Villa sní o účasti ve finále Císařského poháru a ještě jedné trofeji: Byla by to perfektní tečka za kariérou

Villa sní o účasti ve finále Císařského poháru a ještě jedné trofeji: Byla by to perfektní tečka za kariérou
ROZHOVOR

Mohl by se kasat, kolik toho dokázal. Kolik nasázel gólů, vyhrál titulů. Jenže David Villa raději mluví o tom, že mu v kariéře pomáhala přízeň paní Štěstěny. Je vděčný, že patřil do špičkových týmů i do španělské reprezentace v její plné síle. Loučí se s noblesou, jako opravdový formát.

Je to 14 dní, co David Villa oznámil, že brzy uzavře svou fotbalovou pouť. V Japonsku dohraje sezonu a pak šmytec, sedmatřicetiletý kanonýr už vícekrát na trávník nevyběhne.

Býval na něm nepolapitelným dravcem, nikdo nedal za „La Roju“ více branek než právě nevysoký útočník, který vždy udivoval fantastickým prvním dotekem a vytříbenou technikou.

V rozhovoru pro La Marca se ohlíží za kariérou, vyhlíží své nástupce a také povídá o vlastních plánech do budoucna.

Kdybyste měl mluvit o největších momentech, které jste jako fotbalista zažil, patrněby to trvalo celé hodiny, nebo byste rovnou mohl napsat knihu.

Je těžké vypíchnout pár skvělých okamžiků, případně pochválit jen několik spoluhráčů. Měl jsem totiž v kariéře velké štěstí. Mám za sebou skvělou cestu, kterou lemovali dobří parťáci a spousta úspěchů. S fotbalem jsem zažil opravdu skvělé zážitky.

Ano, vaše kariéra je skvělá, ale určitě existuje něco, co jste chtěl dokázat a nepovedlo se vám to. O čem jste marně snil?

Na tuhle otázku se dá odpovědět různě. Jasně, rád bych získal víc titulů s Atléticem Madrid, hlavně ten z Ligy mistrů. Nebo by se mi líbilo dosáhnout s Valencií na důležitější trofej než na domácí pohár. Nebo bych rád pomohl Sportingu Gijón do nejvyšší soutěže. Ať si vybavím jakýkoliv klub, kde jsem hrál, našel bych něco, co jsem si přál a nepodařilo se to. Každopádně by ode mě nebylo fér si stěžovat, že mi nějaký úspěch unikl. Vždyť jsem měl opravdu velmi úspěšnou kariéru a jsem za ni moc vděčný. Nic bych neměnil.

Od bývalých spoluhráčů jste dostal po oznámení svého konce spoustu přání, což opět potvrdilo, jak oblíbený spoluhráč jste byl. Ale jak jste vycházel s trenéry?

Měl jsem skvělé kouče a naučil jsem se toho od nich opravdu hodně. Od každého jsem si něco vzal a stal se díky tomu lepším fotbalistou i člověkem. Od toho prvního, který mi kdysi dal šanci v Gijónu, až po toho současného, který mě vede v Japonsku.

David Villa válel v klubu, ale v reprezentaci svou hru ještě povýšil na jinou úroveň. Jak vám tato charakteristika zní?

Pro mě bylo hraní za reprezentaci vším. Když jsem byl malý, fandil jsem SportinguGijón, ale také jsem měl slabost pro Barcelonu. Za každých okolností jsem pak přál národnímu týmu. První dres, co jsem měl, byl „La Roja“, a vždycky jsem snil o tom, že se stanu fotbalistou a budu hrát za Španělsko. Za ty roky jsem zvládl nastoupit 98krát a ač jsem zažil lepší i horší časy, byl to pro mě pokaždé splněný sen. Reprezentovat svou zem na velkém turnaji, to je to nejlepší, čeho jako fotbalista můžetedosáhnout.

Kdo bude za Španělsko střílet góly teď? Kdo bude útočníkem číslo 1?

Myslím si, že právě se derou na scénu výborní střelci. Národní tým má báječné hráče na všech postech, třeba Alvaro Morata zažívá báječné časy. Vždycky jsem říkal, že tomuhle klukovi věřím. Je pravda, že má za sebou vzestupy a pády, ale teď je ve skvělé formě. V Atléticu se o něj příkladně starají a to je klíčové. Věřím, že na EURU 2020 bude hodně přínosný.

Pak je tu pár hráčů, kteří v posledních letech válí v La Lize. Jako Gerard Moreno nebo Rodrigo. A co takový Paco Alcacer? Ten střílí mraky gólů, kamkoliv přijde. Španělsko rozhodně má do budoucna kam sáhnout, talentů je dostatek.

Málokterý fotbalista zakončí svou kariéru titulem z Asie. Vám se to ale klidně můžete v Japonsku podařit.

Byla by to ona pověstná třešinka na dortu. Sice jsem oznámil, že brzy ukončím kariéru, ale stále ještě jsem na hřišti a chci vyhrávat. Mám před sebou tři zápasy v J1 League a pokud Bůh dá, tak ještě dva v Císařském poháru. Doufám, že postoupíme do finále. Bylo by úžasné si ho zahrát a pozvednout nad hlavu trofej. Byla by to perfektní tečka za kariérou.

Když fotbalista vašich kvalit končí s fotbalem, člověka vždycky napadne, zda se náhodou nestane koučem, nebo třeba sportovním ředitelem. Zda u svého milovaného sportu nějak zůstane. Jenže z vás rovnou bude vlastník mančaftu z New Yorku.

V naší pracovní skupině už tři, čtyři roky probíhají přípravy na tento krok. Sice jsem pořád hrál fotbal, ale zároveň jsem se za pomoci svého agenta Victora Onateho a dalších připravoval na novou roli. Pracovali jsme na tom, co přijde, až pověsím kopačky na hřebík.

Jsem nadšený, že v Queensboro budujeme klub. Hodně toho chystáme, ale teď jsou pro mě nejdůležitější akademie. Díky tomu, že budu mít po konci kariéry více času, zvládnu jezdit do všech našich akademií, co po světě máme, a také zakládat další v nových lokalitách, v nových zemích. Chci dát dětem šanci, aby si s fotbalem prožili to samé co já.

Jaký budete šéf?

Víte, žádný učený z nebe nespadl. Musím si vše osahat, získat zkušenosti. Jsem jedním z vlastníků klubu a mým cílem bude prodat své poznatky ze špičkového fotbalu, ať už ty, co jsem získal na hřišti, nebo mimo něj. Tohle budu chtít předat dál.

Co pro Davida Villu znamenaly kluby, kde hrál:

Sporting Gijón: Můj domov.

Zaragoza: Tým, který mi dal šanci hrát La Ligu.

Valencia: Také můj domov. Díky Valencii jsem se dostal do světového hledáčku. Strávil jsem tam nejvíce času ze svého fotbalového života.

Barcelona:Měl jsem tam příležitost hrát o všechny tituly, navíc jsem patřil do mužstva, které tou dobou bylo nejlepší na světě. 

Atlético Madrid: Fantastická zkušenost. Za ten rok jsem tam toho zažil spoustu.

New York City: Zajímavé časy. Stal jsem se prvním kapitánem v dějinách klubu, kádr se stavěl úplně od začátku.

Vissel Kóbe: Další zkušenost s odlišným pojetím fotbalu a jinou kulturou.

Národní tým: O ten dres jsem bojoval od dětství. Když jsem pak se Španělskem vyhrál tituly mistra světa a evropského šampiona, byly to ty nejkrásnější okamžiky mé kariéry.