Kdo položil základy slavné La Masie a herního stylu tiki-taka?

Bohužel součástí tištěného magazínu HATTRICK jsou občas i nekrology. Zemřel Johan Cruyff. Nenapodobitelný nizozemský génius a „Pythagoras v botách“ odešel 24. března 2016 ve věku 68 let. Zemřel na rakovinu plic v Barceloně, kde se stal legendou během pětileté hráčské etapy a osmiletého trenérského působení.

Ve světové historii jsou jen tři jiní fotbalisté, s nimiž ho lze srovnávat. Jsou to pouze bájný Brazilec Pelé, z hlediska dovedností zcela komplexní hráč, jehož jedinou částečnou slabinou byla hra hlavou, Argentinec Diego Maradona, pravděpodobně nejdokonalejší technik celých dějin fotbalu, jemuž chyběla vyšší postava a především osobní charakterové kvality, a jeho krajan Lionel Messi, jenž je rovněž mírně limitován subtilní figurou.

Cruyffovi, trojnásobnému držiteli Zlatého míče, nechybělo naprosto nic. Jedině tituly s národním týmem. Měl vynikající individuální a kopací techniku, skvěle hrál hlavou, jeho výbušnost a sprinterské kvality při vedení míče byly zcela nadpozemské. Ačkoliv byl útočníkem, tak nehrál jen na své zakončení, ale byl to kreativní hráč. Herní styl Johana Cruyffa byl zcela nenapodobitelný. A tak jako Zinedine Zidane vynalezl svou proslulou „Zidanovku“, tak o generaci dříve existovala tzv. Cruyffova otočka. Byl skutečně famózním střelcem, protože jen ve 240 zápasech za Ajax nastřílel 190 gólů.

Jeho zásadní předností byla rychlost a neúprosný herní důraz při hře dopředu. Nejvýraznějším prvkem jeho fotbalu však bylo myšlení, přehled, organizace hry, posílal spoluhráče do smrtících akcí fantastickými pasy. Hrával většinou ve středu pole jako vysunutý záložník nebo podhrotový útočník.

Je mu připisováno autorství slavného projektu barcelonské mládežnické akademie La Masia (od roku 1979) a filozofie herního stylu „tiki-taka“. Zaslouží si mít pomník na každém stadionu, kde hrál.

„Zažil jsem s ním skvělé roky. Jeho fotbal vždycky vycházel z toho, že sledoval pohyb míče, nikoli protihráče. Nehrál jsem s nikým a proti nikomu, kdy by dokázal tak skvěle organizovat hru,“ složil mu poklonu pravý obránce zlaté éry Ajaxu a finalista MS 1974 Wim Suurbier.

Jeho další vývoj z něj v podstatě udělal kromě úspěšného kouče především fotbalového myslitele.