Ostravský klenot Granečný exkluzivně: Jsem kluk, co rád běhá, ale na křídle se necítím svůj

Jednoznačně se řadí mezi největší talenty v celé lize, už v sedmnácti letech dostal šanci porvat se o místo v A-týmu ostravského Baníku! Řeč je o Denisovi Granečném, skromném klukovi, který reprezentuje českou devatenáctku a pravidelně hraje HET ligu. V rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz se rozpovídal o různých věcech. Mimo jiné dojde i na jeho maminku, která fandí přímo v kotli!

Jak v kabině vnímáte úvod sezony? Start byl nad očekávání dobrý, výhru v Brně a remízu s mistrovskou Slavií ale teď trochu kazí vysoká prohra 2:5 se Slováckem.

V kabině panovala dobrá nálada. Nikdo z nás si asi neřekl, že po dvou kolech, kdy hostíme doma Slavii, budeme mít čtyři body. Bohužel se nám ale nepovedl vstup do zápasu se Slováckem, kdy jsme za prvních dvacet minut prohrávali už 3:0. Nicméně to musíme hodit za hlavu a připravit se na Teplice.

Los vám ve druhé polovině srpna příliš nepřeje. Co očekáváte od domácího duelu s Teplicemi a následného zápasu v Plzni, která ještě neztratila ani bod?

Na Teplice se chceme připravit, aby se nestalo to, co se nám stalo na Slovácku. Myslím, že když budeme hrát jako první dvě kola, tak máme šanci Teplice zaskočit. V Plzni to bude boj.Viktorka každý rok hraje na špičce tabulky, takže to bude podobný zápas jako ten se Slavií.

S jakým cílem vůbec Baník Ostrava vstoupil do nového ročníku 2017/18 po svém návratu do první ligy?

Před sezonou jsme si řekli, že bychom se nechtěli strachovat o záchranu, střed tabulky po posledním kole by byl pro nás přijatelný. Hlavně, ať můžeme hrát uvolněně a o nic se nemusíme strachovat. Výhru ligy si můžeme nechat na příští rok. (úsměv)

Pamatujete si ještě na svůj ligový debut z loňského roku? Prohra 0:3 s Mladou Boleslaví asi nezanechala dobré vzpomínky…

Pamatuji si snad celé utkání, na takové okamžiky se nezapomíná. Nikdy na můj ligový debut nezapomenu už z toho důvodu, že jsem odehrál první zápas proti týmu, kde nastupoval Milan Baroš – legenda Baníku. Bohužel jsme prohráli 3:0, ale zápas jsem si užil a docela se mi i povedl, dokonce jsem si svým výkonem řekl do dalšího kola o základní sestavu.

Ve Zlíně je specifické prostředí, protože to vždy stálo na tamních hráčích...

V letní přípravě před loňskou sezonou jste si zlomil prsty na noze, následovala několikatýdenní pauza a prakticky jste celý podzim nehrál. Bylo to nejhorší zranění vaší dosavadní kariéry?

Minulý rok v přípravě jsem měl smůlu. Dva měsíce jsem nemohl kopnout do balónu, a když už jsem začal trénovat, tak se mi natrhlo tříslo, do kterého jsem chytl zánět, takže jsem další tři měsíce promarodil. Určitě to bylo nejhorší zranění v kariéře, protože jsem vlastně celý podzim nehrál, což mě moc mrzelo. Tak dlouhou nucenou pauzu jsem ještě nezažil.

Vaše místo je i díky skvělé rychlosti na kraji hřiště, kde se vám ale hraje lépe? V obraně, nebo spíše na záloze?

Vždy jsem byl kluk, co rád běhá, ale na křídle se necítím svůj. Myslím si, že mi to více sedí na bekovi než na křídle. Jsem rád, že můžu hrát na záloze i v obraně, ale sám se cítím lépe vzadu.

V Ostravě hrajete od čtyř let, za tu dobu jste prošel rukama nespočet trenérů. Kdo vás nejvíce fotbalově ovlivnil? A jaký je vůbec Vlastimil Petržela?

Nejdříve to byl Radovan Morong, který mě trénoval v žácích, nejvíce mě ovlivnil v kategorii U15. Pak to byli určitě i Lubomír Adler s asistentem René Vojtěškem, kteří mě vedli v dorostu. Odsud mě následně vytáhl Vlastimil Petržela, který mi dal šanci už v sedmnácti letech ukázat se v A-týmu a porvat se o místo. Vlastimil Petržela je trenér s mnoha zkušenostmi, hlavně z Ruska, kde trénoval velké hráče. Jsem moc rád, že právě pod ním pracuji.

Jaké je to mít v týmu takovou osobnost jako je Milan Baroš? Je přínosem především na hřišti, nebo spíše mimo něj?

Je to super pocit, že je tady někdo takový jako Milan, jeho zkušenosti jsou k nezaplacení. Jsem moc rád, že s ním můžu být v týmu, protože to je legenda Baníku. Na hřišti pořád dokazuje, že má své kvality, takže je to přínos nejen do šatny, ale pro celý klub. Mimo hřiště je strašně fajn. Pomůže, a hlavně poradí, co a jak zlepšit nebo čeho se vyvarovat.

Někde jsem se dočetl, že vaše maminka je fanouškem ostravského Baníku tělem i duší a dokonce chodí i do kotle! Tím se asi žádný z vašich spoluhráčů pochlubit nemůže, ne?

Moje maminka se mnou žije můj fotbalový život naplno, protože jsem od mala vyrůstal jen s ní. Už od malička se snaží být na každém zápase. Máte pravdu, že chodí do kotle a taky si to moc užívá. Je to pro mě fanoušek číslo jedna! Co vím, tak nikdo z mých spoluhráčů rodinu v kotli nemá. Sice mám někdy strach, ale vždy věřím, že to zvládne.

Základ Teplic vypadá jako uzamčený. Náhradníci však nerebelují

Pravidelně reprezentujete Česko v mládežnických výběrech, v červenci jste s kategorií U19 na mistrovství Evropy dosáhl na bronz! Jak turnaj hodnotíte z týmového a individuálního hlediska?

Myslím si, že týmové kvality jsme ukázali. Byla ale škoda, že jsme to nevyhráli, protože jsme na to měli. Bohužel jsme v poslední vteřině v semifinále proti Anglii dostali gól, čili z toho byl jen bronz. Já za sebe jsem si to moc užil, hlavně zápasy, ve kterých jsem dostal od trenéra šanci. Proti Portugalsku, Švédsku a Gruzii, na kterou přišlo pětadvacet tisíc lidí včetně mé maminky. Byl jsem smutný, když mě trenér nepostavil do semifinále.

Co vaše stáž v anglickém Norwich City během dorostu? Na tu máte dobré vzpomínky? Jak vůbec taková stáž v zahraničí probíhá?

Stáž jsem si velice užil a budu na ni vzpomínat dlouho. Bylo to krásné srovnání a dalo mi to hodně nejen fotbalových zkušeností. Už tak v mladém věku jsem viděl, jak to chodí ve špičkovém anglickém klubu a byl jsem z toho unešený. Bydlel jsem ještě s dalšími spoluhráči u rodiny nedaleko Norwiche, která se právě starala o fotbalisty. Každé ráno kolem osmé hodiny nás vyzvedl řidič, jenž nás zavezl do tréninkového centra, kde jsme strávili celý den. Byla tam i jídelna, kde jsme se mohli nasnídat, poobědvat i povečeřet, takže nebylo třeba někam jezdit. Do kolektivu mezi kluky jsem zapadl, byli jsme na stejné vlně. (úsměv) S jazykem jsem problém neměl, anglicky se domluvím. V tréninkovém centru se pohybovali i hráči z A-týmu a s některými jsem měl možnost pokecat. Hodnotím to velmi kladně, byl to pro mě přínos.

Dovedete si představit opustit Baník a zamířit do některého z klubů v první české lize? A pokud by se jednalo o cizinu, kterou ligu byste si nejraději zahrál?

O přestupu do jiného mužstva u nás jsem neuvažoval, protože se jako správný odchovanec v Baníku cítím doma. Myslím si, že Baník je tým s obrovskou historií a může konkurovat všem klubům v Česku. Jsem přesvědčený, že atmosféře, která panuje v Ostravě, se žádný jiný český klub nemůže rovnat. Baník bych opustil pouze v případě, kdyby přišla nabídka ze zahraničí a usoudil bych, že je to dobrý krok v mojí fotbalové cestě. Můj sen je si zahrát anglickou Premier League. Za každou zahraniční zkušenost budu rád.

Máte nějaký svůj fotbalový vzor? Komu vůbec fandíte v Premier League nebo v La Lize?

Už od mala se mi strašně líbí Lionel Messi, ale na mém postu je to Dani Alves nebo Jordi Alba. Fandím hlavně Barceloně, je to moje srdcovka.

Obránci Baníku Ostrava Denisovi Granečnému děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.

Stramaccioniho ostuda! Vést 1:0 a hrát proti devíti, to by zvládl i Pepa Hnátek