Kdo byl v Trnavě podprůměrný a co je pro Česko více než výhra?

MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Tak prý Slováci prohráli s podprůměrnými Čechy! Tohle křičí do světa nejčtenější slovenský deník Nový čas. Možná by se periodikum mohlo přejmenovat na „Starý čas“. Češi rozhodně nebyli podprůměrní, pokud tedy ovšem redaktoři nebrali v potaz zářijové zápasy s Ukrajinou a Ruskem.

Kdo byl v Trnavě podprůměrný a co je pro Česko více než výhra?

Tehdy český tým, stylově řečeno, šilhal. Až přišel nový trenér, diametrálně změnil nejen optiku mužstva, ale i celkové vidění. Fotbalisté Česka se v reprezentačním balení zbavili mnoha svých vad, ale dioptrie jim samozřejmě ještě zůstávají. Pořád je na čem pracovat. Je co zlepšovat. Podprůměrný ale tento tým není.

V návalu hodnocení na různých webech a mnoha diskusích chci vypíchnout dvě jména, která dávají sobotní zápas do širších souvislostí a hovoří o tom, kdo byl podprůměrný a kdo ne.

Vzpomenete si na Krmenčíka a jeho poločasovou potulku po uherskohradišťském trávníku při zápase s Ukrajinou? Kritika se na něj valila ze všech stran. Právem. A vezměte si Krmenčíka měsíc poté, v Trnavě. Slováci si zřejmě mysleli, že byl postaven do základu jako obětní beránek věhlasné stoperské dvojici Škriniar – Škrtel.

Kdyby hrál jako proti Ukrajině, tak by tomu tak jistě bylo. Jenže plzeňský útočník jakoby se stal synonymem přerodu českého národního týmu. Odvedl vynikající výkon. Na férovku si to rozdal párkrát se Škrtelem, stoperem se zkušenostmi z Liverpoolu, který hrál v sobotu stý reprezentační zápas.

A ze Škriniara si udělal slušně řečeno toaletní papír. Ze stopera, o něhož údajně stojí Barcelona či Real a nabízí astronomické sumy. A zatím z Plzně neprodejný halama Krmenčík si ho nakrásně vychutnal při gólu. A aby černý den vycházející slovenské hvězdy byl kompletní, při druhém českém gólu stoper Interu Milán neubránil Schicka. Přesně na Škriniara se za sobotní vystoupení hodí slovní ohodnocení podprůměrný. Skauti španělských celků, pokud tento zápas viděli, tak na něj musí rychle zapomenout. Buď na utkání, nebo na stopera.

Dost adorace, aby českým chlapcům před cestou do Charkova nenapršelo do nosánku. Řekl bych, že to nehrozí. Jaroslav Šilhavý si právě tohle umí ohlídat. Dost na tom, že z dřívějšího souboru unuděných sólistů udělal během krátké doby tým, který ví, co má hrát a hlavně za tím půjde. To je po zápase v Trnavě možná cennější než vítězství. Dává totiž naději do budoucna.