Papiňák Kuchta. Gól nedal už šest kol, frustrace se hromadí. Nastane peklo na zemi?

Ačkoliv vstřelila Sparta ve dvou jarních kolech celkem pět gólů (1:1 v Olomouci, 4:1 s Mladou Boleslaví), nejvíce ze všeho se stejně řeší její útok. Nebo spíše útočník. Český reprezentant Jan Kuchta totiž v druhé půlce sezony ještě neskóroval, navíc se ani nedostává do šancí. Zatím to problém až tak nebyl. Ale brzy bude a pořádný!

Tikající bomba. Granát, co se jednoho dne sám odjistí a pohřbí sebe i ostatní. I takovou pověst si už v českém fotbale vydobil právě Kuchta, jenž je prostě v srdci rváčem. Chce dávat góly, chce táhnout svůj tým. Dělá proto všechno možné i nemožné, to samé žádá od ostatních. Chvályhodný přístup, který zkrátka patří k vítězům.

V tomhle směru zaslouží Kuchta uznání, i tak ale jeho souhra se zbytkem týmu stále neladí. Alespoň určitě ne tak, jak by si on i Sparta představovaly.

Dost šílené bylo ostatně už jen to, jakým způsobem na Letné odstartoval. Nedostavil se na schůzku se Slavií, důvody nevysvětlil. Tedy vlastně ano, ale hodně krkolomně a až o půlroku později, kdy už tohle téma bylo vyprahlé jak saharská poušť. Typický příklad toho, jak se to dělat vážně nemá, byť v kancelářích Sparty si nejspíš myslí něco jiného.

Do ideálního rozpoložení měl ovšem Kuchta v létě daleko a vyloučením už v prvním kole za kopnutí do obličeje brankáře Olivera Vliegena to jen podtrhl. Přišla dlouhá stopka, pak návrat a čekání, kdy mu to tam konečně spadne. Trefil se až v 10. kole s Hradcem, o týden později dvakrát sestřelil Zbrojovku. Následně skóroval proti Pardubicím, po slibném záchvěvu přišel ale další útlum. Šestadvacetiletý útočník se neprosadil už šestkrát v řadě. A co je ještě mnohem horší, jeho souhra s mužstvem stále neklape.

Těžko říct, nakolik je chyba v něm, nakolik v parťácích pod ním. Trenér Brian Priske ho dál chválí, nahlas mluví o tom, že mu spoluhráči musí nabízet daleko kvalitnější servis. To je pravda, leč čas se hodně krátí.

Mluví se už totiž o tom, že to v Kuchovi začíná bublat jako v papiňáku. A že je vlastně zázrak, že ještě nebouchl jako kdysi ve Slavii, kde jeho uraženecké moresy muselo řešit vedení klubu. Na Letné se zatím drží, góly ale nedává.

Bouřka už visí ve vzduchu a bude viset vlastně vždycky. Hromy a blesky by ostatně mohl spustit i takový Tomáš Čvančara. Další horká krev, která minimálně stejně jako za tým kope sama za sebe.

Ono okřídlené klišé, že je jedno, kdo ty góly dává, hlavně když se vyhrává, totiž u některých borců prostě neplatí. Takový Cristiano Ronaldo by tahle slova nikdy neřekl. Kuchta se Čvančarou také ne…