Všechno běží podle plánu, říká sparťaň Berger

Jedním z klíčových mužů Sparty v minulé sezoně byl velezkušený středopolař Patrik Berger, který však stačil v ligové sezoně odehrát pouhá tři kola a ze sestavy vypadl z důvodu zranění kolena. Nyní rehabilituje po operaci v Německu a oficiálním stránkám letenského celku poskytl interview.

Jak se daří, Patriku?

Dobře, mohlo by být i hůř.

Na Spartě se pořád pohybuješ s berlemi. Jak probíhá rekonvalescence?

Mám za sebou sedmý týden po operaci. Ve čtvrtek jsem byl na kontrole v Německu u doktora, který mi to koleno operoval. Všechno běží podle plánu a doktor byl spokojený, takže nejsou žádné komplikace, nic.

Co bylo vlastně tím problémem, který tě dohnal k operaci?

Na vnější straně kolene jsem už neměl žádný meniskus, takže mi šla prakticky kost na kost. Asi by bylo lepší se zeptat nějakého odborníka, ale kdybych to měl popsat jako laik, tak mi byly vyvrtané do kosti malé dírky, které krvácejí a z té hmoty, která vzniká, se následně vytvoří nový meniskus. Anglicky se tato technika nazývá ‚microfracture'.

To nezní jako jednoduchá operace. Jak se zotavuješ?

Tři dny po operaci jsem přijel domů a prvních šest týdnů jsem měl takovou elektrickou dlahu, která mi tu nohu ohýbala a zase narovnávala. Musel jsem ji mít nasazenou prvních šest týdnů, šest hodin denně. Doktor říkal, že právě toto je jedna z nejdůležitějších částí celé rehabilitace. Navíc jsem na tu nohu nesměl vůbec šlápnout.

Jak se dá zabavit, při takovéto rehabilitaci?

Nedá se dělat vůbec nic! To je pak úplně zabitý celý den. Člověk si buď čte, nebo kouká na televizi. Doktor říkal, že pokud při tom někdo dokáže usnout, je to výhra v loterii, protože se celá procedura s dlahou dá zvládnout přes noc. Mně však u toho vůbec usnout nešlo a tak jsem vše musel dělat během dne.

Můžeš se nyní nějakým způsobem fyzicky připravovat na návrat?

Ne. V tuhle chvíli jsem v sedmém týdnu, kdy na tu nohu můžu našlapovat z třiceti procent. V osmém týdnu bych už měl přecházet na osmdesáti, devadesátiprocentní zátěž. Poté odhodím berle a budu moci chodit bez nich. Pak přijde druhá část rehabilitace, kdy dalších šest týdnů smím jen na kolo, to jen v posilovně, ne venku, a aquajogging.

Kdy je reálný tvůj návrat na fotbalový trávník?

Pokud nebudou během rehabilitace žádné problémy a všechno půjde dobře, vidím to řádově na konec února.

Nesvrbí tě při pohledu na spoluhráče nohy?

Určitě to nepříjemné je. Výhoda je v tom, že mě trenéři nenutí k tomu, abych sem denně docházel, což by pro mě bylo těžké. Vidět kluky, jak trénují a odcházejí na zápas, by mi asi psychicky moc nepomohlo, takže jsem většinu času doma. Docházím sem jen jednou za čas a díky tomu na to moc nemyslím a tak se to dá nějakým způsobem zvládnout, ale příjemné to určitě není.