Zelenka: Šel bych i do Belgie. Do Česka zatím ne

Zprvu to vypadalo na životní angažmá. Když záložník Lukáš Zelenka utíkal z pražské Sparty do bohatého tureckého týmu Vestel Manisaspor, nemohl si nové angažmá vynachválit. Po roce však musel v mužstvu skončit a nyní doma v Praze čeká, zda se mu podaří vysvobodit se z tureckého "zajetí". "Toho přestupu ale nelituju, byla to velká zkušenost," říká Zelenka.

Zákaz trénovat s týmem, mastná pokuta a naopak dva neuhrazené platy – k takovým koncům se dobralo působení Lukáše Zelenky v Manisasporu. První půlrok i začátek podzimní části sezony se mu přitom vydařil, hračička ze středu zálohy střílel góly i nahrával a stal se oblíbencem fanoušků. Uznání neskrývali ani spoluhráči, jimž prý dokonce připomínal slavného Argentince Maradonu. "Říkali mi Diego," usmívá se Zelenka. "Slyšel jsem, jak o mě takhle mluví ve sprše," dodává.

Podle svých slov na sobě v Turecku hodně zapracoval, protože poznal náročnější tréninky než ve Spartě za kouče Jaroslava Hřebíka. S tím si přitom nepadl do oka. "Makal jsem, bylo to mnohem tvrdí než za Hřebíka," tvrdí Zelenka.

Ke zlým časům paradoxně vedl jeden z nejvydařenějších zápasů, které technický záložník v turecké lize odehrál. V zářijovém utkání s Erciyessporem se mu dokonce povedlo vstřelit hattrick. "Hrozně se tím namlsali. A nepochopili, že to tak nejde pořád. Když jsem pak nedal góly v dalších zápasech a začali jsme prohrávat, najednou bylo všechno jinak," vzpomíná. Ambiciózní klub začal ztrácet na největší soupeře z čela tabulky a za hlavního viníka označil právě Zelenku. I když si ho bývalý kouč turecké reprezentace Ersun Yanal vyhlédl, zničehonic ho odepsal. "Vůbec to nechápu. To, co se tam dělo, jsem nikdy nezažil," kroutí Zelenka hlavou.

[obrazek id="5016" zarovnani="vpravo"]Podle některých zpráv tomu napomohl tím, že dal najevo svou nelibost nad hrou i sestavou Manisasporu. Sám však tvrdí, že je to nesmysl a že s Yanalem otevřeně promluvil jen jednou – o nekomfortním režimu, jemuž se hráči museli podřídit. Na stadionu museli být každé ráno povinně na snídani, i když měli fotbalové povinnosti třeba až večer. Vracet domů se nevyplácelo, na pořadu totiž byly i společné obědy nebo svačiny. "Vadilo to všem, ale jenom já jsem to řekl. Čtyřicet dní jsem neměl ani den volna, nemohl jsem být pořádně s rodinou," vykládá Zelenka. "Ale zeptal jsem se jako normální člověk, na to snad mám právo," diví se. Jako odpověď si vyslechl radu, že se má přizpůsobit tureckým zvyklostem.

Svérázný sparťanský středopolař však narazil i na jiné zvláštnosti. Když měl stejně jako ostatní absolvovat seanci u psycholožky, ještě to skousl. "Byl jsem tam asi čtyřikrát, i když jsem měl třeba zavřít oči a představovat si, jak létá moucha," popisuje Zelenka. Pak však Yanal povolal k týmu o poznání vlezlejšího psychologa - svého dobrého známého, jehož angažoval i na jiných štacích. "Stávalo se, že jsme třeba hráli bago, on stál metr ode mě a pozoroval mě, snad aby mě znervóznil," líčí Zelenka. "Ale vrchol byl, když se mi chtěl nabourat domů k rodině. To jsem odmítl," dodává.

Záhy poznal, že už je v Manisasporu nechtěný. Yanal ho ignoroval při nácviku střelby, pak ho přede všemi seřval a jednou vyhodil z tréninku. Spoluhráči ani nedutali, ale když se přísný trenér ztratil z dohledu, za Zelenkou přišli, že jsou na jeho straně. V závěru podzimu už ani s mužstvem netrénoval a v klubu mu dali najevo, že už s ním navzdory tomu, že má ještě na tři a půl roku smlouvu, nepočítají. Z původní čtyřčlenné česko-slovenské kolonie tak zůstal v týmu jen útočník Filip Hološko. Jiný kanonýr Michal Meduna musel skončit kvůli problémům se srdcem, obránce Petr Johana zase po incidentu, kdy provokujícího protihráče udeřil pěstí přímo do břicha.

Zelenka se tak před Vánoci vrátil do Prahy. Do Turecka se měl opět vydat na začátku ledna, ale postihly ho potíže s kyčlemi. "Vystřelovala mi z nich bolest do třísla na pravé noze," říká. Do Manisy odeslal lékařskou zprávu s tím, že bude moci naplno trénovat až od poloviny ledna. Turecký klub se však o jeho návrat nijak nezajímá. "Budou se mě chtít zbavit," ví dobře Zelenka.

[obrazek id="5015"]Vyloučeno ovšem není, že by v zemi půlměsíce mohl nadále působit. Podle tamějšího tisku projevil zájem nejslavnější tamější klub Galatasaray Istanbul, ozval se i Trabzonspor, v němž neúspěšně působil útočník Tomáš Jun, Zelenkův nejlepší kamarád. Hovořilo se i o Besiktasi Istanbul, pokud by se do něj vrátil rumunský kouč Mircea Lucescu. Právě proti Besiktasi se Zelenka blýskl v Lize mistrů.

Kromě tureckých týmů padla i jména bundesligových klubů Hannoveru a Mönchengladbachu. "Konkrétní nabídku zatím nemám," tvrdí záložník. Východiskem by mohlo být také angažmá v některém českém klubu, ale hrát doma se Zelenkovi v této chvíli nechce. "Když už jsem odešel do zahraničí, chtěl bych venku ještě zůstat. Někdy se třeba do naší ligy vrátím, ale teď nechci. Raději bych přestoupil třeba do Belgie, kde už jsem hrál," říká a připomíná své angažmá ve Westerlo. V krajním případě by se mohl stát volným hráčem, pokud mu Mansisaspor neuhradí mzdu za tři měsíce. Za dva už mu dluží – místo nich dostal tučnou pokutu půldruhého milionu korun. Peníze, na něž má nárok, jsou jen o něco vyšší.

Ačkoli se Zelenka stal v klubu nežádoucí osobu, nevzpomíná na Manisaspor ve špatném. "Rozhodně toho přestupu nelituju, jsem rád, že jsem tam šel," tvrdí. "Zahrál jsem si super fotbal, lidi mě měli rádi. Byl to velká zkušenost."

[ 5.1.2007 - Štěpán Filípek | Foto: MARSfoto ]