West Ham: Severní vítr byl krutý...

…a Alan Pardew už zřejmě počítal s tím. Islandský majitel West Hamu Eggert Magnússon v pondělí odpoledne chladnokrevně odvolal pětačtyřicetiletého manažera z funkce a okamžitě začal hledat nejvhodnějšího nástupce. Tomu před lednovým přestupovým termínem složí k nohám zlaté pruty a bude doufat, že se mu investice co nejrychleji navrátí.

Ještě minulý týden sice holohlavý sušenkový magnát Magnússon vyjádřil Pardewovi maximální podporu, ale po sobotní ostudné prohře s Boltonem 0:4 bleskově změnil své stanovisko a rozhodl se jednat. Klub je totiž i nadále namočen v sestupových vodách a možný pád z Premier League by měl vážné ekonomické důsledky. Od příští sezóny totiž mimo jiné vstoupí v platnost nová smlouva o televizních právech, zaručující prvoligovým klubům příjem třiceti milionů liber, zatímco kluby v druhé nejvyšší soutěži si přijdou pouze na třetinu této částky.

Kabinou v Upton Parku se tedy prohnala ledová vichřice, která má vyčistit vzduch a vyléčit skomírající tým. Pardew se stal po Iainovi Dowiem druhým odvolaným manažerem v letošním ročníku Premier League a po třech letech vyklidil svou londýnskou kancelář. Otázkou je, zda léčba šokem zabere. V Charltonu se to nepodařilo a ani Dowieho nástupce Les Reed zatím nedokázal vysvobodit Addicks ze sestupové kobky. Za největšího kandidáta na obsazení uvolněného místa je považován Alan Curbishley, shodou okolností ještě donedávna věrný a oddaný manažer již zmiňovaného Charltonu.

Curbishley se při pohledu na seznam možných Pardewových nástupců skutečně zdá být tou nejlepší volbou. Rodák z Londýna totiž ve West Hamu strávil čtyři roky ještě jako hráč a navíc se během patnáctileté vlády v kabině Charltonu proslavil jako vzorný patriot. A ty mají v Upton Parku rádi. U kormidla Kladivářů se totiž ve stoleté historii klubu vystřídalo pouze třináct „kapitánů“.

West Ham tedy střídá manažera v průměru zhruba jednou za osm let, ale Pardew tuto normu nenaplnil. Přesto od svého nástupu do funkce v říjnu 2003 zanechal v klubové kronice dost významný zápis. Především vrátil hrdý klub zpět do nejvyšší soutěže, i když na to potřeboval dva pokusy. Loňská nováčkovská sezóna vyšla až nad očekávání dobře a konečnou devátou příčku vyšperkovali Kladiváři účastí ve finále FA Cupu, kde prohráli s Liverpoolem až v penaltové loterii. Jenže letos se ukazuje pravdivost teorie, že druhá sezóna v nejvyšší soutěži bývá pro nováčka často těžší než ta první, kdy se ještě veze na vlně postupové euforie.

Jaké jsou příčiny výrazného výkonnostního poklesu?

[obrazek id="4339"]Kořeny současné krize můžeme hledat už před začátkem sezóny, kdy se Pardew nedočkal příchodu vytoužených posil. Z osmi vysněných hráčů mu vedení koupilo pouze brankáře Roberta Greena. Když nepřijdou nové síly, je potřeba spoléhat na tradiční opory. Jenže ty selhaly.

Zklamáním jsou především výkony kapitána Nigela Reo-Cockera. Dřívější nezastavitelný vůdce záložní formace jako by se stále ještě neprobral ze snu o přestupu do Arsenalu, který projevil o jeho služby spíše platonický zájem v úplném závěru letního přestupního termínu. Dále scházejí góly Marlona Harewooda. Po loňských čtrnátigólových žních přišlo období sucha a obrovitý útočník se letos trefil zatím pouze jednou. Na prahu nové sezóny se zdálo, že by ho mohl zastoupit Bobby Zammora. Ten sice nastřílel v úvodních čtyřech zápasech pět branek, od té doby však i on strádá.

A aby toho nebylo málo, přivedlo vedení klubu do týmu hráč, které manažer nechtěl. O angažmá argentinských „hvězd“ Carlose Teveze a Javiera Mascherana už toho bylo napsáno mnoho. Každopádně pravda je taková, že od chvíle kdy tito dva poprvé překročili práh Upton Parku, získal West Ham ze 42 dostupných bodů pouze 10.

Nejsmutnější na celém příběhu je, že Pardewa v rozhodujícím okamžiku odstřelili i jeho svěřenci. Po prohře s Boltonem údajně v kabině propukla vzpoura vedená Antonem Ferdinandem a dalšími klíčovými hráči a v tu chvíli asi zlomený manažer definitvně pochopil, že jeho dny ve funkci jsou sečteny. Ale je to škoda. Premier League přišla o progresivního a sympatického manažera a Arsene Wenger zase o soupeře do pěstních soubojů.

Ale Alan Pardew zcela určitě ještě neřekl poslední slovo.

[ 12. 12. 2006 - Jakub Otava | Koláž: eFotbal.cz ]