David Moyes je podle hráčských kvalit až 15. mezi dvaceti trenéry Premier League

David Moyes je podle hráčských kvalit až 15. mezi dvaceti trenéry Premier League

O tom, že z největších výšek se padá nejdéle, by mohl vyprávět. Po jedenácti letech na lavičce Evertonu měl nahradit svého krajana Sira Alexe Fergusona, ale na Old Trafford si uřízl ostudu a po necelém roce balil kufry. Ani po sedmi letech se na jeho vystoupení v „Divadle snů“ nezapomnělo, ale mezitím už David Moyes začal psát příběh, kterým by jej mohl přebít. Dějiště: východní Londýn.

Poprvé byl tehdy čtyřiapadesátiletý Skot jmenován hlavním koučem „kladivářů“ v listopadu 2017. Jen na půl roku. West Ham byl na sestup a nutně potřeboval nějaký impuls. Někdejší uznávaný taktik, jehož kariéra se po nezvládnutém angažmá u „rudých ďáblů“ ocitla v troskách, se proto jevil jako skvělá volba, za kterou vám v případě neúspěchu nikdo nemůže říct půl slova. 

Moyes svůj úkol překvapivě splnil – West Ham zachránil v nejvyšší anglické soutěži, ale důvěru vedení, které mu po sezoně nenabídlo prodloužení nouzové půlroční smlouvy, nezískal. Jeho nástupce Manuel Pellegrini však „kladiváře“ v sezoně 2018/2019 zavedl zpátky do sestupových vod a majitelé klubu David Sullivan s Davidem Goldem hned s prosíkem zvonili znovu u Moyesových dveří. A právě tehdy se poprvé ukázal jeho charakter. Charakter rovného nábožensky založeného člověka z tvrdě pracující rodiny. Své bývalé zaměstnavatele si mohl vychutnat. S výsměchem je odmítnout nebo jim nadiktovat ponižující podmínky, ale nic z toho neudělal. Místo toho se s úsměvem vrátil do práce a na tiskové konferenci vyprávěl o tom, že tentokrát už to majitelům udělá těžké, ne-li nemožné, aby mu osmnáctiměsíční smlouvu, na které se na společném obědě domluvili, neprodloužili.

OKO SKAUTA

Mezi příklady, které chtěl následovat, jmenoval novinářům kluby rakouského „býčího“ koncernu Salzburg a Lipsko, u nichž obdivoval především ekonomickou udržitelnost a konkurenceschopnost na nejvyšší úrovni bez drahých nákupů. Málokdo to o Moyesovi ví, ale už na své štaci v Evertonu před patnácti lety se vyžíval v hledání nenápadných talentů, které lacino nakoupil a udělal z nich klubové legendy, případně i draze prodal. Takhle objevil třeba Phila Jagielku, Marouane Fellainiho, Leightona Bainese, Kevina Mirallase nebo Tima Howarda. Ale taky Mikela Artetu, jehož přivedl z Realu Sociedad za necelé tři miliony liber a po šesti letech prodal Arsenalu za čtyřnásobek, nebo Joleona Lescotta, kterého za šest milionů koupil ve Wolverhamptonu a po třech letech prodal skoro za pětinásobek Manchesteru City.

Své investorské vlohy ale nemohl pořádně zúročit v klubu s takřka neomezeným rozpočtem, jakým byl Manchester United, vlastněný zámožnou americkou rodinou Glazerů, ale ve svém obnoveném angažmá ve východním Londýně je okamžitě oprášil a uskutečnil dva přestupy, které fanoušci v Anglii nechápou dodnes. V druholigovém Hullu si vyhlédl dvaadvacetiletého Jarroda Bowena a v pražské Slavii o dva roky staršího Tomáše Součka. Dva borce s cenovkou okolo deseti milionů eur, o kterých v Premier League slyšely možná jen počítače v analytických odděleních Brightonu a Leicesteru. West Ham za ně zaplatil jedenadvacet, respektive šestnáct milionů eur, což jsou na poměry anglických klubů v podstatě zanedbatelné částky, a oba hráči se okamžitě stali tahouny Moyesova mančaftu a „snem každého manažera,“ jak říkal sám Moyes.

Právě Bowen se Součkem se v očích mnoha fanoušků stali symboly „kladivářského“ vzestupu, který vyvrcholil šestým místem v následující sezoně a rekordním ziskem pětašedesáti bodů. V celé 126leté historii slavného londýnského klubu se jeho hráčům nepodařilo získat tolik bodů, vyhrát tolik zápasů (devatenáct) nebo natáhnout delší sérii venkovních výher (devět). Teprve po šesté v historii skončili v nejlepší šestce a poprvé se probojovali do základní skupiny Evropské ligy.

 

PRŮMĚRNÝM FOTBALISTOU

Ale luxusní podmínky ho neprovázely celý život. Na rozdíl od trenérských kolegů jako Pep Guardiola, Carlo Ancelotti, Ole Gunnar Solskjaer nebo Steve Bruce Moyes nikdy nebyl hráčem, kterého byste si po konci kariéry pamatovali. Když letos analytický web Squawka srovnával všech dvacet koučů Premier League podle jejich hráčských kvalit, umístil Moyese až na patnácté místo.

V patnácti letech hrál rodák z Glasgow na Islandu, odkud se přesunul do amatérského skotského celku Drumchapel Amateurs. Až v sedmnácti letech zamířil do Celtiku, s nímž ve své druhé sezoně získal mistrovský titul, ale pak jeho kariéra nabrala sestupnou tendenci. Po štacích v třetiligových anglických klubech Cambridge United, Bristol City a Shrewsbury Town, kde už od dvaadvaceti let poctivě sbíral veškeré poznatky od všech svých trenérů, si znovu zkusil skotskou ligu v Dunfermline Athletic a poté v Hamilton Academical, než konečně našel místo, kde na delší dobu zakotvil a které z něj do jisté míry udělalo kouče, kterým dnes je. 

V třetiligovém anglickém klubu Preston North End odehrál jako stoper 143 zápasů během šesti sezon, z nichž v té poslední už byl zároveň i hlavním koučem. V pětatřiceti letech! Právě tehdy oslavil Preston historický postup do druhé nejvyšší anglické soutěže a o rok později mu jen těsně unikl neuvěřitelný postup do Premier League. Teprve tehdy začala Anglie brát brzy čtyřicetiletého talentovaného manažera vážně. V roce 2002 nahradil Moyes svého krajana Waltera Smitha na lavičce Evertonu, kde prožil zatím své nejkrásnější období. Trvalo dlouhých jedenáct let, během kterých vytáhl liverpoolský celek z šedého anglického podprůměru až do kvalifikace Ligy mistrů či do Poháru UEFA a stabilizoval jej v anglické „top osmičce“. 

Celý příběh Davida Moyese, včetně šedého pomanchesterského období ve Španělsku nebo Sunderlandu, si přečtete v novém čísle časopisu HATTRICK s Robertem Lewandowským na titulní straně. Právě s polským kanonýrem přinášíme také superdlouhý rozhovor!

Premier League - STATISTIKY

Rozsáhlé klubové a hráčské statistiky spolu s podrobnými tabulkami naleznete zde.