Řežte Klokana

Navzdory všem únorovým pranostikám byly Vršovice až po okraj zalité sluncem, rtuť na teploměru se, podobně jako fanoušci v okolí Ďolíčku, žíznivě hnala na dvanáctku a nebe bylo vymetené jako branka Příbrami z předešlého víkendu.

Do záchranářského souboje mezi sousedy z konce ligové tabulky – Bohemians 1905 a Sigmou Olomouc – zbývaly nějaké dvě hodiny, když se na semaforech U Tří soudků objevily tři od pohledu nesympatické postavy s černými sportovními taškami přes rameno.

Dvě z nich třímaly v rukou praporky, ta třetí mobilní telefon.

„Pojďte, chlapi, bude červená,“ houkl na blížící se kolegy ten s telefonem a zvedl k nim hlavu.

„Pro koho?“ opáčil nevzrušeně, možná až rutinně, dalo by se říci, muž s praporkem, namísto toho, aby přidal do kroku.

„Pro nás, ty debile… na semaforu. Dneska žádný instrukce nepřišly… a drž hubu,“ zpražil ho nenadále muž s telefonem a rukou si přelízl své hojně nagelované vlasy.

„Když jsme u toho,“ vložil se do konverzace třetí z mužů, „možná bysme teda dneska výjimečně mohli tlačit zelenou. V novinách teď byla taková tabulka se všema chybama rozhodčích. U každýho klubu tam měli, kolik z nich bylo v jeho prospěch a kolik v neprospěch, a Bohemka tam jako jediná neměla ve prospěch vůbec nic. Ještě teda s Příbramí, ale ta měla aspoň prázdnej i ten sloupeček ‚proti‘. To klokani z toho vyšli jako úplný otloukánci.“

„A divíš se?“ vyštěkl na něj muž s mobilem, na jehož displeji se mu právě načítaly dnešní kurzy u Fortuny. „Kdy naposled si tady před zápasem dostal obálku, v poločase lahvinku nebo po zápase balíček pro manželku?“ láteřil zrovna, když všichni tři mušketýři procházeli zrezivělou branou na zabijačkovými dobrotami provoněné náměstíčko vršovického svatostánku.

„Hele, vole, maj tady takovejhle masopust, a vsaď se, že my v šatně budem mít zase pěkný hovno,“ posteskl si muž s mobilem zkušeně. „A víte co? Já je dneska zaříznu,“ řekl rozhodně a rovnou vsadil pět průměrných hanáckých měsíčních platů „na dvojku“ s kurzem lákavějším než všechny ty žebírka a jitrničky na všech stáncích dohromady. Už nebylo cesty zpět.

„To nepočkáš ani na sestavy?“ podivil se jemu cizí strategii muž s praporkem a nervózně si drbal týden starou bouli od skleněné lahve vzadu na hlavě. „Vždyť tady tě klidně zabijou,“ dodal ustrašeně s vědomím, že kolegovo dobrodružství nejvíc odskáče právě on.

„Hele, Júsuf už přej určitě hrát nebude, protože se před přestupem do Slavie nechce zbytečně zranit, a bez něj ti frajeři góla nedaj. To je jasná statistika. Navíc je krásnej den, první jarní zápas doma, klokani jsou natěšený, maj tady zrekonstruovaný ty hnusný hajzly a podepsali slušnej pivovar… Dneska jim na výsledku tolik záležet nebude, uvidíš,“ předpovídal muž s mobilem po cestě do útrob stadionu.

Kolegové na něj vrhli lehce nechápavé, ale více obdivné pohledy. V jejich tvářích však bylo patrné mírné zmatení až rozpolcenost, jako by právě byli svědky ruky v plzeňském pokutovém území.

„Klid. Tady sou moc hodný lidi. Kdyby byli jenom o trochu větší svině, tak přece pořád nehrajou vo záchranu,“ raději už tlumil hlas, aby jej nikdo z domácích funkcionářů neslyšel, a pokračoval zelenobílými chodbami do své šatny. „Nejvíc mě tady fakt sere, že ti nechoděj na ruku,“ řekl, otevřel dveře a vešel do místnosti, která připomínala spíš spižírnu než šatnu.

V keramických miskách na prohnutých stolech byly úhledně vyskládané klobásy, jitrnice a tlačenky, domácí paštiky, křupavé pečivo a pečená žebra. Z poličky nad vší tou nádherou shlížely dolů domácí pálenky a pod stolem se krčily kýble s hostivařskou barvou.

V tom muž s mobilem spatřil onu vysněnou obálku a s vědomím, že o výsledku utkání se už rozhodl před pěti minutami, těžce polkl. „Do prdele,“ ulevil si, vytáhl z obálky lísteček a nahlas jej přečetl…

CO NA NĚM BYLO NAPSÁNO, SE DOZVÍTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 4. BŘEZNA 2019.