Drsek v Bochumi: Už osmá německá sezóna

Zimní dovolená skončila i českým krajánkům z bundesligy. V Bochumi se včera sešli k prvnímu tréninku svěřenci švýcarského kouče Kollera a mezi nimi nechyběl ani obránce Pavel Drsek.

V nejvyšší německé soutěži se pohybuje celkem nenápadně a moc se o něm nemluví, přestože z Blšan se k našim západním sousedům vydal už před osmi lety. Tehdy do prvoligového Duisburgu, který před necelými dvěma roky vyměnil za Bochum. S ní se vrátil do bundesligy před touto sezónou. A přestože to se staronovým nováčkem mezi německou elitou zpočátku nevypadalo zrovna růžově, s první polovinou soutěže nakonec byli v Bochumi spokojeni. „Po špatném začátku se situace zlepšila. Nakonec jsme uhráli v sedmnácti zápasech osmnáct bodů a na čtrnáctém místě máme tříbodový náskok na sestupovou pozici. Všechno se uklidnilo, ale hned na startu druhé poloviny sezóny musíme zvládnout důležitý zápas s Mainzem.“

Odchovanec kladenského fotbalu se rozjížděl jako snad každou sezónu pomaleji. „Prvních šest zápasů jsem hrál. Pak se trenér rozhodl udělat změnu a já měl navíc lehčí svalové problémy. Řekl mi, že si potřebuji odpočinout a čtyři zápasy jsem stál. Jenomže mužstvu se nedařilo. Po devíti kolech jsme měli pět bodů a to bylo špatné. V desátém utkání jsem znovu dostal šanci v Hannoveru, dal jsem gól a vyhráli jsme 2:0. Od té doby jsem až na jeden zápas, kdy jsem byl zraněný, odehrál všechno. Zase tak špatné to nakonec není,“ pochvaloval si Drsek.

Dohromady i s pohárovými zápasy nastoupil v podzimní sezóně patnáctkrát a tím vlastně položil základ k prodloužení smlouvy v Bochumi. Pokud totiž bude zápasů dvacet, automaticky se současný kontrakt o rok prodlužuje. „Rád bych v Bochumi ještě zůstal. Bydlíme v Duisburgu, mám to na stadion čtyřicet kilometrů. Tak to snad vyjde. Ale když by to nebylo v Bochumi, v Německu bych se určitě někde chytil, jméno jsem si tam už udělal.“

V devětadevadesátém odcházel po životní ligové sezóně v blšanském dresu nečekaně do MSV Duisburg, tehdy účastníka nejvyšší německé soutěže. V jeho dresu se vypracoval v jednu z opor a osobnost týmu. O to překvapivější bylo, když se po šesti letech rozhodl změnit působiště. Z Duisburgu, který se tehdy vracel z druhé do první bundesligy, mířil do Bochumi, která z elitní soutěže padala. „Počítal jsem s tím. Bochum tenkrát byla na posledním místě a vypadalo to, že se nezachrání. Podepsal tam přestup poměrně brzo, už na jaře, a i když jsem zůstal ve druhé lize, byl jsem spokojený s tím, že budu mít klid a smlouvu na další dva roky plus opci. Vyjednával jsem i s prezidentem Duisburgu, ale on mě chtěl v podstatě vypéct. Myslel si, že za peníze, které jsem chtěl, sežene někoho jiného. Potom mi ještě volal, abych si přestup rozmyslel a rozvázal smlouvu s Bochumí a zůstal v Duisburgu. Zjistil totiž, že žádné Němce ani jiné hráče za takové peníze nesežene a bude muset připlatit.“

Ani dnes nemusí, pro někoho nepochopitelného rozhodnutí, Drsek litovat. „Kluby jsou podobné. V obou upřednostňují i podobný styl založený na naprostém nasazení. V Bochumi se mi zdá vedení klubu ještě lepší, na vyšší úrovni. Je to dané také tím, že klub hrál častěji v nejvyšší soutěži. Má víc zkušeností. V Duisburgu chce dělat prezident všechno sám a i když jsou teď ve druhé lize na postupovém místě, klima tam není dobré.“

Že by si také v Bochumi vybudoval takovou pozici, jakou měl po šesti letech v Duisburgu, to urostlý obránce nepředpokládá. Vždyť v MSV dělal jeden čas i kapitána. „Byl jsem jenom zástupce kapitána. Ale je pravda, že jsem měl v Duisburgu daleko lepší pozici. V Bochumi je vyrovnanější a kvalitnější kádr hráčů, je nás tam šestadvacet. Když se podívám, kteří kluci sedí třeba jenom na tribuně, tak je to velmi zajímavé.“

I když hraje pravidelně v uznávané bundeslize a jeho kariéra je úspěšná, mediálně tolik známý není, působí spíš nenápadně. „Líto mi to rozhodně není. U fotbalistů, kteří hrají ve vyspělých zahraničních ligách jako je bundesliga, je to většinou tak, že jsou v reprezentaci. Já tam nejsem a myslím si, že ani nikdy nebudu. Hrál jsem navíc delší dobu druhou německou ligu, kde člověk přece jenom sejde z očí. Jsem spokojený, nemusím být pořád v novinách, aby se o mně psalo, aby tam byly moje fotky. Důležité je, že se mám dobře stejně jako moje rodina, že jsme zdraví,“ potvrzuje skromnou pověst, která ho provází. Možná i proto se nedostal ještě dál. V době jeho nejpovedenější sezóny v domácí lize, která ho nasměrovala do Německa, se ale mluvilo o Drskovi v souvislosti s reprezentací. I když on sám nad tím mávne rukou. „Měl jsem tenkrát výbornou sezónu, ale o reprezentaci přemýšlet mě ani nenapadlo. Navíc jsem hned odešel do Duisburgu, kde jsem ze začátku nehrál. Jsem soudný, nikam se necpu. V reprezentaci jsou výborní obránci. Sice jsem tehdy dával v lize hodně gólů, ale obránce je na hřišti hlavně od toho, aby gólům zabraňoval.“

V porovnání s ostatními českými krajánky v Německu je mazákem. Osm let je už přece jenom slušná doba. „Se začátky se to rozhodně srovnávat nedá. Tenkrát to pro mě byla obrovská změna. Odešel jsem z domácího prostředí a najednou jsem se musel starat sám o sebe. S přítelkyní vybavit kompletně celý byt, do toho zařizovat nejrůznější úřední věci a podobně. Navíc jsem ze začátku moc nehrál, takže to fakt jednoduché nebylo. Ale zvyknul jsem si. Jazyk jsem se naučil velmi dobře, i když jsem při příchodu uměl akorát pozdravit. Ani německý styl život nám nedělá problémy.“
Samozřejmě, že hned v úvodu nového angažmá zjišťoval rozdíly i na fotbalovém poli. „Bylo toho víc. Třeba letní příprava mě překvapila. Mezi Blšany a Duisburgem byl v tomhle velký rozdíl. V Blšanech jsme ji dělali hlavně s balónem, kdežto tam jsme hned na první soustředění jeli bez míčů. Jenom běhat. To jsem byl hodně utahaný. Trenér to samozřejmě viděl. Že neumím jazyk, že jsem hodně unavený. Ale zlepšovalo se to. Od druhé sezóny jsem byl hráčem stabilní sestavy.“

A přišly lepší chvíle. „Nejlépe se mi asi hrálo pod Littbarskim, protože on chtěl hrát hodně fotbal. Všechno na tréninku jsme dělali s míčem. A bylo úžasné sledovat, co on tenkrát dokázal s balónem ve čtyřiačtyřiceti letech. Byl to pro mě zážitek pod ním hrát. I když i teď je naším trenérem velká osobnost, Švýcar Marcel Koller. Říkají o něm, že je to takový švýcarský Beckenbauer.“

Pavel Drsek
narozen: 22. 9. 1976
kariéra: Lokomotiva Kladno (do 1986), Poldi Kladno (1986 – 1993), Lokomotiva Kladno (1993 – 1995), Union Cheb (1995 – 1996), FK Tachov (1996), SK Kladno (1997), SK Rakovník (1997), FK Chmel Blšany (1997 – 1999), MSV Duisburg (1999 – 2004), VfL Bochum (2005 – dosud)
bilance v bundeslize: 25 zápasů / 2 góly (ve 2. bundeslize 179 zápasů / 18 gólů)
manželka Pavla, syn Pavlík (15 měsíců)

[ 4. 1. 2007 - Vojtěch Bureš | Foto: Reuters ]