Poborský: Letos končím!

Patří k největším osobnostem současného českého fotbalu. Prošel nejlepšími evropskými celky a do nedávna byl nedílnou součástí české reprezentace. Karel Poborský je muž mnoha tváří a aktivit. Hráč, podnikatel, fotbalový funkcionář. Stačí si vybrat...

Vaše pozice je v rámci českého fotbalu jedinečná. Z pozice předsedy představenstva českobudějovického fotbalového klubu jste vlastně sám sobě šéfem...

"Je pravda, že to není příliš obvyklé, ale na druhou stranu, já s tím problém nemám. Tím spíš, že se rychle blíží doba, kdy tento řekněme střet zájmů jednou pro vždy vyřeším!"

Jak vlastně v praxi fungujete? To musí být trochu schizofrenní situace. Na tréninku jako hráč, pak rychle do kanceláře a tam jste najednou boss...

"Někdy to je opravdu složité, protože ty role jsou diametrálně odlišné a já se musím podle nich chovat. To znamená, že když jsem na tréninku, tak jsem jedním z hráčů, součást týmu, pak se osprchuji, jdu do kanceláře a tam se musím chovat jako funkcionář."

Takže se může stát, že třeba sám sobě udělíte pokutu?

"Že bych konkrétně hráči Poborskému, jakožto jednotlivci, udělil pokutu, to se ještě nestalo, ale pokuty jsem už rozdával. To je přesně ta situace, která není zrovna dvakrát příjemná."

A jsou ještě jiné nepříjemnosti v životě předsedy představenstva?

"Určitě. Třeba, když jednám s hráči o jejich smlouvách. Uvedu to na příkladu Jaroslava Černého. Je to skvělý kluk a vynikající fotbalista, který byl u nás na hostování z Brna. Začali jsme tedy jednat o jeho přestupu a v tu chvíli jsem se dostal do zvláštní situace. Jako spoluhráč a kamarád, bych mu přál co nejlepší kontrakt, navíc si opravdu myslím, že si ho zaslouží, jenže jako funkcionář musím kopat za druhou stranu a snažit se dojednat co nejvýhodnější podmínky pro klub. Někdy je to k zbláznění..."

Co třeba vaše vztahy s trenérem Ciprem? Tady to také funguje ve dvou rovinách. Jako hráč jste jeho přímý podřízený, jako šéf klubu je naopak on pod vámi.

"A to jsme ještě sousedi z jedné ulice, takže se potkáváme v práci i doma. V tomhle případě si však myslím, že není žádný problém. Oba se známe strašně dlouho, dá se říct, že jsme kamarádi, kteří spolu zajdou občas na pivo a navíc jsme oba profesionálové, takže dokážeme odlišit jednotlivé situace a naše chování v nich."

Dokážete si představit, že ho třeba jednou budete z klubu propouštět?

"Pochopitelně, že i s touto variantou je třeba počítat, protože praxe už je taková a práce trenéra u jednoho týmu je časově omezená. A jestli k tomu někdy dojde, tak jen doufám, že to bude všechno v klidu. Jsme přece inteligentí lidé a takové věci bychom měli umět řešit..."

Loňský podzim jste promarodil s boreliózou. Už jste zdravotně v pořádku?

"Děkuji za optání, je to dobré, i když to raději ještě zaťukám na dřevo. Minulý týden jsem byl na kontrolních odběrech a naštěstí je všechno v normě. I když jsem měl trochu strach. Před časem jsem totiž prodělal nějakou lehčí virózu a po zápase se Spartou jsem byl prakticky celý týden úplně vyřízený. Jako by to moje tělo nechtělo regenerovat. Takže mě napadlo, jestli to třeba nemůže mít souvislost s tím onemocněním, ale naštěstí mě lékaři uklidnili."

[obrazek id="7103" zarovnani="vpravo"]Nemůže to být třeba stářím?

(směje se) "Možný je všechno. Rozhodně nemládnu."

Mluvil jste o utkání se Spartou. Nedá mi to se nezeptat na váš poněkud dramatický odchod z Letné. Jak ho teď s odstupem času hodnotíte?

"To je složité a musím se na to dívat ze dvou pozic. Když to beru jako hráč, tak si myslím, že jsem chybu neudělal a asi bych se teď zachoval stejně. Jiná věc je, jak se s celým případem vyrovnalo sparťanské vedení. Já jsem to tehdy opravdu postavil tak trochu na hranu, buď já, nebo trenér Hřebík. Když si představím, že bych něco podobného měl řešit v současné době v Budějovicích, tak musím připustit, že bych to asi neřešil jinak než oni. Vlastně se jim vůbec nedivím."

Když vás tak poslouchám, mám takový dojem, že jste hodně pracovně vytížený muž. Co na to doma?

"Samozřejmě, čas od času slyším, že jsem víc pryč než doma, ale to je asi úplně normální. To slýchá většina chlapů, kteří chodí do zaměstnání. Je třeba si uvědomit, že když jsem hrál venku, tak jsem byl třeba měsíc sám, ve Spartě jsem zůstal na tři čtyři dny v Praze, zatímco manželka s dětma byla na Hluboké. Takže když jsem teď prakticky každé ráno a večer doma, tak je to vlastně posun."

Jenže teď navíc přibíráte funkci vedoucího týmu u reprezentace. Takže další funkce...

"Hodně jsem o tom přemýšlel a myslím si, že to můžu zvládnout, tím spíš, že práce u reprezentace je spíš nárazová než dlouhodobě koncepční, jako třeba v klubu. A navíc, jak jsem již řekl, blíží se doba, kdy mi odpadne jedna z mých současných povinností."

Jak tomu mám rozumět? Chcete skončit s fotbalem?

"Ano, jsem rozhodnutý, že tahle sezona je mou poslední v pozici aktivního fotbalisty."

Opravdu? Takže konec se vším všudy, žádný přestup někam do "pralesní ligy"?

"Konec se vším všudy. Už nemám motivaci ve fotbale někomu něco dokazovat."

[ 3.5.2007 - Petr Kovář, magazín Echo | Foto: MARSfoto ]