Rak s Psotkou věří ve větší návštěvy

Představenstvo SK Sigma Olomouc se v závěru letošního roku rozrostlo o dva členy. Jedním z nich je Martin Rak, který v olomouckém prvoligovém klubu pracuje již mnoho let jako manažer. „Je to pro mě impulz do další práce a také splnění snu. Vždyť v klubu jsem od malička,“ řekl mj. pro oficiální klubový web Martin Rak.

Jste novým členem představenstva. Těší vás to?
Ano. Pro mě osobně je to na jedné straně uznání dlouholeté práce pro Sigmu, na straně druhé potom výzva a impulz do další práce. Jsem v managementu osm a půl roku. Zodpovědnost jsem samozřejmě nesl celou tu dobu. Představenstvo je ale výkonný orgán, užší vedení klubu a ta zodpovědnost je přece jen větší. Pro mě, který jsem v klubu od malička, je to také splnění snu. Byť jsem snil o tom, že budu prvoligovým fotbalistou Sigmy. Dnes jsem prvoligovým funkcionářem Sigmy (směje se).

A teď se pro vás změní to, že případně nespokojení diváci budou nadávat i vám...
Rak ven! To nezní tak dobře jako Kubíček ven! (směje se) Ne, vážně. Zodpovědnosti jsem se nikdy nezbavoval, své názory nikdy netajil a nikdy se neschovával. Již několikrát se tedy v dobách zlých stalo, že i mé jméno bylo vyvoláváno a posíláno ven... Toho se nebojím, vždy jsem pro klub dělal maximum a v tom budu pokračovat.

Říkáte, že jste v Sigmě od malička...
Přesně tak. Hrál jsem v Sigmě od přípravek až do dorostu. Poté jsem odešel na hostování do Holice, které se změnilo v přestup. Po plastice kolenního křížového vazu to už na žádnou velkou hráčskou kariéru nebylo. Hostoval jsem v Bělkovicích, Nových Sadech a Hlubočkách, kde jsem po dalším zranění kolena hráčskou kariéru ukončil. Jezdíval jsem s žákovskými týmy jako tlumočník na turnaje do Francie. Do Sigmy jsem se poté vrátil v roli trenéra. Pracoval jsem dva roky u patnáctky a sedmnáctky dorostu. V létě 2001 jsem dostal nabídku dělat marketing a sekretáře. K tomu se přidaly funkce vedoucího mužstva a tiskového mluvčího, měl jsem pod sebou pořadatelskou službu a ještě pomáhal panu Kubíčkovi s přestupy. Tehdy jsme přišli do klubu na plný úvazek společně se Zdenkem Psotkou. S malou přestávkou jsem v klubu vlastně už skoro třicet let.

Vy navíc, pokud se nepletu, pokračujete v klubu v rodinné tradici.

Můj otec v Sigmě hrával, poté trénoval, dělal vedoucího mužstva a panu Brücknerovi asistenta. Takže mě to těší určitě i kvůli tátovi, že jsem navázal na jeho úspěšné působení v klubu.

Skoro třicet let v Sigmě? To je tak dlouho jako pánové Gajda a Kubíček.
To si vůbec nedovolím srovnávat. Já jsem tady začínal v šesti letech, proto je to už těch skoro třicet let. Ale zatím to není o třiceti letech funkcionaření. Určitě to, jak nyní SK Sigma vypadá, je především zásluha pánů Gajdy a Kubíčka. Nedávno to potvrdil i trenér Brückner, který řekl, že je to o lidech, kteří tady fotbal dělali za jeho trénování a dělají i nyní. Dlouhodobě se v Olomouci fotbal dělá výtečně. Co už jsem za těch několik let funkcionaření stačil poznat, tak tohle nikde v republice nenajdete. Olomouc je malé město, není tady taková finanční síla, přesto patří SK Sigma historicky k nejúspěšnějším klubům v republice. Stadion, mládež, odchovanci, pohárové úspěchy. To, čeho se v Olomouci dosáhlo, to opravdu v jiném klubu nenajdete.

Ale potom je zajímavé, že tady lidé tolik nadávají. Je to tím, že jsme na Hané? Navíc moc diváků v poslední době nechodí. Návštěvy jsou stále stejné, nerostou.
Proč nadávají... Ano, je to i tím, že jsme na Hané. Kdysi říkal Martin Vaniak, že až po odchodu ze Sigmy si všiml, jak jsou tady diváci negativní až nepřátelští na vlastní hráče. Začal to vnímat až jako hráč Mostu a Slavie. Potvrzují to i naši obchodní partneři, kteří podnikají v Olomouci, blízkém okolí, ale i v Čechách. Mohou porovnávat. Takže asi jsou opravdu Hanáci v tomto specifičtí. S trenérem Psotkou jsme se na posledním zasedání představenstva shodli, že oba věříme ve zvýšení diváckého zájmu. Že lidí bude chodit více. Samozřejmě to není o pěti úspěšných zápasech, bude to trvat. Věříme s trenérem tomu, že se na stadion vrátí, že lidi dostaneme zpátky do ochozů.