Pády a vzestupy? Ty příběhy mám rád, říkí Kliment. Má svoji osudovou konspirační teorii

O své první reakci na Frydrychův faul

"Jsem člověk, který si za svými slovy stojí. Když něco řeknu, jen tak z ničeho nic názor nezměním. S Frýďou se v běžném životě vlastně nepotkáváme. Kdyby šlo o někoho z rodiny nebo o spoluhráče, se kterým jste každý den v kabině a musíte s ním fungovat, asi by to bylo jiné. Možná by se to dalo vyříkat. Ale teď mě ta situace nijak nenutí něco měnit. Jestli se to stane v budoucnu? Možná. Ale teď bezprostředně ne.

Zároveň to ale není tak, že bych mu chtěl něco vracet nebo mu přál něco špatného. Tak to vůbec není. Řekl jsem, jak to cítím – že jsem od začátku věděl, že mě to zranění bude stát hodně bolesti a úsilí. A v tu chvíli jsem mu to prostě nedokázal odpustit. A nějak to trvá doteď. I když se neohlížím zpátky. Hodně se řešil ten jeho trest, když se mě někdo ptal, říkal jsem, že je mi to jedno. Ať klidně hraje, nebo ať dostane dvacet zápasů. Mně už to nohu nesrovná. Takže tohle fakt neřeším."

O přestupu do Slavie

"Přehodnotil jsem spoustu věcí. Když se vám naskytne taková nabídka, samozřejmě ji chcete využít a klub o tom věděl, komunikovali jsme spolu. Ale druhá věc je zdraví. Měl jsem spoustu rozhovorů s různými lidmi, řešili jsme, jaká je situace, jak na tom je moje noha, co se děje v Olomouci, jak by to vypadalo ve Slavii. A nakonec jsem dospěl k tomu, že ať to dopadne jakkoliv, musím být nejdřív zdravý. Teprve pak má smysl cokoli plánovat. To je teď pro mě hlavní. Upřímně, na začátku tam byla určitá zahořklost, měl jsem pocit, že chci pryč. Ale s odstupem času se to trochu změnilo a dívám se na to zase jinak. Věřím, že když se uzdravím, všechno dobře dopadne.

Pořád ve mně hoří vnitřní oheň. Vždycky si vytyčím nějaký cíl, dlouho sním o věcech, které chci dokázat. A když po něčem opravdu toužím, tak se to dřív nebo později splní. Jako třeba minulá sezona, na takovou jsem si musel počkat až do jednatřiceti. Vždycky jsem chtěl být nejlepší střelec, dát gól za nároďák nebo nastupovat v základní sestavě. Tyhle cíle jsem si postupně odškrtal. Vyhrál jsem i MOL Cup, což byl další sen. Ale jeden velký cíl mi pořád chybí. Titul. Nikdy jsem ho nezískal. A když se teď ta šance přiblížila, vlévá mi to do žil novou energii a nutí mě makat dál."

O koruně pro krále střelců

"Měl jsem to v hlavě strašně dlouho, ale zároveň jsem realista. Nešel jsem do každé sezony s tím, že musím vyhrát nejlepšího střelce. Byl to ale sen, který jsem měl už roky. A když se mi minulou sezonu povedl dobrý začátek, nechtěl jsem ten sen nechat jen tak vyšumět po půl roce nebo později. Chtěl jsem to dotáhnout až do konce – a to se nakonec podařilo."

O pomoci Slavie při léčbě

"Celé to probíhalo tak, že jsem nakonec podstoupil operaci v Praze ve vojenské nemocnici. Původně jsem zvažoval, že půjdu do Plzně, ale pak se to nějak změnilo. Slavia tehdy řekla, že by se na tom chtěla nějakým způsobem podílet – možná to i trochu víc mít pod kontrolou. Takže jsem byl v nemocnici, kde na operaci dohlížel jejich lékař. Tímhle způsobem se tedy Slavia zapojila."

O svých četných zraněních

"Nedávno jsem si uvědomil, že mám vlastně rád tyhle příběhy – když někdo spadne a pak se zase zvedne. Baví mě takové filmy a říkám si: ty jo, možná bych to ani neměl mít tak rád… Možná je to právě ten důvod, proč se mi tyhle věci dějí. Nevím. Třeba právě proto, že mám pro tyhle příběhy slabost, mám pak i sílu se zvednout. Možná mi to osud takhle naděluje. Jsou to trochu konspirační teorie, ale kdo ví.

Tohle zranění ale bylo jiné. V minulosti jsem měl zranění, která možná souvisela s tím, že jsem se o sebe nestaral úplně ideálně. Ne, že bych to flákal, ale šlo by to líp. Jenže letos jsem se o sebe staral fakt pečlivě – věděl jsem, že jsem se chytil, že sezona jede, tak jsem dbal na všechno: protažení, posilování, regeneraci… Dělal jsem všechno pro to, aby se mi nestalo něco jako natažený sval nebo podobné klasické zranění. A stejně se nakonec stalo něco úplně jiného."