Proč Křetínského deník Sport dává nyní za pravdu Romanu Berbrovi?

"Třeba si smažte můj telefon, ale je to tak – myslím si to samé, co Roman Berbr,“ napsal minulý týden ve Sportu vedoucí fotbalového oddělení tohoto deníku Ondřej Škvor. Ondrovo telefonní číslo si mazat nemusím, protože ho znám zpaměti. A to nejen proto, že jsem ho coby zástupce šéfredaktora do Sportu přivedl a byl jsem i u jeho příchodu do fotbalového oddělení tohoto listu. 

Vážím si ho, znám ho ještě, když byl malý kluk. Přesto s ním teď zásadně nesouhlasím. A co hlavně: je mi podivné, jak se deník Sport, který patří spolumajiteli pražské Sparty Danielu Křetínskému, ve dnech kolem červnové valné hromady FAČR začal stavět k osobě kontroverzního místopředsedy FAČR Romana Berbra, proti němuž ještě nedávno vedl nekompromisní kampaně.Totiž mnohem vstřícněji.

Logicky se vkrádá na mysl otázka: proč se tak děje a nesouvisí to náhodou s tím, že Sparta i Berbrova česká komora ve vzácné shodě podporovaly stejného kandidáta – předsedu obchodní a marketingové asociační firmy STES, bývalého policistu a obchodníka s DVD Martina Malíka?

Komory coby pojistka proti náčelníkům

Co vlastně Ondřej Škvor v poznámce nazvané „Komory vážně nedávají smysl“ napsal?

„Dvě komory v českém fotbale nedávají smysl. Neodpovídají zemskému uspořádání, měly by se zrušit. Přitom návrh, který teď schválil výkonný výbor, ani zdaleka nejde tak daleko. Komory ponechává, jen je fakticky ruší při volbě předsedy. Mít tu nějaký systém jenom proto, že se zrovna hodí proti Berbrovi, to je jaksi, ehm, nesystémové. Až se to bude hodit, budou současní odpůrci změn horovat za smetení komor? Takhle svět nemá fungovat. Ale bude, protože Morava se sama nezruší.“

Tolik Ondřej Škvor ve Sportu. Ano, přiznám se, že jsem i já v minulosti několikrát upozorňoval na to, že se český fotbal řídí zemským uspořádáním, přestože je tento stát rozdělen na kraje (po zkušenostech s kraji je ovšem legitimní otázkou, zda by zemské uspořádání nebylo lepší a praktičtější).

A proč se fotbal při valných hromadách dělí na českou a moravskou komoru, kde platí zákaz majorizace (stejně jako třeba v EU nebo v bývalém československém Federálním shromáždění), totiž že početnější nemůže přehlasovat početně slabšího?

Vzniklo to historicky, už v roce 1990, kdy Ondřeji Škvorovi bylo pouhých patnáct let a měl logicky úplně jiné starosti, než jak a kdo bude řídit český fotbal. Tehdy vznikl Českomoravský fotbalový svaz, ještě jako součást Československé fotbalové asociace (ČSFA). Ostatně řada institucí si tehdy dávala do názvu „českomoravský“ nebo „Čech a Moravy“ (např. Českomoravská stavební spořitelna, Českomoravská konfederace odborových svazů, dokonce i Komunistická strana Čech a Moravy), a to právě proto, že se nevědělo, jaké uspořádání v Československu, později v Česku, bude zvoleno.

V českém, resp. českomoravském, fotbale začátkem roku navíc vážně hrozilo, že vznikne samostatný Moravskoslezský fotbalový svaz a že dojde v nejpopulárnějším sportu k obřímu rozkolu. I proto došlo za předsedy Františka Chvalovského k zavedení dvoukomorového systému valných hromad, jenž tomuto rozkolu rázně zamezil.

Samostatně Česko (od roku 1993) se nakonec ve státoprávním uspořádání rozhodlo pro kraje, má však jako pojistku demokracie kromě Poslanecké sněmovny ještě Senát.

I ve fotbale se dvě komory staly postupem času pojistkou demokracie v dobách, kdy se mu hrozilo/hrozí, že ho ovládne jeden samozvaný „náčelník“ neboli diktátor. Stalo se to dvakrát v roce 2005, jednou v roce 2011 a nyní v letos červnu. Už čtyřikrát byl takto český fotbal zachráněn před absolutní mocí jednoho „Fidela“. Je to možná pro někoho (např. pro předsedu Ligové fotbalové asociace/LFA, místopředsedu Sparty, místopředsedu FAČR, předsedu Pražského fotbalového svazu a člena představenstva STES v jedné osobě Dušana Svobodu) nepochopitelné a zbytečně komplikující, ale je to z hlediska demokracie velmi důležité.

Kdyby v únoru 1948 existoval Senát, neměli by to komunisté se svým tehdejším pučem tak jednoduché. Kdyby naopak v roce 1992 nemělo československé Federální shromáždění dvě komory – Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů, kde bylo v případě některých zákonů nutno získat jak většinu poslanců zvolených v tehdejším Česku, tak i poslanců zvolených na Slovensku – nerozdělilo by se Československo tak hladce a bezproblémově.

Zmatená zástupkyně UEFA

Je s podivem, že si to neuvědomuje zástupkyně Evropské fotbalové unie (UEFA) Eva Pasquierová. Slovenka žijící ve Švýcarsku, která se na červnové valné hromadě FAČR i na nedávném pražském setkání se zástupci české a moravské komory až nevhodným a nepřípustným způsobem zasazovala o to, že si Češi musejí za každou cenu okamžitě a střelhbitě zvolit nového předsedu. Přitom nebýt dvoukomorovosti bývalého československého parlamentu, nedošla by její vlast, Slovensko, ke své samostatnosti tak hladce a bezbolestně.

Tahle dáma, s níž až příliš proberbrovsky orientovaný sekretariát FAČR v poslední době tak čile spolupracuje, si toho ale asi neuvědomuje víc. Před pěti lety v rozhovoru pro oficiální web Slovenského fotbalového svazu (futbalsfz.sk) třeba přiznala, že když se hlásila do služeb FIFA (světové Mezinárodní fotbalové federace, z níž nedávno přešla do UEFA), vůbec ani netušila, že jde o fotbalovou organizaci… A dnes, po pár letech už radí Čechům, jak si mají zvolit předsedu FAČR.

Není Nodar jako Nodar

Alespoň, že na setkání se zástupci české a moravské komory koncem června vystupoval mnohem důvěryhodněji zástupce FIFA, bývalý předseda Gruzínského fotbalového svazu Nodar Achalkaci mladší. Nikoli Akhaltaksi, jak mu s pomocí anglického přepisu nemohl přijít ve svém zpravodajství na jméno (nejen) Ondřej Škvor. Žádné „taksi“, čeština má i na přepis gruzínských jmen svá přesná pravidla. Největší sovětský diktátor gruzínského původu Stalin, původním příjmením Džugašvili, se také v češtině neuvádí jako Dzhugashvili, bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili také není Mikheil Saakashvili atd.

To současný fotbalový novinář nemusí vědět, ale kdo byl funkcionářův, již zemřelý, otec, Nodar Achalkaci starší, by vědět mohl. Byl to totiž nejslavnější trenér v dějinách gruzínského fotbalu, který dovedl Dinamo Tbilisi v roce 1981 až k senzačnímu triumfu v Poháru UEFA. A jeho svěřence, jako byli Kipiani, Šengelja, Daraselja, Sulakvelidze nebo Čivadze, znal celý fotbalový svět. Stejně jako trenéra Nodara Achalkaciho staršího.

To jen na okraj, i když redaktoři, kteří by tohle nejspíš znali, v poslední době Sport opouštějí.

Co je nesystémové a co systémové?

Zpět k Berbrovi a ke dvěma komorám českého fotbalu.  O demokratické pojistce v podobě dvou komor už jsem psal. A Škvorova věta „Mít tu nějaký systém jenom proto, že se zrovna hodí proti Berbrovi, to je jaksi, ehm, nesystémové“?

Ale to je přece naopak systémové, systém dvou komor vznikl v roce (1990), kdy tehdejší Západočeský fotbalový svaz vyřazoval ze svých řad jakéhosi Romana Berbra. Důvody: „a) úplatky od rozhodčích za postupy, b) ovlivňování zápasů, c) ovlivňování delegáta,“ psalo se 2. května 1990 v usnesení výboru Západočeského fotbalového svazu. Dvoukomorový systém přitom fungoval už od ledna 1990. 

To, že se Berbr, kterého už před sedmadvaceti lety vyhodili dveřmi ze západočeského domu, vrátil rychle zpátky komínem, je věc jiná.  A že se současný systém valných hromad hodí proti Romanu Berbrovi? Hodil by se proti jakémkoli jinému podobnému „týpkovi“: Čím je těžší zmanipulovat systém, tím lépe! Zvládne to ale jen systémové opatření.

Nevěřím Andreji Babišovi a jemu podobným populistům, kteří chtějí rušit Senát a snížit počet poslanců ve sněmovně ze dvou set na sto. Proč to chtějí? Protože by se takto mnohem snadněji dalo dosáhnout absolutní moci?

V tom jsou si AB a RB velmi podobní. Že to schvaluje Ondřej Škvor a jeho ústy deník Sport, mě ovšem mrzí.

Dejme kmotrům červenou a pak ústup?

I když možná začínám chápat proč. Před necelými dvěma lety vyšli redaktoři deníku Sport sympaticky s protiberbrovským práporem na barikády. Dva roky po své předchozí, neméně rázné,výzvě „Dejte kmotrům červenou“.

O praktikách Romana Berbra se na stránkách Sportu v srpnu 2015 postupně rozhovořili bývalí sudí Libor Kovařík, Tomáš Kovařík, Antonín Kordula a Drahoslav Handlíř, funkcionáři Ivo Lubas a Josef Nikodém i internacionál a olympijský vítěz z roku 1980 Ladislav Vízek.

Některé z nich (oba Kovaříky, Kordulu či Vízka) Berbr se svou partnerkou Dagmar Damkovou zažalovali k soudu (jednání jsou v běhu). Zajímavé je, že deník Sport, který tato svědectví otiskl, Berbrem zažalován nebyl. „Doktor Křetínský“, jak říká sparťanskému bossovi s úctou a respektem kontroverzní místopředseda, by byl asi pro RB příliš velkým kalibrem.

Studenou sprchou ale muselo pro leckoho být, když Daniel Křetínský na zasedání majitelů klubů ještě v roce 2015 údajně prohlásil, že do dění v deníku Sport nezasahuje a že o „kauze Berbr“ vlastně nic nevěděl.

Sparta s Plzní a Berbrem v jednom šiku. Proč?

Po necelých dvou letech, v červnu 2017, pak Sparta hlasuje s Viktorií Plzeň a s Romanem Berberem na valné hromadě FAČR v nerozborném šiku. Berbr dostává ve Sportu po valné hromadě nevídaný prostor v podobě dvoudílného rozsáhlého interview. Přestože Berbrova tvrzení a styl, jakým odpovídá, připomínají legendární projev komunistického papaláše Milouše Jakeše v Červeném Hrádku v létě 1989, žádný zásadní redakční komentář k těmto blábolům interview nedoprovází. Přestože se Berbr „v přímém přenosu“ možná přiznává k trestnému činu ovlivňování rozdělovníku státních dotací, kvůli čemuž je nyní obviněn bývalý předseda FAČR Miroslav Pelta. Přestože Berbr otevřeně mluví o estébáckých způsobech „infiltrace“ do vedení FAČR.  

Až po několika dnech se objeví větší komentář, i ten je ale vzhledem k nedávným výzvám a rozhovorům až nečekaně mírný. Dokonce se v jeho závěru píše: „Je možné, že se Berbrovi v nové roli zachtělo i po uznání, jak porouchaný stroj drží při sobě a s ním za volantem se kodrcá dál. Jenomže se ho nedočká. Byť by si to třeba v téhle hře i zasloužil.“

Za co by si to zasloužil? Za to, že vyhrožuje obřími pokutami ze strany UEFA kvůli údajnému klubovému tlaku na Listkiewiczovu komisi rozhodčích? Za to, že hrozí moravské komoře zásahem funkcionářů UEFA a FIFA do stanov FAČR? Za svá nehorázná tvrzení v předchozích rozhovorech, které Sportu poskytl?

Střet zájmů aneb Svobodovi jedou proti sobě vlaky na jedné koleji

A hned po dvou Berbrových interview se objeví ve Sportu obsáhlý rozhovor s Dušanem Svobodou. To je člověk, který, jak bylo řečeno, sedí na spoustě židlí. Je zároveň předsedou Ligové fotbalové asociace, místopředsedou FAČR, místopředsedou pražské Sparty Daniela Křetínského, jemuž patří i deník Sport, předsedou Pražského fotbalového svazu a členem předsednictva STES. Víc funkcí snad neměla ani legendární komunistická předsedkyně Československého svazu žen Marie Kabrhelová ani pověstná japonská kalkulačka.

Jenže v případě Dušana Svobody jdou některé funkce proti sobě. Jedou mu dva vlaky na jedné koleji – a to proti sobě. A to na více takových kolejích. Těžko lze hlasovat coby zástupce (pražského) výkonnostního fotbalu v české komoře pro Romana Berbra a zároveň zastupovat zájmy profesionálních klubů sdružených v LFA. Těžko lze jít na valné hromadě FAČR s ligovým rozhodčím Janem Jílkem za českou komoru do dohadovacího řízení s vedením moravské komory, v níž jsou zástupci klubů, jimiž tentýž Jílek bude za dva měsíce pískat důležité mistrovské zápasy. Těžko lze v roli předsedy LFA vyjednávat pro kluby nejlepší podmínky při prodeji jejich mediálních práv, když na druhé straně stolu sedí Svobodův nadřízený a zaměstnavatel ze Sparty – Daniel Křetínský.

Jak známo, práva na internetové přímé přenosy z první ligy měl minulou sezonu isport.cz, internetová verze Křetínského deníku Sport.

Chápu, že za dané situace oligarchizace českých médií o těchto věcech kolegové ze Sportu těžko mohou psát. Ovšem fotbalový fanoušek by je znát měl.  Ostatně tím se možná vysvětlují i některé „záhady“ hlasování na červnové valné hromadě FAČR.

Sestavy Sparty a Slavie ze samých cizinců? Hrát jich může jen pět ze států mimo EU!