Jarolím zradil sám sebe. Dal v Oslu do základu „staré struktury“ Sivoka a Dočkala

Přiznám se hned v úvodu. Ano, po pondělním slibném výkonu v přípravě na půdě silné Belgie (1:2) jsem Jarolímovi a spol. před sobotním klíčovým duelem kvalifikace MS 2018 věřil, že v Norsku získají tři důležité body. Nestalo se, po bídném výkonu v posledních čtyřiceti minutách Češi vybojovali po remíze 1:1 pouhý bod, a to jen zásluhou vynikajícího, naštěstí uzdraveného, gólmana Vaclíka. Vzhledem k tomu, že už předtím Severní Irsko gólem v 92. minutě vyhrálo v Ázerbájdžánu šťastně 1:0, nemá Česko druhou příčku, z níž postupuje osm celků z devíti do baráže, ve svých rukou. Ztrácí totiž na Severní Iry čtyři body a kromě povinné zářijové výhry v Belfastu musí doufat, že Ostrované pak v říjnu ztratí, a to nejlépe jak doma s Německem, tak na závěr v Norsku. Po utkání v Belgii jsem napsal, že Karel Jarolím napravuje spoušť, kterou po sobě v národním týmu zanechal jeho předchůdce Pavel Vrba. Jenže v sobotu v Oslu progresívní kouč, který se nebojí poslat do boje mladíky, zradil sám sebe.

Nemám příliš v lásce slova typu „já jsem vám to říkal“. Teď to ale udělat musím. Před zápasem jsem v rubrice zvané „Na férovku“ na serveru fotbal.hattrick.cz mj. napsal: „Věřím, že Karel Jarolím zvolí správnou sestavu. Vůbec bych tam necpal Dočkala, v Norsku se bude hrát rychlý fotbal. A vůbec bych se nebál stoperské dvojice Kalas – Brabec. Jenže on tam zřejmě bude hrát jeden z posledních pozůstatků vrbovské éry Sivok. Ten má podle mého názoru na současný fotbal moc pomalé nohy.“

Dva nejhorší hráči…

Bohužel, Jarolím správnou sestavu nezvolil. Lekl se, možná poněkud alibisticky, případného nezdaru, takže zvolil staré „struktury“ Sivoka s Dočkalem. Ty zařadil do základní sestavy, přestože v Belgii tomu tak nebylo.  Výsledek? Oba dva dostali od fanoušků ve známkování na serveru idnes.cz absolutně nejhorší známky, blížící se čtyři mínus.

O tom, že se „nehrající Číňan“ Dočkal nepotkal s dobrou formou, se zmiňoval ve studiu České televize další Jarolímův předchůdce Jozef Chovanec hned několikrát.

Sivok? První chybu před penaltou, z níž Norové na začátku druhé půle vyrovnali, sice udělal druhý stoper Brabec, ovšem samotný pokutový kop zavinil hloupým řešením situace kapitán Sivok, který nastavil soupeři nohu, aby přes ni mohl šikovně upadnout. A hned následně šílenou přihrávkou vysunul dva Nory do samostatného nájezdu, který naštěstí senzačně zneškodnil skvělý Vaclík.

Přiznám se, že jsem se lekl, když jsem si v sobotním Sportu přečetl analýzu kolegy Radka Špryňara s výmluvným názvem „Sivok – vrací se velký šéf“.   Článek končil slovy: „Kvalitní výkon stoperské dvojice Sivok - Brabec bude jedním ze základních předpokladů k úspěchu a zachování naděje na postup na mistrovství světa do Ruska.“ No právě.

Tušil jsem, jak to dopadne. A bylo mi už předem líto, že názor bývalého zkušeného ligového stopera Tomáše Hunala zůstal nevyslyšen. „Očekával bych, že trenér Jarolím dá Kalasovi znovu šanci. Podle mě proti Belgii nehrál tak špatně,“ řekl Hunal. Také si to myslím, navíc v pondělí měli Kalas s Brabcem proti sobě světové hvězdy typu Lukakua, Bentekeho, De Bruyneho ad. Takoví v Norsku neběhají. Jaká škoda, že se Sivok v plné herní nahotě neukázal už v Belgii…

Takhle připomínal Tomáš Sivok v Norsku italského kapitána Schettina, který se svou lodí také kvůli svým nepovedeným manévrům ztroskotal a nechal své mužstvo na pospas. I když Sivok sobotní duel alespoň dohrál, nutno dodat. Jsem ovšem přesvědčen o tom, že s Kalasem ve dvojici by se Brabec cítil v Oslu jistější a nezmatkoval by tolik.

To mohl Jarolím postavit sám sebe nebo Panenku

A Dočkal? Kapitola sama pro sebe. Jak říkal Chovanec, vůbec se nepotkal s formou. Své čínské neúspěchy svádí na trenéra. Ovšem na co svést sobotní herní nezdar? Také na trenéra, který ho postavil. Přitom v Belgii hráli Češi nejlépe v závěru první půle za stavu 1:1, kdy Dočkal na hřišti vůbec nebyl. Belgičané pak rozhodli o svém vítězství v úvodu druhého dějství, kdy naopak Dočkal přišel na trávník a dobrou čtvrthodinu tam o něm nikdo vůbec nevěděl. Až když za stavu 2:1 Belgie ubrala páru, začal Bořek Dočkal trochu hrát, což nejspíš Jarolíma a spol. zmátlo.

Nechat hrát záložníka jen kvůli kopací technice a případné standardní situaci? Na to není v rychlém mezinárodním fotbale místo. To už mohl Karel Jarolím v Oslu postavit sám sebe nebo povolat Antonína Panenku.

Je pravda, že v sobotu se to dvakrát vůbec nevyvíjelo špatně. Místo čtyřbodové ztráty na Severní Irsko mohli mít Češi stejně bodů jako Ostrované. V Ázerbájdžánu rozhodli Severní Irové o své výhře jednu a tři čtvrtě minuty před koncem prakticky z jediné šance. Domácí jich měli naopak více a v poslední desetiminutovce Ostrované spíše bránili remízu, než prahli po výhře.

Večer v Norsku díky pěkné akci Kadeřábek – Gebre Selassie Češi vedli 1:0 a na začátku druhého dějství mohli definitivně o svém vítězství rozhodnout. Jenže „dřevnatý“ Krmenčík řešil brejk, v němž mohl poslat Daridu do jasné gólové šance, jako útočníci Slavoje Houslice v seriálu Okresní přebor. A potom Součkova rána skončila místo v síti na norském břevně. No a pak už přišly ty Brabcovy a Sivokovy zkraty a Češi rázem herně odešli.

S nakopnutým Daridou odešla záloha

Důvody jsou jasné. V první půli mohli Dočkalovu neviditelnost svou aktivitou nahrazovat pracovití Darida a Zmrhal. Jenže Zmrhal se zranil už koncem prvního poločasu a jeho nástupce Jankto se za dané situace moc nechytil, navíc byl v průběhu druhého dějství velmi bolestivě nakopnut. To se stalo i Daridovi hned po přestávce a bylo to na jeho hře znát, ostatně musel střídat. Proto ty výpadky ve středu hřiště.

A ještě něco. Chápu, že když mu Krmenčík dá v pěti mezistátních zápasech čtyři góly, tak si ho trenér Jarolím oblíbí. Přesto jsem přesvědčen o tom, že měl v Norsku od začátku hrát mnohem elegantnější a mezinárodně protřelejší Schick. Některé situace by nejspíš řešil lépe než Krmenčík, u něhož je proti kvalitnímu soupeři jeho technická koktavost až příliš patrná. Jenže Schick přišel na trávník až v době, kdy se Česku totálně rozpadla záloha a těžko mohl odříznutý na hrotu něco udělat.

Cesta do Ruska nadále existuje

Přestože se to někomu může zdát jako teorie, cesta na MS 2018 v Rusku nadále existuje. A není pouze v oblasti teorie, jak o tom všude slyším.

Už po zářijových a říjnových ztrátách se Severním Irskem (0:0), v Německu (0:3) a s Ázerbájdžánem (0:0) jsem před listopadovým duelem s Norskem v Edenu (2:1) četl „odborné“ úvahy o tom, že by bylo lepší kvalifikaci MS 2018 zabalit a soustředit se na ME 2020. 

Považoval jsem to za nesmysl a už tehdy, před více než půl rokem, jsem to spočítal následovně: „Mělo by to jít i takhle – třeba získat čtyři body s Norskem (už se stalo!) a vyhrát 4. září v Severním Irsku a 5. října v Ázerbájdžánu. A pozor! Body získané s posledním celkem, tedy se San Marinem (Češi s ním končí kvalifikaci doma 8. října), se v tabulce celků z druhých míst mažou. To by tedy dělalo dvanáct bodů (osmnáct mínus šest) a s tím by snad šlo na MS 2018 do baráže postoupit (před čtyřmi lety postupovalo do baráže Chorvatsko s pouhými jedenácti body). Samozřejmě remízový bodík z domácího duelu s Německem by se hodil a vše by nejspíš jistil. Pokud jde o pražské utkání s mistry světa Němci (1. září) - bylo by výborné uhrát v něm lepší výsledek než Severní Irové (ti Němce hostí až 5. října).“

Ano, třeba při české remíze a severoirské domácí prohře s Německem, by pak stačilo vyhrát 4. září v Severním Irsku a nahnat si skóre v závěrečném utkání doma se San Marinem (8. října), protože v kvalifikaci MS rozhoduje při bodové rovnosti celkové skóre (na rozdíl od kvalifikace ME, kde je hlavním kritériem bilance ze vzájemných zápasů). Nyní má Severní Irsko, které ještě hraje v San Marinu, skóre plus devět, Češi plus čtyři.

Ovšem, jak už bylo napsáno, je třeba mít stále na paměti, že na barážový postup z druhé příčky je třeba získat dostatečný počet bodů. Ten nejhorší, devátý jde z kola ven.

Do Ruska vede šest zářijových bodů

Co je z hlediska české postupové matematiky nevýhodné, se zdá být skutečnost, že i když Češi v září v Severním Irsku zvítězí, musejí na případné severoirské zaváhání čekat až na říjnový závěr kvalifikace, kdy hraje Severní Irsko nejprve doma s Německem (5. října) a pak v Norsku (8. října).

Kdyby se stal ovšem už v září zázrak a Češi by vytěžili z dvojutkání s Německem (to už má postup z první příčky prakticky jistý) a v Severním Irsku plný počet šesti bodů, byli by Ostrované pod obřím tlakem.

Samozřejmě k takovému vývoji by to chtělo mnohem. mnohem lepší výkon českého výběru. Pokud se ale bude Karel Jarolím řídit svým progresívnějším „já“, není to až tak nereálné. Jestli se ale bude vracet do minulosti, představované symbolicky hráči typu Sivoka, nepovede se to.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK