Stal se Vaclík oprávněně Fotbalistou roku? A měl být Vrba Trenérem roku? A kdy budou v Síni slávy Plánička a Ježek?

KOMENTÁŘ

Volba Fotbalisty roku vždy vzbuzuje emoce. Stejně tak i Trenéra roku. Zvlášť když nejsou zcela jasní favorité a když se nejlepší hráči a koučové vyhlašují až v březnu dalšího roku, když už bývá vše úplně jinak. To ostatně ovlivnilo i letošní diskuze poté, co byl v pondělí v pražském Divadle na Vinohradech slavnostně vyhlášen Fotbalistou roku brankář FC Sevilla Tomáš Vaclík a kdy se Trenérem roku už poosmé ve své kariéře stal plzeňský kouč Pavel Vrba. Je to zasloužené?

Stal se Vaclík oprávněně Fotbalistou roku? A měl být Vrba Trenérem roku? A kdy budou v Síni slávy Plánička a Ježek?

Kolega Karel Häring i internacionál a známý fotbalový kritik Milan Luhový se v pondělním pozdně večerním diskuzním pořadu České televize „Dohráno plus“ shodli na tom, že Tomáš Vaclík získal za rok 2018 triumf víceméně zaslouženě. Byť paradoxně v době, kdy se mu příliš nepovedl osmifinálový dvojzápas Evropské ligy se Slavií, v němž inkasoval dohromady šest gólů. A navíc se už v prvním duelu nepříjemně zranil, takže nakonec přišel o mezistátní střetnutí v Anglii a s Brazílií, na něž se velmi těšil.

„Už jenom to, že si na podzim vydobyl pevné místo v sestavě FC Sevilla a pravidelně chytá vynikající španělskou La Ligu, stojí za to ocenění. Výsledky a výkony sevillského týmu za rok 2019 se do tohoto hodnocení nepočítají,“ shodli se Häring s Luhovým.

A konstatovali správně, jako už mnozí experti před nimi, že když zažívá český, dříve československý, fotbal horší období a nemá dostatečně kvalitní hráče v poli, vyhrávají brankáři. Což byl i případ Petra Čecha, jehož poslední sezony také nebyly už tak famózní jako dříve.

I kvůli tomu se gólman stal Fotbalistou roku v historii už po šestnácté. Devětkrát jím byl Petr Čech, pětkrát Ivo Viktor, jednou Petr Kouba a nyní tedy Tomáš Vaclík.

I proto se už v minulosti objevily nápady a návrhy, zda by neměla být brankářská kategorie jako speciální disciplína od ostatních fotbalistů oddělena. Zatím se tak ale neděje.

Vrba, nebo Trpišovský? A co Rada?

Na tom, že se stal plzeňský kouč Pavel Vrba poosmé Trenérem roku, se Karel Häring s Milanem Luhovým ve studiu České televize rovněž shodli.

Důvod? Vyhrál přece loni s Viktorkou ligu, v Lize mistrů dovedl tým ke třetímu místo v základní skupiny před CSKA Moskva a postoupil do jarní části Evropské ligy, dokonce při tom jeho svěřenci porazili i AS Řím. 

Ano, jsou ale zde i jiné, zajímavé názory. Fanoušek Tadeáš Janků na serveru idnes.cz v diskuzi třeba napsal:

„S pořadím hráčů v anketě víceméně souhlasím, ale Trenérem roku Vrba? Vždyť na jaře malém v lize prohospodařil luxusní náskok z podzimu a na podzim body sice sbíral, ale nepředváděl zrovna nejlepší fotbal. OK, předskočil v tabulce CSKA, ale fakt stačí jen tohle? Možná vás teď překvapím, ale podle mého názoru to neměl vyhrát ani Trpišovský, který na podzim sice hraje parádně, ale na jaře to byla bída. Možná tu teď schytám výsměch, ale Trenérem roku měl být podle mě Petr Rada. Lehce nadprůměrný Jablonec dostal do finále Českého poháru, udělal z něj nejlepší mužstvo jara, poprvé v historii klubu si s ním zahrál Evropskou ligu, hrál pěkný fotbal, dokázal zaskočit favority - a navíc si výbornou formu dokázal přenést z jara do podzimu.“

Něco na tom je, i když Petr Rada možná bude spokojen i s třetím místem za Pavlem Vrbou a Jindřichem Trpišovským, které získal v anketě Trenér roku 2018, v níž hlasuje Fotbalová akademie, složená z funkcionářů, trenérů, hráčů a některých novinářů.

Stále poloprázdná Síň slávy

Do Síně slávy byl potom uveden vicemistr Evropy 1996 a bronzový z ME 2004 Karel Poborský. Nic proti němu, všechna čest, ale dokud v ní nebudou mít své sólomísto takové fotbalové osobnosti, jako byli nejlepší předválečný brankář na světě František Plánička a trenér československých mistrů Evropy z roku 1976 Václav Ježek, bude pro mě tato síň stále jaksi poloprázdná.