Reissinger: Křetínský je morem Sparty, co jen manipuluje fanoušky, aby drželi hubu a krok

Reissinger: Křetínský je morem Sparty, co jen manipuluje fanoušky, aby drželi hubu a krok

Na velice rozšířené téma okolo pražské Sparty se rozpovídal také přední český zápasník Michal Reissinger, jenž v poslední době zářil například v Souboji Titánů a jehož si fanoušci určitě budou lépe pamatovat pod přezdívkou „Palec“. Podle něho jakožto věrného fanouška letenského klubu pluje jeho milovaný tým proti proudu řeky, a to zejména kvůli jednomu muži…

Michal se nikdy tím, že je sparťanským fanouškem, netajil.

Je to tak, Spartě fandím již od dětství. Na prvním utkání jsem byl ve starým Edenu na derby v roce 1997. Pravidelně jsem začal chodit na domácí i venkovní zápasy od roku 2003.

Jak dlouho ses tomu věnoval a kde jsi všude byl?

Aktivně jsem chodil asi 11 let. Projel jsem asi všechna ligová města v ČR a zažil jsem i celkem dost výjezdů v rámci Ligy mistrů. Později jsem tak pokračoval v Evropské lize.

Na co nejraději vzpomínáš? 

Asi na výjezd na Liverpool. To byl svátek fotbalu. Jeli jsme s kamošema za našima anglickýma kamarádama do Bristolu a v Anglii jsme byli 3 dny. Užil jsem si to od A do Z.

Patří k těmto zážitkům i nějaká černá vzpomínka?

Černá vzpomínka? Maximálně největší prů*er! A za ten považuji to, že Spartu koupil Daniel Křetinský. Z fotbalovýho klubu buduje pochybnou firmu. Dělají skvěle PR a marketing, ale jaksi jim uniká, že primární cíl Sparty jsou sportovní úspěchy. Ty se  až na dvě sezóny za vlády Křetinského Spartě bohužel obloukem vyhýbají. Většina fanoušků má ale díky dobré práci již výše zmíněných oddělení růžový brýle a jsou spokojeni. Křéťa to do nich tlačí ze všech stran. Sociální sítě, média v jeho vlastnictví, tiskovky, idol většiny fanoušků, ovšem v současnosti asi pouze loutka Tomáš Rosický, který tam je teď jako živý štít atd. Jednoduše manipuluje fanoušky tak, aby drželi hubu a krok. To dřív nebylo.

Dobře tedy. A z fanouškovského hlediska?

Z fanouškovského hlediska těch prů*erů bylo bohužel víc. Za největší považuji ten, kdy mi bylo kladeno za vinu, že jsem byl členem organizované skupiny a údajně jsme měli se zbraněmi napadnout příslušníky PČR a způsobit jim těžká zranění. Byl z toho dlouho se táhnoucí soud a několik velmi neklidných nocí. Hrozilo nám až 8 let odnětí svobody. Naštěstí vše dobře dopadlo a pravda zvítězila.

Jak bys tuto část uzavřel. Co ti fotbal dal a co ti naopak vzal?

Takhle se na to nedívám. Je to součást mýho života a vše, co se stalo, se stát mělo. Jsem však rád za to, že žiju relativně normální život a že jsem z těch blbovin, který jsem jako kluk dělal, už vyrost.

Zajímá vás celý jeho rozhovor, kde kromě fotbalu mluví také o svém životě, zápasení a uspěších? Pak navštivte Top-Fight.cz.