Exsparťan Zápotočný : Chelsea? Kluci se mi v kabině smáli, jak mě tehdy Hazard vymíchal

Dnes hraje druhou ligu, jeho jméno však znají snad všichni fotbaloví fanoušci u nás. Na kontě má ligový titul s Libercem a se Spartou, zahrál si i za italské Udinese či turecký Besiktas. 

V Evropské lize narazil na soupeře jako Athletic Bilbao, Olympique Lyon nebo londýnskou Chelsea, na chvíli si vyzkoušel i reprezentační dres. Současná mise? S Příbramí chce uspět v jarní části Fortuna národní ligy a naposled se podívat do nejvyšší soutěže. Řeč je pochopitelně o zkušeném 37letém zadákovi Tomáši Zápotočném, který v exkluzivním rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz mluvil o své bohaté minulosti i o současné situaci v příbramském klubu. A prozradil i svůj další sen!

Příbram pomalu finišuje náročnou zimní přípravu. Měl jste vůbec čas sledovat zimní olympiádu v jihokorejském Pchjongčchangu?

Musím se přiznat, že jsem až tak moc olympijské hry nesledoval. Jednak kvůli časovému posunu, a když už něco šlo dopoledne, tak jsem byl na tréninku. Ale naše medailové úspěchy jsem vždy zhlédnul ze záznamu a živě jsem si nenechal ujít semifinále a duel o třetí místo našich hokejistů.

A co říkáte na dva zlaté úspěchy Ester Ledecké?

Ester Ledecká, co k tomu říct… Klobouček dolů! Je to něco neuvěřitelného a fantastického. Moc jí to přeji.

Zimní příprava vyšla podle představ? Generálka v Písku (4:3) byla vítězná, byť tři inkasované branky proti třetiligovému soupeři nejsou nejlepší vizitkou.

Příprava proběhla dobře. Sice byla pouze v domácích podmínkách, ale to je realita a nic s tím neuděláte. Jsem spokojený, že za ty dva měsíce se nikdo nezranil a jsme v plné síle. Generálku jsem promarodil, respektive jsem byl na trhání zubu a nyní mám třídenní antibiotika, abych byl v pořádku na Vlašim. Já osobně nepřikládám velký důraz přípravným zápasům, důležité bude těch čtrnáct jarních kol!

Jak se vy osobně cítíte před startem jara ve Fortuna národní lize? Půjde o úspěšný půlrok?

Až na tuto malou nepříjemnost se ve svých sedmatřiceti letech cítím skvěle. Kabina mě stále nabíjí a jsem odhodlaný. A hlavně věřím v úspěšný půlrok, který nám zajistí postup.

S jakým cílem Příbram do jarní části FNL vstupuje? Chcete soutěž vyhrát, nebo se spokojíte i s druhým postupovým místem?

Vzhledem k tomu, jak se podzimní část vyvrbila a jak skončila, jednoznačně je hlavním cílem postup. Jelikož postupují dva, tak je úplně jedno, z jaké příčky to bude. Ale samozřejmě by první místo bylo třešničkou na dortu. (úsměv) Hlavně musíme brát v potaz, že se jedná o poslední sezonu, kdy budou postupovat přímo dva.

Momentálně jste třetí, na vedoucí Opavu ztrácíte dva body. To nezní špatně, na druhou stranu jen o bod méně mají České Budějovice s Pardubicemi. Jak jste vy osobně s podzimem spokojen?

Když se ohlédnete, kolik hráčů v létě odešlo, jak jsme začali první tři kola a kolik mladých hráčů za nás nastoupilo, tak jsem to upřímně nečekal. Po třetím kole jsem od spousty lidí slyšel, že budeme rádi, když se zachráníme. (úsměv) A ono ejhle, jsme dva body za prvním týmem. Je jedno, jak jsme na tom teď, důležité bude, jak na tom budeme po třicátém kole.

Překvapením sezony je zatím Třinec, který okupuje druhé místo. Považujete ho za velkého soupeře v boji o postup? Je totiž otázkou, nakolik chce vůbec Třinec do ligy jít a zda na to má podmínky…

Pro mě to až tak velké překvapení není. Znám ten tým z minulé sezony, kdy jsem hrál za Baník Ostrava. Ještě mám v živé paměti léto, kdy jsme měli generálku na ligu v Třinci a bohužel to dopadlo prohrou 2:5.

Jak moc vám bude chybět Makedonec Zoran Danoski, autor čtyř podzimních gólů? Dokáže jej někdo nahradit?

Zoran chybět určitě bude. Je mi to dost líto, ale neuděláte nic. Rozhodl se tak, jak se rozhodl a já věřím, že ho jiní nahradí. Jak se říká, každý je nahraditelný. Musím říct, že jsme „udělali“ Filipa Hlúpika a vypadá skvěle, tak to třeba bude on.

Zmínil jste Filipa Hlúpika, přišla i další známá jména jako Miroslav Slepička nebo Milan Švenger. Co na zimní posily Příbrami říkáte?

I ostatní mají velkou kvalitu a spoustu zkušeností, které budeme potřebovat ve finiši o postup. Já osobně jsem rád, že nebyla velká škatulata a že jsme kvalitně doplnili. Mělo by to být znát na té lepší sehranosti oproti podzimu.

Jste v současné době v Příbrami spokojen? Přece jen touha zahrát si v sedmatřiceti letech ještě nejvyšší soutěž, navíc v dresu rodné Příbrami, musí být solidním hnacím motorem.

Ta touha mě žene od malička a skončí, až jednou odejdu do nebe. Pro mě je fotbal všechno, až na nějaké výjimky. (úsměv) Jednoznačně jsem tu spokojený! Nejenže jsem zde začal fotbal, ale narodil jsem se tu a mám tu rodinu a všechny své blízké. Je to prostě moje město, které miluji a hlavně to mám kousek jak do Plzně, tak i do Prahy. A je tu klídek.

Jak se v létě zrodil ten váš druhý návrat do Příbrami? Vypadalo to, že si zahrajete první ligu s Baníkem Ostrava, k prodloužení smlouvy ale nedošlo…

Přestup do Příbrami? To byl jeden telefon s panem Starkou a byl jsem tu. Ano, neprodloužil jsem v Baníku, přitom smlouva byla na stole. Bylo to největší zklamání a zásah do srdce. Zažil jsem tam krásný rok, zamiloval jsem si fanoušky, měli jsme neskutečnou kabinu a fantastického trenéra Petrželu. Bohužel to všechno skončilo. Už jsem zase hlavou jinde, to je fotbal. Baníku přeji záchranu.

Nemrzí vás, že se nakonec neozval nikdo z první ligy a vy jste nakonec odešel „jen“ do druholigové Příbrami?

Vůbec mě to nemrzí, hned jsem věděl, kam půjdu. Hlavně sem přišel můj druhý taťka Josef Csaplár, nebylo o čem! Když si dáte cíl a touhu něco vyhrát, tak je jedno, jestli je to první nebo druhá liga.

Jak už jsem zmiňoval, do Příbrami jste se vrátil již podruhé. Vzpomenete si ještě na své ligové začátky u Litavky? Při svém čtvrtém startu jste Bohemians nasázel hned dva góly!

Víte, jaký je to paradox… Jasně, že si vzpomínám. Já ty góly nasázel trenéru Petrželovi. (úsměv) Hlídal mě jejich nejzkušenější hráč Janáček. Oba byli po rohu, které zahrával Radek Čížek a já lítal jak střelený. Prý mu trenér pěkně nandal, že mě neuhlídal. Na ten zápas přišel poprvé můj taťka a vzal svého bráchu Zdenka, vyšlo to nádherně.

Góly pro vás celkově nejsou problém, že? Během třinácti ligových sezon jich máte ve sbírce téměř třicet, k tomu deset asistencí, to jsou na obránce opravdu fantastická čísla.

Jo, není to špatná bilance, jsem za každý gól nesmírně šťastný. Já jsem takový univerzál, za trenéra Grigy jsem se stal v Liberci útočníkem. (úsměv) Nedělá mi problém, kde naskočím, v tom je asi výhoda.

U svého jména máte i ligový titul se Spartou ze sezony 2013/14, nastoupil jste ale všehovšudy jen na pár minut v zápase s klokany. Jak si této trofeje ceníte?

Nechci, aby to vyznělo namachrovaně, ale necením si jí a vlastně mi ani nepatří. V té sezoně jsem odešel hned na začátku, sice jsem naskočil na pár minut, ale stejně…

Jaké máte vůbec vzpomínky na pražskou Spartu? Připomenete si rád váš gól v Evropské lize proti Bilbau nebo třeba dvojzápas s londýnskou Chelsea?

Vzpomínky jsou neskutečné, zkušenosti nenahraditelné. Bylo mi ctí nastupovat za Spartu. Jasně, že vzpomenu, teď akorát nedávno jsem to vyprávěl našim mladým klukům v kabině. A oni si ze mě dělali srandu, hajz*íci, jak mě vymíchal Eden Hazard a pak to uklidil do šibenice. (smích) Na ty zápasy se nedá nikdy zapomenout.

V roce 2009 jste vyhrál tureckou ligu s Besiktasem, o rok později přišel stejný úspěch v dresu Bursasporu. Který z těch titulů těší více?

Oba jsou fantastické, více si ale cením toho s Bursasporem. Přirovnal bych to k úspěchu Ester Ledecké, která vyhrála sjezd. Nikdo to nečekal a hlavně nikdy v historii se nestalo, že by tureckou ligu nevyhrál buď Besiktas, Fenerbahce, Galatasaray nebo Trabzonspor. My jsme trošku přepsali fotbalové dějiny. (úsměv) A pak ty oslavy ve městě Bursa, neuvěřitelné. Třešničkou na dortu potom byla Liga mistrů. Teď mají krásný moderní stadion.

Ještě se vás zeptám na jeden titul, a sice na ten váš první s Libercem z roku 2006. Tehdy jste patřil mezi klíčové muže Slovanu…

Pod koučem Vítězslavem Lavičkou, který mě udělal kapitánem, se mi rozjela fotbalová kariéra. Byla to krásná sezona, jediná kaňka byla, že jsme se nedostali do skupiny Ligy mistrů přes silný Spartak Moskva.

Nakonec vám ale ten titul vynesl přestup do italského Udinese Calcio, které má v Serii A velké jméno. V Itálii se vám líbilo?

Ano, titul mi pomohl jak do Itálie, tak i do reprezentace. Krásný rok a půl v Udine, to mi dalo nejvíc, co se týče taktické stránky. V šestadvaceti letech jsme si s manželkou a dcerkou užívali krásnou Itálii.

Sledujete stále ještě Udinese a jeho výsledky? Českou stopu tam teď obstarávají Jakub Jankto s Antonínem Barákem a nutno dodat, že přinejmenším obstojně.

Samozřejmě, že sleduji. Mám tam kamaráda Gina, který má v Udine pizzerii a sem tam si zavoláme. Teď nedávno mi Tonda Barák říkal, že tam má vystavené moje dresy, které jsem mu daroval. Kluci hrají neskutečně, už jsem viděl několik jejich zápasů. Nebude to dlouho trvat a určitě změní dres. Obzvlášť to přeji Toníkovi, který si to určitě zaslouží.

Na kontě máte čtyři reprezentační starty, ty jsou však staré už více jak deset let. Vzpomenete si vůbec ještě na svůj debut v národním dresu?

Na ten si vzpomenu určitě. (úsměv) Byl to zápas v Uherském Hradišti proti Srbsku a prohráli jsme ho 1:3. Zajímavostí bylo, že tím zápasem se loučil s reprezentační kariérou Pavel Nedvěd. Musím říct, že jsem v národním týmu zažil TOP hráče a moc jsem si to tam užíval.

Konec kariéry zatím nechystáte? Kde sám sebe vidíte, až definitivně pověsíte kopačky na hřebík? Zůstanete u fotbalu?

V žádném případě se nechystám. Fotbal moc miluji a jednoznačně u něj budu chtít vydržet. Zatím to vypadá na trenéřinu, teď jsem dostal A licenci. Už mám i sen. (úsměv) Jednou chci být trenérem v turecké Superlize, tak uvidíme.

Obránci 1. FK Příbram Tomáši Zápotočnému děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.