouhém zranění ze Slavie. Baník zrovna vypadl z poháru proti Rýmařovu. Na rovinu, mančaft silný nebyl, ale stále z něj cítit baníkovské srdce. Hlavní problémem však bylo především tehdejší vedení klubu," oživuje nepříjemné vzpomínky.

Poslední titul Plzně? Peníze nebyly, ale Bílek a Šádek pomohli, říká Řezník

"Následně přišel v lednu trenér Petržela a začaly jeho pověstné zimní galeje. Bohužel jsem si při nich opět poranil koleno a můj lékař mi oznámil, ať radši ukončím kariéru. Poslechl jsem ho a do konce sezony už za Baník nenastoupil," pokračuje.

Mičolův příběh v Baníku ale naštěstí sestupovou sezonou neskončil. V duchu hesla konec dobrý, všechno dobré, s ním o rok a půl později slavil návrat zpět mezi tuzemskou smetánku.

"Po zranění jsem v létě chodil hrát za baníkovskou starou gardu a tehdejší sportovní ředitel pan Vrťo se mě zeptal, jestli bych si přece jen nechtěl ještě zkusit kopnout za áčko. Nakonec z toho byla nádherná postupová sezona, ke které se přidal i následující rok v lize. Krásné prodloužení kariéry," usmívá se autor 26 ligových branek.

Velký respekt pak chová zejména k osobě současného majitele Václavu Brabcovi. "Zlatý člověk. Byl jsem za něho strašně šťastný, když skončil loni s Baníkem na třetím místě. Moc jsem mu přál postup do Evropy. Je obdivuhodné, kolik dává do řízení celé organizace financí a energie. Doufám, že se jeho mančaft zvládne dostat z krize a zakončí sezonu třeba i vítězstvím v poháru. Pan Brabec by si to zasloužil," dodává uznale.

Slezské derby v baráži? Radši ne

Z předešlých řádek je patrná pikantní skutečnost. Mičola je totiž dost možná jediný člověk ve Slezsku, co drží zároveň palce jak Baníku, tak i svému opavskému chlebodárci. "Mám to tak, že přeji všem svým bývalým mužstvům, ať jde o Opavu, Baník, Slavii, Brest či Vigantice. Ve všech jsem strávil pěkné momenty," krčí rameny.

Nelze se tak divit, že by si ze všeho nejméně přál konec sezony ve znamení barážového souboje obou slezských klubů. "Nedokážu si představit, co by se v regionu dělo za šílenství. Asi by bylo hodně veselo, ale radši, ať se Baník zachrání a Opava postoupí přímo," směje se bývalý hráč obou celků.

Závěr povídaní pak věnuje jeho největšímu vítězství. "Za nejvýznamnější životní úspěch budu navždy považovat datum 26. 9. 2021, kdy se mi na mé narozeniny narodil můj milovaný synáček. Víte, když je člověk mladý, má v hlavě jenom fotbal. Ale po tom, co ta vaše sportovní cesta skončí, zjistíte, kolik je v životě hezčích a důležitějších věcí. Proto jsem ze všeho nejvíce vděčný za svou skvělou rodinu, jež nade vše miluji," ukončuje rozhovor.

Nevídaný příběh v divizi. Mladík ze Bzence možná poskočí do Artisu, v hlavní roli Pánik