Nevěřte (všechno) Páníkovi. Dostane ve Zlíně třetí šanci?

MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Game over. Český pohár pod křídly maďarského ropného a plynárenského koncernu MOL pro tuto sezonu skončil. Ve Zlíně se probírají z kocoviny, která se jistě po mixu endorfinů, piva a slivovice na oslavu vítězství dostavila. „Ševci“ teď s pohárem ve vitríně stojí před rozhodnutím, kam klub směrovat. Moc času na to nemají, vzhledem k tomu, co všechno musí vyřešit…

Nevěřte (všechno) Páníkovi. Dostane ve Zlíně třetí šanci?

Začnu otázkou? Víte, na kterém místě skončil tento klub v ligové tabulce v roce 1970? To možná nosí v hlavě místní kronikář a několik věkově stejně mladých cifršpiónů, nebo pomůže strýček Google. Ale není to vůbec podstatné. Klíčové je, že v tomto roce vyhrál tehdejší TJ Gottwaldov Československý pohár, když ve finále zdolal Slovan Bratislava. A tento moment stále čněl až do včerejška jako největší úspěch provinčního klubu z východní Moravy.

Teď bilanci vyrovnala Páníkova parta. Ta stejná, jíž se na podzim pro její spanilou jízdu přezdívalo Zlincester, ale taky ta stejná, která je na jaře jasně nejhorším z šestnáctičlenného ligového pelotonu. Ale zase má v kapse Pohár. Druhou nejvýznamnější trofej na tuzemské scéně. S přímým skalpem Sparty i Slavie.

Jarní zlínské delirium málem neustál kouč Bob Páník, na podzim velebený, na jaře v lize zatracovaný a málem vyhozený. Na konci sezony by měl u týmu skončit, tak zněla kompromisní dohoda s vedením klubu. „Jsem u týmu dva a půl roku a nějaký stav opotřebení je cítit. A v takové situaci se mění buď hráči, nebo trenér. Uvidíme, co se bude dít, já nebudu předjímat,“ řekl Páník v rozhovoru pro deník Sport po vítězném finále s Opavou.

Teď by se pro hráče mohl stát zajímavý i Zlín, hlásá Páník. Poslouchá už někdo za dveřmi?

Jeho slova zapadají do koloritu českého vrcholového fotbalu, kdy mnohdy úporná snaha o okamžitý úspěch a mnohdy i zákulisní pletichy vedou k nesmyslným změnám na trenérské lavičce. Přečtěte si v magazínu Hattrick, co o vyhazovu z prvního místa říká explzeňský Roman Pivarník.

Ne, Zlín v takhle násilně kontroverzní situaci nebyl a není. Dva roky po sobě se tu střídal kvetoucí podzim s pošmourným jarem. Přesto teď, přes evidentní, hmatatelný a ekonomicky lukrativní úspěch řeší změnu trenéra. Květen 2017 – zisk Poháru FAČR. Červen 2017 – konec práce trenéra Páníka. To bude zřejmě zaneseno v kronice. Není to zvláštní?

Zlín teď upírá zraky ke Stockholmu, k finále Evropské ligy. Pokud jej vyhraje Manchester United, spadne do zlínského klína jako základ 70 milionů korun za přímou účast ve skupině Evropské ligy. Pokud vyhraje Ajax, bude muset Zlín do posledního předkola, dotovaného částkou sedmi milionů korun. Je nabíledni, komu bude fandit celé Valašsko.

Příští týden budou moudřejší i muži ve zlínském fotbale nejpovolanější, pánové Červenka, Fabík a Grygera. Budou totiž vědět, kolik jim vítězství s Poháru FAČR hodí do kasy. A podle toho mohou jednat, resp. vybírat a nakupovat, aby byli co nejvíc konkurenceschopní jak v Evropě, tak i v Česku.

A taky mohou vybírat trenéra. Nebo jinak: vybírat nemusí, vždyť ho mají. Není to tak dávno, co v Manchesteru, k němuž nyní „ševci“ vzhlíží, kraloval na lavičce jistý Alex Ferguson. Přes počáteční nezdary vybudoval na OldTrafford nejlepší tým PremierLeague a hlavně: vydržel tam dlouhých 27 let.

Páník není Ferguson a Zlín není United. Proč by ale měl končit trenér, který na konci sezony přivede klub k největšímu úspěchu novodobé historie? Navíc je to trenér z regionu, odborně na maximální výši, s výtečným charakterem a povahou, která na klub zlínského typu sedí jako dětský zadeček na nočník. A že sám říká, jak je za dva a půl roku opotřeben? Zase úplně všechno mu věřit nelze.

Léto uteče jako voda a Zlín bude brzy stát v Evropské lize či jejím play off. Páník by měl dostat třetí pokus o třetí výtečný podzim za sebou. Evropské měřítko tuhle dimenzi ještě více rozšiřuje.