Kladrubský doprovodil svůj návrat i gólem

Dlouhných osm měsíců laboroval se zraněným kolenem a teprve v pátek znovu nastoupil v základní sestavě; Jiří Kladrubský, s nímž přinesl povídání oficiální klubový web, na Julisce v dresu sparťanského B-týmu dokázal, že své fotbalové umění nezapomněl.

Máš za sebou první ostrý test po zranění. Jak se cítíš?

Cítím se super, byl jsem moc rád. Byla to dlouhá doba, co jsem nehrál. Počítal jsem to a vyšlo mi neskutečných osm měsíců, kdy jsem nenastoupil. Takže velká radost, že jsem znovu nastoupil, navíc, když jsem odehrál celý zápas.

Předtím ses ale na hřišti ukázal na několik minut v zápase s Kodaní. Které z utkání bereš jako svůj velký návrat?

Z toho, že jsem nastoupil proti Kodani jsem samozřejmě měl velkou radost, spíš to ale bylo jen takové gesto, abych dostal nový impuls, abych si začal věřit. Béčko beru zatím tak, že se tam rozehraju, ale můj velký návrat jsem prožil na Dukle. Pochopitelně chci už co nejdříve nastoupit za áčko.

Ve svém prvním zápase po zranění jsi dokonce dokázal skórovat...

Spíš to byl gól náhodný... Standardky vůbec nekopu ani v áčku a tady mě trenéři určili. Bylo to docela blízko za vápnem a já si věřil. Chtěl jsem hlavně trefit bránu a to, že to tam spadlo, byla víceméně náhoda. Zaplaťpánbůh za to.

Jakto, že trenéři určili zrovna tebe?

Byli jsme určení čtyři. Když jsem se rozcvičoval, přišel ke mně trenér Horňák a zeptal se: Kopeš standardky? Já mu odpověděl, že mě k tomu moc nepouštějí, a on řekl jen: Tak dáš góla jinak. Ke kopání toho přímáku jsem se ale přihlásil a ono to tam spadlo.

Skóre jsi otevřel ve druhé minutě. Dal jsi někdy gól takhle brzo?

Ne, to nikdy. Byl to nejrychlejší gól, který jsem kdy dal.

V druhém poločase jsi mohl přidat i svůj druhý gól, ale minul jsi odkrytou branku. Co se stalo?

Lukáš Třešňák dostal dobrý balon za obranu a golman vyběhl proti němu. Lukáš mi to ihned vracel zpět na vápno, ale ten míč se trochu rozskákal. Když jsem pak viděl, jak proti mně běží obránce, chtěl jsem ho obstřelit a musel jsem to řešit rychle. To mě ale neomlouvá, tu situaci jsem asi měl řešit jinak, mohli jsme tam vyhrát a byl by klid.

Odehrál jsi dokonce celý zápas. Jak jsi ho zvládl fyzicky?

Dobře! Neměl jsem žádný problém, jen nějakých deset minut jsem pociťoval menší krizi, ale jinak to bylo v pořádku.

Koleno drží?

Drží, nebolelo, ani po zápase. Dřív jsem to cítil, takže jsem se toho trochu bál, ale zaplaťpánbůh to nebolelo, takže v pořádku.

Největší problém tedy nyní pociťuješ v práci s míčem?

Ano, je to dost znát. Teď mi všechno přišlo hrozně rychlé, já jsem s míčem byl dost pomalý, zamotával jsem se do kliček, což není dobré. Dělal jsem chyby, které sice hráči v druhé lize nepotrestali, ale jednou se to může vymstít.

Nyní trénuješ s áčkem, za jak dlouho se zapojíš i do jeho zápasového režimu?

Chci co nejdřív, ale teď je pro mě nejdůležitější hrát za béčko. Ta doba, kterou jsem nehrál, je znát - i v pátek to nebyl můj ideální výkon, dělal jsem spoustu nesmyslných chyb. Doufám že se teď budu každým zápasem zlepšovat. A kdy se vrátím do áčka? To je asi otázka především pro trenéry.

Nebylo ti líto, že ses neúčastnil včerejšího infarktového zápasu v Boleslavi?

Já jsem se účastnil, i když jen na tribuně. Nejdřív jsem jen na tribuně mrznul a nadával, nakonec to ale kluci fantasticky otočili. Potom jsem se za nimi zašel podívat do kabiny a užil si to, jako kdybych byl na hřišti.

Jak to po zápase v kabině vypadalo?

Atmosféra tam byla super. I když ta hra ještě nebyla ideální, tak je takovéhle vítězství strašně cenné. Vítězství jako to včera jsou nejlepší.