Kulič: Svátek je pro mě branka hlavou

Marek Kulič je v FK Mladá Boleslav jednoznačně nejzkušenějším borcem. V polovině letošního října oslavil čtyřiatřicáté narozeniny. V lize při 305 startech nastřílel 71 gólů. Posledních devět si připsal v uplynulém podzimu a tak momentálně sedí v pomyslném křesle ligových kanonýrů.

Co je ve fotbale krásnějšího, než gól?

„Vítězství mančaftu, to je jednoznačně víc, než dát gól."

Ale bez vstřelených gólů vítězství neexistuje...

„... to je pravda, ale přesto trvám na tom, že vítězství týmu si užívám víc, než jednotlivých gólů."

Nastřílel jste už jednasedmdesát ligových gólů, byly některé něčím mimořádné nebo vzácné?

„Pro mě je svátek, když dám gól hlavou. Zatím jsem jich dal jen šest."

Vedete si fotbalový archiv, nebo ho má na starosti někdo z rodiny?

„Manželka vystřihuje a archivuje novinové články a protože mně na podzim s novináři moc do řeči nebylo, opakovaně mě vyzývala, ať už začnu dávat rozhovory, aby měla co vystřihovat."

Je pro vás důležité rozumět si se spoluhráči i mimo hřiště, nebo je berete jako kolegy v práci bez velkých emocí a důvěrností?

„Preferuji první variantu, dokonce bych řekl, že vyžaduji, abychom se znali víc, než jenom jako fotbalisté. Mančaft se nedělá na hřišti, ale spíše mimo hřiště."

Ze spousty klubů, které jste vystřídal, jenom do Mladé Boleslavi jste se vrátil. Proč?

„Měl jsem k tomu několik důvodů, i když mně dost lidí radilo, ať to nedělám. Především s prezidentem boleslavského klubu panem Dufkem mám opravdu dobrý vztah. Druhým důvodem bylo, že k mužstvu vrátil trenér Uhrin. A třetím, že mně prostě Boleslav sedí."

Není zmínka o trenérovi Uhrinovi alibistickým počinem vůči současnému nadřízenému?

„Tak to není. Trenér Uhrin je přísný a důsledný, ale nechává mě hrát na hrotu a dokonce se zlobí, když se občas vracím do zálohy, abych neplýtval silami potřebnými pro koncovku. Já se ale někdy od obránců odpoutám jenom tím, že se stáhnu z útoku, abych mohl naběhnout z jiné strany. Jak si toho Uhrin všimne, už mě honí dopředu."

Kterých upomínek z fotbalového života si nejvíce vážíte?

„Nejvzácnější památkou na fotbalovou kariéru je a navždy pro mě zůstane dres českého reprezentačního týmu. Je to zároveň i hezký suvenýr pro rodiče, manželku a věřím, že jednou i pro syna."

Užíváte si nyní fotbal ve větší pohodě, když jste už dosáhl klukovských snů hrát ligu a za reprezentaci?

„Na to se ve fotbale nehraje. Musím pořád a znovu v každém utkání dokazovat své schopnosti. Z minulosti se ve fotbale žít nedá a v Česku už vůbec ne."

Dokáže vás kritika novinářů a fanoušků rozhodit, nebo si z ní nic neděláte?

„Slyším pokřikování z hlediště, ale jsem v takových případech splachovací, spíše mě to trápí kvůli spoluhráčům. Některé to může srazit. Novinářům nic nevyčítám, ti jsou za kritiku placení, navíc je hitem současnosti psát třeba i nesmysly, ale hodně mě mrzí vulgárnosti od domácích diváků, od vlastních fanoušků. Tomu vůbec nerozumím."

Jak se cítíte na čele pořadí ligových kanonýrů?

„Hrajeme útočný fotbal a díky tomu se dostávám do šancí. Za každý gól jsem upřímně rád."

Vnímáte, že vám schází devětadvacet gólů ke vstupu do prestižního klubu stovkařů?

„Nejdu za tím cílem, sice jsem na tom v současnosti zdravotně a se silami opravdu dobře, ale to by mě obojí muselo vydržet ještě alespoň dvě až tři sezóny. A to je ve fotbale hodně dlouhé období."

Jak strávíte letošní vánoční svátky?

„Na Vánoce budeme s rodinou doma a potom pojedeme na lyže do Orlických hor ke známým. Tam mě čeká rodinná škola lyžování, při které se já budu zdokonalovat a dceru se synem budu zaučovat. A protože jsem už starší ročník, nesmím zapomenout udržovat si kondici. Počítám, že si o vánočním volnu párkrát zahraji tenis, zajdu občas do posilovny a také se venku proběhnu, aby čtvrtého ledna nebyl začátek zimní přípravy pro mé tělo moc velká rána."