Nováček mezi lvíčaty Vaníček: Za první gól bych měl dát rodičům dárek já

Česká jednadvacítka se v Ústí nad Labem chystá na sobotní duel proti San Marinu, které ve středu až do 45. minuty vzdorovalo Chorvatsku. Nakonec však odešlo s pětigólovým výpraskem a po čtyřech zápasech je stále bez bodu a gólu. Lvíčata jsou v tabulce hned nad ním, s jediným bodem za remízu s Běloruskem, ale odehrány mají jen dva zápasy. Nováčkem v kádru je dodatečně nominovaný devatenáctiletý záložník pražských Bohemians Antonín Vaníček, jenž je po teplickém Alexi Královi druhým nejmladším hráčem v celém týmu.

„Je to úplně nový zážitek, je to super. Nečekal jsem to a pořád z toho mám obrovskou radost. Už dříve jsem sice byl v těch mládežnických reprezentačních výběrech (U16, U18,U19), ale podle mě až právě jedenadvacítka se dá považovat za pořádnou reprezentaci a já se tu chci ukázat,“ říká mladý záložník, jenž si nedávno připsal svůj první ligový gól do sítě Zlína.

Jaký podíl na tom, že jste právě na srazu jedenadvacítky, má trenér Hašek?

Asi hodně velký. Je to první trenér, který mi dal v lize šanci a začal mě stavět. Naučil mě spoustu věcí, jak do obrany, tak do útoku, a hlavně mi věřil, a já jsem za to strašně rád.

On je známý tím, že dává hodně prostoru mladým hráčům, věkový průměr Bohemky je pětadvacet let a záložníků ještě nižší. Nepřipadáte si tam trochu jako v juniorce?

To zase ne. Tady se musím víc starat o věci, nosit pití a balony a tak dále.

Jak důležitá je v tak mladém týmu role starších hráčů?

Strašně důležitá. Když se budeme bavit třeba o Pepovi Jindřiškovi nebo o Šmíďákovi (Michal Šmíd), kteří už toho mají hodně odkopáno, tak jsou tam hlavně od toho, aby nás řídili, dali do té hry klid, byli těmi vůdci na hřišti i v kabině a radili nám.

Posloucháte je?

Jo, tak já musím, když jsem tam úplně nejmladší. Ale není to tak, že by mi Pepa řekl, ať mu přinesu pití nebo tak, to vůbec. Poslouchám ho, protože vím, že mi chce poradit a myslí to se mnou dobře.

Kdy jste si vlastně uvědomil, že ta několikaletá tvrdá práce měla smysl a vy si zahrajete první ligu za áčko Bohemky?

Opravdu až ve chvíli, kdy jsem tam byl, ale věřil jsem tomu celou dobu. Od té doby, co jsem začal kopat do míče.

Jak vzpomínáte na přechod z juniorky do dospělého fotbalu?

Už loni na podzim jsem se v áčku objevil na pár trénincích a měl jsem s ním jet na zimní soustředění, ale nějak se to odložilo a já nastoupil do přípravy jen s juniorkou. Po sezóně už jsem ale dostal individuální plán a v létě se měl mezi dospělými hlásit znovu. V lize jsem dostal šanci hned na Spartě a už jsem tam zůstal.

Na co bylo nejtěžší si zvyknout?

Na to, že je to mnohem důraznější a rychlejší. Balon si musíte neustále pokrývat a dávat ho rychleji od nohy, protože z každé strany se může někdo přiřítit a urvat vám ho i s nohou. V porovnání s juniorkou nebo devatenáctkou je to vlastně úplně jiný sport.

Eden, nebo Letná? Kde má hrát nároďák? Rozhovor s kandidátem na šéfa FAČR Malíkem

Mladí hráči většinou zmiňují, že největší změna oproti mládežnickému fotbalu je v taktické přípravě, ta vám problémy nedělala?

To je další věc. Taktika je něco, co jsem do té doby vlastně vůbec neznal, dá se říci. V mládežnickém fotbale se jí vůbec nevěnuje, maximálně si řeknete, jak budete v zápase bránit rohy, ale tím to končí. V dospělém fotbale se řeší strašně moc, ale na druhou stranu to nejsou žádné složitosti a dá se to celkem v klidu pochopit.

Vy jste poprvé v základní sestavě nastoupil na Spartě a podruhé nedávno v Plzni, mluvil s vámi trenér o tom, proč vás postavil zrovna proti dvěma nejsilnějším klubům?

To je pravda, ale nijak zvlášť se mnou o tom nemluvil.

Oba zápasy se vám možná až nad očekávání vydařily, byl jste nervózní?

Na Spartě trochu jo, ale nic velkého. Byl to můj úplně první zápas, na stadionu bylo několik tisíc lidí a byl to obrovský zážitek, ale já si z takových věcí nedělám moc hlavu. V Plzni už jsem pak nebyl vůbec nervózní, to jsem se spíš těšil.

Co zatím říkáte na průběh sezony?

Zatím rozhodně dobré, ale můžeme být ještě výš. Máme vyšší cíle a podle mě jsme teď mohli být klidně pátí. Měli jsme tam spoustu zápasů, které jsme mohli zvládnout lépe, naposledy třeba s Olomoucí, kterou jsme v druhém poločase nepustili za půlku nebo právě ten v Plzni… nemůžeme si asi stěžovat, ale myslím, že máme na víc než na osmé místo.

A se svými výkony jste spokojen?

Je to má první sezóna, nedávno jsem dal první gól a Bohemce se daří, takže na jednu stranu super, ale na druhou jsem těch gólů mohl dát víc, víc jsem jich mohl připravit a Bohemka mohla být výš, takže pořád je co zlepšovat.

Svou první ligovou branku, navíc hodně důležitou, jste dal před dvěma týdny, jaký to byl pocit?

Obrovská euforie. Dal jsem první ligový gól, navíc doma, před našimi fanoušky, kteří pak vyvolávali mé jméno… měl jsem z toho skoro husí kůži, jak to bylo nádherné. Navíc ten gól znamenal bod se Zlínem, takže vážně super. Byl jsem nadšený.

Oslavili jste to doma?

Ten den jsem přišel domů a šel rovnou spát, protože jsem byl úplně vyřízený, ale druhý den mi rodiče pogratulovali. Měli obrovskou radost, ale žádné oslavy nebyly. Řekli mi, že na sobě musím dál makat.

Takže žádné dary, nic…

To spíš já jsem jim chtěl dát nějaký dárek za to, že mě k tomu fotbalu vůbec přivedli.

A co si od fotbalového života slibujete dál?

Tak ten sen je asi pro každého zahraničí. Německo, Španělsko, Anglie, Itálie… to jsou prostě jiné ligy, jiné světy. Můj sen byl vždycky Real Madrid.

Pět důvodů plzeňské nadvlády. Proč Viktoria suverénně kraluje lize?