Touhy Koláře? Udělat double a aspoň jednou si ještě zahrát Ligu mistrů. K odchodu do zahraničí uvedl následující...

Touhy Koláře? Udělat double a aspoň jednou si ještě zahrát Ligu mistrů. K odchodu do zahraničí uvedl následující...

Ondřej Kolář dosud chytal ve své profesionální kariéře za tři kluby, a sice Slovan Liberec, Varnsdorf a Slavii, v níž nyní zažívá svou šestou sezonu v řadě. V ani jednom z nich se však vždy nechoval jako stoprocentní profesionál a tím nemyslíme to, že by chodil před zápasy či tréninky na diskotéky .

"Když se mi na tréninku něco nelíbilo, byl jsem hned naštvaný a nedělal jsem pak věci naplno. Musel jsem přenastavit hlavu, změnil jsem životosprávu. Jsem vděčný trenérům, že nade mnou nikdy nezlomili hůl," vyprávěl v interview pro sport.cz osmadvacetiletý strážce svatyně.

O tom, že ostřílený brankář fotbalu nedával všechno, už se dost psalo ještě v dobách, kdy působil pod Ještědem a dotyčné renomé si přinesl také do Vršovic. Na správný směr nastavil své osobní kormidlo až po svatbě s Janou Tvrdíkovou...

"Vždy jsem měl dar, že mi všechno šlo. Oproti ostatním jsem mohl makat na třicet procent a míče mě trefovaly. Měl jsem to dané genetické, nemusel jsem obětovat všechno a vycházelo to. Abych řekl pravdu, všechno se změnilo svatbou. Spadnul ze mě stres, přestal jsem dělat blbosti. Prožil jsem si i takové vyhoření. Když jsem vypadl z brány, nebavilo mě to, nechtěl jsem se vrátit. Prostě těžké období. Po svatbě jsem si v hlavě udělal pořádek, což byl nejlepší krok k tomu, abych se vrátil do brány. V hlavě jsem si uvědomil, že už nejsem jen já, že už nežiju mladický život, ale musím začít žít jinak. Musel jsem být zodpovědnější. Říkal jsem si, že bych nedělal ostudu jen sobě, ale i své ženě a celé rodině. Navíc Jana byla mojí vrbou, pořád jsem si jí stěžoval. Vždycky při mně stála a podporovala mě. Moc mi pomohla. Nebýt jí, bůhví, jak bych dopadl," přiznal konkurent Aleše Mandouse.

Nemohl by však být už dnes jinde, kdyby pracoval na více než třicet procent? "Každý mi tohle říká. Ale kdybych makal víc, mohla třeba přijít zranění. Jel jsem v režimu, který mi vyhovoval, a vydržel jsem v něm po odchodu z Liberce několik let. Všechno šlapalo a tři a půl roku ve Slavii vycházelo až nadstandardně. Neměl jsem žádná zranění, dařilo se mi, hodně jsem pomáhal týmu. Jel jsem dlouho na té vlně. Pak přišly dvě tři chyby a vše se začalo obracet. Myslím, že i spousta lidí na mé zaváhání čekala. Každého asi nebaví dlouhodobě číst o tom, že se někomu daří," doplnil Kolář, jenž cítí, že se v současnosti opět blíží do svého topu, nicméně do optimální formy mu pořád ještě něco chybí. "Navíc nikdy si už nepřipustím, že bych v ní byl. Dřív jsem byl trochu laxní, ale jinak jsem se nastavil v hlavě a budu si pořád říkat, že se můžu zlepšovat."

Na někdejším vrcholu Slavia odmítla konkrétní nabídku Nice, nicméně podle jeho slov ještě není všem dnům konec. Tím spíš, že brankáři dozrávají později a mohou se obvykle držet na vrcholu o něco déle než hráči v poli. Zářným příkladem budiž co nevidět pětačtyřicetiletý Gianluigi Buffon, jenž sice hraje jen Serii B, ale pořád si udržet profesionální status.

"Teď chci udělat double. Co bude po sezoně, to se uvidí. Jasně, každý hráč má ambice a chce si vyzkoušet zahraničí, ale já chci teď se Slavií vystoupat co nejvýš. A chci si aspoň ještě jednou zahrát Ligu mistrů. Ale nebránil bych se tomu, abych to v zahraničí jednou zkusil," zakončil.

Alarm ve Zlíně! Vrba už tuší, že ho čekají nejtěžší měsíce kariéry