Pět podstatných důvodů, proč je Plzeň tam, kde je

Před sezónou téměř nebylo pochyb o tom, že titul a s tím související půlmiliarda z Ligy mistrů, kterou má letošní vítěz české ligy téměř jistou (pokud se letošní vítěz LM kvalifikuje do příštího ročníku přímo ze své soutěže), připadnou klubu z Prahy. Názory se různily jen v její městské části. Jenže po třinácti kolech k němu má až nebezpečně blízko plzeňská Viktoria, která zatím neztratila ani bod a zůstává imunní veškerým herním, výsledkovým i personálním krizím, se kterými se potýkají její konkurenti. Proč?

Skvěle pracuje s šíří kádru

Mnohokrát jsme slyšeli a četli, že Jaroslav Šilhavý nechtěl tak široký kádr, jaký má v Edenu k dispozici, nebo že Pavel Vrba rád pracuje s úzkým kádrem, proto mu vyhovuje angažmá v Plzni. Pravda je však taková, že oba týmy mají na soupisce shodně pětadvacet hráčů (z toho tři gólmany), takže se jejich šíře vůbec neliší. Liší se jen to, jak s jeho šíří umí oba trenéři pracovat. Netřeba přitom připomínat, že vůbec nejvíce hráčů najdeme na soupisce Sparty, ale snad málokdo dnes stále věří, že to je největším problémem Letenských.

Zatímco Pavel Vrba do základní jedenáctky sahá jen minimálně a klíčové hráče šetří účelově v těch méně důležitých utkáních, Jaroslav Šilhavý si se základní sestavou hraje jako s novou hračkou, na kterou ve svých předchozích angažmá nebyl zvyklý, a už v létě se objevovaly názory, že by mu široký kádr mohl dělat větší problémy. A na tyto hlasy teď dochází.

Na obranu Šilhavého je třeba říci dvě věci:

1. a) V Edenu v létě zřejmě budovali takovýhle kádr právě proto, aby trenér rotoval sestavou a dával všem (nebo alespoň většině) hráčů rovné příležitosti ukázat se. Jako klíčová se však ukázala neschopnost reagovat na výkyvy formy, díky které se na hrotu nejčastěji objevoval Milan Škoda na úkor rozstříleného Tomáše Necida.
2. b) Jak by se právě hvězdy jako Škoda, Stoch, Danny, Rotaň, Hušbauer a další tvářily, kdyby po pár nepovedených zápasech vypadly na delší čas ze sestavy. Nenadělalo by to v důsledku více škody, než přílišná rotace, na kterou si po prohraném zápase v Plzni stěžoval právě Hušbauer?

„Jestli je rotace naší sestavy problém? Za mě určitě ano. Myslím, že s touhle situací nejsem spokojený. Na hřišti je vidět, že rotací je hodně. Každý zápas hraje do útočné fáze jiná sestava, navíc každý na jiném postu. To má vliv na naši hru, není to ideální. Když se podíváte na Plzeň, ligu i poháry hraje prakticky ve dvanácti ledech. A je to vidět, víc si rozumí. Nám tyto věci chybí. Navíc přišlo v létě hodně nových hráčů, je potřeba si na sebe zvyknout. Jenže když je každý zápas jiná sestava, je to pak složitý,“ posteskl si sešívaný kapitán a vyvolal tak negativní ohlasy Švancary, Limberského a dalších. Ano, hráč by se asi na veřejnosti neměl nesouhlasně vyjadřovat k práci svého trenéra, ale vypovídá to o napjaté situaci uvnitř celého klubu, která se projevuje i na vyšší úrovni.

Ale zpět k šíři kádru. Vrba se při své první štaci na západě Čech naučil skvěle pracovat s nějakými dvanácti třinácti hráči, kteří mu vyhrávali v lize a statečně bojovali v Lize mistrů, případně v Evropské lize. Ve skromných plzeňských podmínkách se tehdy zrodila jeho velikost (která zatím, pravda, v jiném klubu nebyla prokázána) a on nemá jediný důvod na nich nic měnit. Nikdo ho netlačí do rotace sestavou nebo zkoušení jiných variant.

Na Plzni, jako na jediném z předsezonních adeptů na titul, je jasně znát, co chce hrát a kdo to tam má hrát. Jako jediná má také jasně danou základní jedenáctku s maximálně jednou změnou ve středu zálohy, a zdá se, že všichni jsou si své role v týmu vědomi a plně ji respektují, což se o plzeňských konkurentech s jistotou říci nedá.