Slavia ukázala, na co (ne)má

Historicky první účast v Lize mistrů proměnili slávisté ve splnění cíle – postupu do jarních evropských bojů. Navíc jsou zde získané zkušenosti, životní zážitky a vydělané miliony, tím ale pozitiva končí. Na druhé straně totiž přišlo potvrzení toho, co je z celkového pohledu pro český fotbal nejsmutnější. Evropa je někde úplně jinde.

Ihned po losu, ale vlastně už před ním, bylo jasné, že hlavní úkol slávistů bude totálně nepropadnout a pokusit se vybojovat evropské poháry pro jaro. Nalosované celky Arsenalu, Sevilly a Steauy Bukurešť tyto dohady pouze potvrdily.

Jako klíčový tak od samého začátku byl dvojzápas s rumunským týmem. Po vítězství hned v prvním utkání polil "sešívané" optimismus a najednou se začalo dumat nad formou Sevilly, jestli by se přes ní třeba nedalo postoupit dokonce do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Nedalo.

Další zápas ve Španělsku totiž jasně ukázal, co znamená hrát s takovým týmem na vlastní kůži a nepoměřovat se s ním pouze skrze výsledky. A to svěřenci trenéra Karla Jarolíma ještě netušili, co je čeká v Londýně na Emirates Stadium.

Slávisté pak o pár týdnů později pouze děkovali Liverpoolu, kterému se v domácím prostředí s Besiktasem podařilo z historických tabulek vymazat sedmigólovou sešívanou blamáž s Arsenalem. Tvrdý to návrat do boje o třetí místo a alespoň Pohár UEFA.

Ten se nakonec vybojovat, díky dvěma remízám, s oslabeným Arsenalem a v rozhodujícím klání v Bukurešti, podařilo. Poslední vystoupení v Lize mistrů doma proti Seville totiž ukázalo, že na víc prostě červenobílí neměli. Ostuda to ale není.

Ostuda je vypadnout v Líšni, a ne skončit za vyspělými evropskými kluby. Radovat se z podařeného vystoupení v Lize mistrů ale také nelze. Slávisté se v souboji se silnějšími snažili hrát ofenzivní fotbal, to, že jim to nevyšlo, je věc druhá. Srovnatelného soupeře porazili a jdou dál.

Za co stojí Stanislavu Vlčkovi a jeho spoluhráčům poděkovat, je bojovnost. Především doma se na hru borců v červenobílém dalo dívat. A s trochou nadsázky i na hru venku. Přeci jen vidět za dva zápasy třináct branek není špatné. Lepší než sledovat odbráněných dvakrát nula jedna.

Uvidíme, s čím na nás přijdou sešívaní na jaře…

[ 13. 12. 2007 - Jan Fait | Foto: ČTK ]