Jaké budou následky nákupů Slavie a kdy zas Liberec získá titul?

[hot]PÁTEČNÍ PRŮNIKOVKA ZDEŇKA KUDELY[/hot] Desítky milionů už investovala Slavia Praha, tedy její čínský majitel, do nákupů hráčů v právě probíhající sezoně. Jenom v tomto zimním přestupovém okně odešlo za šest nových hráčů z bankovního účtu klubu z Edenu podle zasvěcených odhadů nějakých 65 až 70 milionů korun

Po titulu toužící funkcionářské osazenstvo kanceláří v Edenu se evidentně navzájem utvrzuje v názoru, že pro cestu na ligový vrchol dělá ze všech ostatních kandidátů daleko nejvíc. A svými jarními euforickými prognózami už šéfové zviklali i svého dosud umírněného trenéra Jaroslava Šilhavého, který již o získání titulu také začíná sem tam něco vypouštět.Zajímalo by mě, jestli to přijal za své, anebo tak mluví z povinnosti k zaměstnavateli.

Jeden velký přínos ale tohle horečnaté investování do nákupu stále nových a nových hráčů pro český fotbal má. Pokud se jedná, jako nyní v zimě, o transfery Lüftnera, Sýkory nebo Tecla, tedy o přestupy hráčů z českých klubů, tyto vysoké transferní částky se z čínské kapsy nalijí do českého fotbalu a kluby se tak dostanou k penězům, které by asi jinak nezískaly. Koneckonců i investice do cizinců, kteří přicházejí ze zahraničí, se obecně Česku vyplatí, protože tito hráči dost podstatnou část své mzdy utratí v této zemi. Potud je to ekonomicky správně a Babišovo ministerstvo financí si může spokojeně mnout ruce.

Alepo sportovní stránce vzbuzuje slávistické počínání rozpaky. Příchod šesti nových hráčů do mužstva, které na podzim po svém příchodu trenér Jarda Šilhavý stabilizoval a vytvořil z něj jakýsi velmi dobře pracující a fungující „teamwork“, je na pováženou. Jak znám většinu českých koučů, každý v přípravě tvrdí, že potřebuje mít do nové sezony zdvojené všechny posty, tedy na každou pozici v sestavě alespoň dva hráče stejné výkonnosti.Když potom sezona vypukne, většinově už to zase vidí jinak.

Když trenéra otravují hráči i jejich manažeři

Hráči za trenéry totiž chodí, ptají se, proč nehrají a jejich manažeři neustále telefonem otravují, že když kouč jejich klienta nebude stavět, že ho dají jinam. Potom se trenéři dostávají s kvalitními hráči, kteří pravidelně nenastupují, do ještě složitější situace. A to, jak je herně vytěžovat.Protože juniorská soutěž v Česku vůbec nesplňuje předpoklad požadované kvality a pak někteří z hráčů, s podporou svých manažerů, cítí svoji účast v „juniorce“ jako něco, co neodpovídá jejich umění. Také si velmi dobře vzpomínám na dost případů, co přináší boj o místo v sestavě mezi hráči na tréninku. Jak řada fotbalistů těžce nesla, že nehráli, a dávali to spoluhráčům v soubojích na tréninku patřičně znát. Nebude to mít tedy trenér Šilhavý vůbec jednoduché. A co potom, až přijdou první neúspěchy, které vždycky přijdou? Jaká bude odezva v kancelářích na stadionu?

Slavia bude muset na jaře také počítat s tím, že jejich finančně ekonomický rozmach, ve kterém se její šéf Tvrdík a spol. tak vyžívají, proti nim sjednotí všechny konkurenty. To může být zajímavé.

V Liberci naopak miliony přijímají

Zcela jinou situaci prožívá během zimního období trenér Jindřich Trpišovský v Liberci. Jeden z jeho hráčů, obránce Coufal, suše po odchodu asi jedenácti svých spoluhráčů konstatoval, že se až tak nic neděje.Že to není vůbec špatné, že je jich na tréninku o dost méně, že se jim trenér Trpišovský může alespoň více věnovat. Tak si to dejte do souvislosti se situací na Slavii.

A když jsem již zmínil výdaje za nákupy ve Slavii – to majitel Liberce Ludvík Karl v této sezoně peníze na klubovém účtu hlavně přijímá (v této rozehraném ročníku včetně příjmů z UEFA cca 170 milionů korun).

Slavia je po podzimu v tabulce druhá a Slovan Liberec čtvrtý, ovšem od konce tabulky. Jaký to paradox: klub, který bude hrát o titul, v součtu výdajů a příjmů dosti prodělává, a klub, který je v tabulce těsně nad sestupovou propastí, silně vydělává. Je to tím, že liberecký majitel Karl vládne v klubu tvrdou podnikatelskou rukou.

Je pravda, že trenér Trpišovský pod Ještědem prožívá něco podobného, jako trenér Šilhavý, ale jejich situace jsou zcela rozdílné. Protože Jindřich Trpišovský musí postavit skoro nový tým. Posily, které klub přivede, musí do mužstva zabudovat a je jasné, že většina z nich bude hrát.

Co však v Liberci vždycky uměli, bylo vybrat a přivést velmi dobré a zajímavé hráče a zase je pak dál a velmi výhodně prodat. A že jich bylo už opravdu hodně. Jen připomenu Šurala s Rabušicem z Brna, odkud přišli oba dohromady za desetinu ceny, kterou obdržel Slovan nyní za Pokorného. Šural šel pak za šestnáct milionů korun do Sparty a Rabušic přestoupil do zahraničí za částku ještě o něco vyšší, než teď přišla z Montpelliéru. A pak tu byli Pavelkové,Polákové, Haškové, Dočkalové, Štajnerové a jak se všichni vůbec jmenovali.

Ludvík Karl – fotbalových obchodníků král

Majitel Karl je zkrátka fotbalový obchodník, obchodníků král.Však on letos zvládne i tu záchranu. Jestli se mu však ještě někdy podaří se Slovanem získat titul, to je otázka. Není žádným tajemstvím, že přibližně před třemi lety se fakticky už vzdal vedení klubu a přenechal jej svým rodinným příslušníkům. Ti jej však vedli „od deseti k pěti“, takže mu nic jiného nezbylo, než napravit „hříchy mládí“. A když potom Slovan slavně porazil v boleslavském finále Českého poháru Jablonec, pana Karla to fotbalové nadšení zase chytlo. Ale kdyby se však opět rozhodl skončit, se Slovanem Liberec by byl asi „ámen“.

[img id="52435"]