Slováci dělají druhou ligu i za šest milionů, ale je srovnatelná s naší, vzkazuje odtud Čech

Jste Čech působící na Slovensku. Faktem je, že na Slovensku je dlouhodobě poměrně velká poptávka po českých trenérech. Z vaší zkušenosti nebo znalostí, proč je o české trenéry na Slovensku takový zájem? Když odhlédneme od jazyka a společné historie, je tam ještě něco dalšího?

"Nevycházím úplně ze svých pocitů, spíš z toho, co jsem dlouhodobě četl v médiích. Často se píše o tom, že česká trenérská škola je opravdu dobrá. Na podzim tady bylo sedm českých trenérů, nicméně ve druhé lize jsem sám. Ale ano, poptávka pořád je a podle mě i bude. Možná v tom pořád hraje roli i historie. Jako Československo jsme byli ve fotbale úspěšní, byli jsme silní a úspěchy byly. Myslím si, že i tohle propojení z minulosti je jeden z důvodů, proč čeští trenéři chodí na Slovensko. A naopak se objevují i slovenští trenéři v Čechách. Česká trenérská škola je navíc i v Evropě poměrně dobře hodnocená, takže i to je jeden z důvodů."

Na podzim došlo na Slovensku k výrazné vlně odchodů trenérů. Ne všichni skončili kvůli výsledkům, některé konce měly složitější pozadí. Vnímáte to spíš jako shodu okolností, nebo se změnila nálada ve fotbalovém prostředí?

"Upřímně řečeno si to vůbec netroufám hodnotit. Každý klub má svoje vnitřní fungování, svoje nastavení a svoji politiku. U trenérů je to ale obecně hodně spojené s výsledky, tak to ve fotbale chodí. I když si myslím, že například trenér Smetana v Ružomberoku odvedl dobrou práci. Přišel k týmu, který byl na spodku tabulky a hrál o záchranu, a odcházel ze sedmého místa. To považuji za úspěch."

Existuje podle vás nějaký společný jmenovatel toho, co české trenéry na Slovensku čeká?

"Prostředí je jiné. Jiní hráči, jiná liga, jiný způsob fungování. Slovensko je samostatné už víc než třicet let a je to znát. Slovenská liga je podle mě o něco slabší než česká. Nechci to říkat nijak hanlivě, je to dané hlavně financemi. V Česku dnes majitelé investují do klubů obrovské peníze a kvalita ligy tím pádem roste. Na Slovensku jsou tři až čtyři kluby, které jsou dlouhodobě na špici a bez problémů by obstály i v české lize. Když se ale podíváme na týmy zhruba od šestého nebo sedmého místa dolů, kvalitativní rozdíl už je znatelný. Rozdíl existuje a většina lidí o něm ví, jen se o něm příliš nemluví nahlas."

Vy dnes působíte ve druhé lize. Máte zkušenosti i z českého prostředí nižších soutěží. Dokážete druhou ligu na Slovensku a v Česku porovnat?

"Kvalitativně jsou si hodně podobné. V české druhé lize jsou tři nebo čtyři týmy, které vyčnívají a které by bez problémů hrály i slovenskou první ligu. Rozdíl je samozřejmě hlavně ve financích. Na Slovensku se druhá liga často hraje s rozpočtem kolem 400 tisíc eur (necelých 10 milionů korun), někdy i méně. S takovým rozpočtem by v Česku nebylo možné druhou ligu dlouhodobě hrát. Klub by nebyl konkurenceschopný."

Jaká je dnes nálada kolem slovenského ligového fotbalu? Je tam chuť investovat a posouvat se dál?

"Je to hodně rozdílné klub od klubu. Slovan Bratislava má stabilní zázemí, moderní stadion, nejvyšší rozpočet a pravidelně získává tituly. Dunajská Streda má špičkové tréninkové centrum, které je na evropské úrovni. Upřímně si myslím, že v Česku není takové zázemí ani na Spartě, ani na Slavii. Žilina dlouhodobě pracuje velmi dobře s mládeží. To jsou kluby, které slovenský fotbal výrazně posouvají. Velkou roli sehrála výstavba stadionů, kterou na Slovensku podporoval stát. To výrazně zvýšilo zájem fanoušků i celkovou úroveň soutěží."

Jaká je dnes realita slovenské druhé ligy z pohledu zázemí, stadionů a celkových podmínek?

"Jak říkám, Slovensko udělalo za poslední roky obrovský krok dopředu. Na druhou stranu je potřeba říct, že ne všechny kluby se dostaly k dotacím na infrastrukturu. Jsou města a kluby, které se do státních programů nevešly. Tam jsou stadiony často zastaralé, někde i ve špatném technickém stavu, a všechno se opravuje postupně, po částech. A právě v druhé a třetí lize je to vidět nejvíc. Na druhou stranu si myslím, že úplně stejný problém máme i v Česku. Tam je spousta stadionů také zastaralých a kluby je musí rekonstruovat ze svých vlastních zdrojů nebo s pomocí místních sponzorů."

Dá se tedy říct, že jsou nůžky hodně rozevřené mezi kluby, které mají zázemí a finance, a těmi ostatními?

"Ano, přesně tak. Buď je klub velmi dobře fungující, má moderní stadion, zázemí, infrastrukturu a jasnou koncepci, nebo na to finance nemá. Jsou kluby, které hrají druhou ligu s rozpočtem třeba 250 nebo 300 tisíc eur, takže třeba i za nějakých šest milionů korun. To je dlouhodobě neudržitelné. Může to fungovat rok, dva, možná tři, ale pak se to většinou projeví. Když nemáte peníze na chod klubu, výplaty hráčů, zlepšování zázemí nebo akademii, tak vás to stejně doběhne. Kluby často zažijí postup, zkusí si vyšší soutěž, ale nemají na ni dostatečné finanční krytí. Výsledkem je, že zase spadnou zpátky do třetí nebo dokonce čtvrté ligy.

Raději než do Česka prodám hráče do Evropy, i kdybych dostal o milion eur méně, říká majitel Liberce

Typickým příkladem je Sereď. Ta hrála čtyři roky nejvyšší soutěž, ale neměla vlastní stadion ani tréninkové plochy. Neustále hrála na výjimky, pokaždé na jiném stadionu. Až jednoho roku svaz řekl, že další výjimky už nebudou, a Sereď spadla až do čtvrté ligy."

Teď jste v Považské Bystrici. Jak by si podle vás tento tým vedl v české druhé lize?

"Myslím si, že bychom v české druhé lize hráli důstojnou roli. Neřekl bych, že bychom bojovali o špičku tabulky, ale zároveň si nemyslím, že bychom patřili úplně dolů. Podle mého odhadu bychom se pohybovali někde ve druhé polovině tabulky české druhé ligy."

Sice jste to zmínil, ale i tak – mezi českou a slovenskou druhou ligou podle vás není zásadní kvalitativní skok?

"Nemyslím si, že by tam byl obrovský rozdíl. Slovenská druhá liga se postupně zlepšuje, je to celostátní soutěž, ale musíme brát v úvahu i velikost zemí. Česká republika má zhruba deset milionů obyvatel, Slovensko pět. To znamená menší výběr hráčů, menší základnu dětí. To se promítá do všech sportů. I v Česku je problém s výchovou vlastních hráčů a hodně se jde cestou zahraničních posil. Na Slovensku je to podobné, jen v menším měřítku. Je tady méně obyvatel, menší výběr talentů. Kluby proto přivádějí hráče ze zahraničí, často z Afriky, případně z Česka."

Když jste zmínil africké hráče, může být slovenská druhá liga přínosem i pro české kluby, které nemají tak silné rozpočty?

"Myslím si, že ano. Pro africké hráče je slovenská druhá liga dobrým mezistupněm do evropského fotbalu. Hodně hráčů přichází z Nigérie nebo Ghany. Pokud tam dokážete vybrat talent, může se z něj stát zajímavý hráč."

Na Slovensku jste od konce září. Jak se vlastně český trenér dostane do druhé slovenské ligy?

"Byl jsem bez angažmá a sledoval jsem fotbal v Česku i na Slovensku. Jezdil jsem na zápasy, díval jsem se hlavně na mladé hráče. Náhodou jsme se potkali s vedením Považské Bystrice ve Zlatých Moravcích. Po zápase jsme se dali do řeči a začali jsme spolu víc komunikovat. Zhruba po čtrnácti dnech mě vedení oslovilo, jestli bych měl zájem a jestli bych se nepřijel podívat na zápas. Následně jsme se dohodli a během dvou tří dnů jsem u týmu nastoupil. Bylo to hodně rychlé, hektické. Přebíral jsem tým, který byl na patnáctém místě tabulky. Psychicky na tom hráči nebyli dobře. Udělali jsme sérii jedenácti bodů, najednou jsme se z patnáctého místa dostali až na sedmé. To bylo pro hráče strašně důležité. Začali věřit mně i té fotbalové filozofii, kterou jsme nastavili. Zároveň se ale ukázalo, že kádr je kvantitativně hodně slabý. Reálně to táhlo třináct, čtrnáct hráčů."

Je Považská Bystrica plně profesionální klub? Například Líšeň až do převzetí nového majitele fungovala také ne úplně profesionálně.

"Není to stoprocentně profesionální tým. Někteří hráči měli po postupu zaměstnání a šli do určitého rizika, když se postoupilo do druhé ligy. Nechtěli opustit práci, protože mají rodiny a děti, což je pochopitelné. Těmto hráčům se snažíme vycházet vstříc. Když nemohou na dopolední trénink, dotrénují si to individuálně. Jinak jsou ale každý den na tréninku. Máme tu i vysokoškoláky a kluky, kteří dodělávají jiné školy."

Česká invaze do Ružomberoku. Nový trenér bude velet bratrovi, sportovním šéfem je ikona Jablonce