před 7 lety, 10.10.2017 10:03 eFotbal LaLiga

Zidane: Nejsem tu, aby odvedl svou práci, jsem tu, abych zvítězil

Dne 9. června 2001. Právě v ten den se zrodila romance, jež dávno překročila hranice bláznivé letní lásky a stala se osudovou vášní. Florentino Pérez, prezident madridského Realu, tehdy dotáhl svůj nejzásadnější přestup. Alespoň tak sám označuje angažování Zinédina Zidana. Na přelomu tisíciletí nejlepšího fotbalisty světa a nyní nejúspěšnějšího trenéra současnosti.

Byla to velká sláva, když Zidane opouštěl Juventus Turín a za tou dobou rekordní sumu odešel do španělské metropole.

„Je pro mě obrovskou ctí, že můžu hrát v tomto velkém klubu,“ vykládal Zizou nadšeně novinářům. „Myslím si, že po pěti letech v Itálii nadešel správný čas k odchodu. Doufám, že budu hrát ještě lépe,“ dodala tehdejší posila Realu Madrid.

ZonédineZidane se vydal do cizího velkoměsta, jehož tvář navždy změnili Bourboni. Francouzský rod šlechticů se ujal vlády nad Pyrenejským poloostrovem pouhých pár týdnů před koncem 17. století. V Madridu pak královská dynastie bryskně zhmotnila svou přítomnost výstavbou četných památek. Ikonickým místem se stala fontána bohyně Kybelé, kde „Merengues“ slaví své tituly.

Jsem tu, abych zvítězil

Za raného panování Bourbonů vznikly také bazilika svaté Barbary a hlavně ostentativní královský palác, vzhledem k původu svých mecenášů pochopitelně vystavěn po vzoru velkolepého sídla ve Versailles. Noví panovníci se uvedli vskutku impozantně nejen výstavbou dnes tolik populárních kulis, Madrid i celá země byly vytrženy z hluboké letargie.

Španělskému srdci udali Bourboni francouzskou tepovou frekvenci. Oprášili zašlou slávu někdejší velmoci, zkostnatělý stát rozhýbaly (nejen) důležitými reformami v moderní osvícenskou monarchii. Stejně triumfální entrée měl hrdý syn Francie - Zidane. A to dokonce dvakrát. Před šestnácti lety jako hráč a také loni, kdy se ujal Realu jako kouč. V obou případech se vypořádal s ohromující výzvou. Zcela podle svého motta: „Nejsem tu, aby odvedl svou práci, jsem tu, abych zvítězil.“

Trenér už překonal hráče?

Sid Lowe z britského Guardianu píše, že Zidanepak na trenérské lavičce překonal to, co dokázal coby hráč. Inu, úvod měl vskutku bourbonský, za rok a půl „sklidil“ sedm (!) trofejí.

Jak? Sjednotil údajně rozvrácenou kabinu, stejně jako jeho krajané v 18. století i on přišel s důležitými „reformami“ - vsadil na jiné rozestavení, zvolil jiný defenzivní systém, přestal přetěžovat Cristiana Rolanda. Navrch chytře využil kvalit Luky Modriče i Isca. Naučil hráče vítězit, i v těch největších bitvách. Změnil tvář Realu a vrátil jej na trůn pro nejlepší klub planety. Přitom jeho jmenování madridským koučem provázely obavy.

Vždyť jen třináct dní před tím vyjádřil Pérez důvěru RafuBenítezovi, respektovanému odborníkovi. Nevinil ho z porážek, zastával se jej. Přesto krátce po Novém roce dosadil na Španělovo místo jeho asistenta – Zidana. Prosím? Vždyť trénoval jen naše béčko! Tohle není řešení… Silvestrovská kocovina. Přesně v takovém duchu láteřili příznivci „Merengues“.

Nejeden novinář s nimi souhlasil, pochybnosti o Zidanových kvalitách měli snad i ty největší optimisté. Sám Pérez si ale byl jistý, že dělá správně. S Benítezem se nerozloučil po lehkovážném vrtochu. „Učinili jsme složité rozhodnutí, obzvláště pro mě, a rozvázali jsme s Rafou smlouvu,“ tvrdil.