Loučí se El Niňo. Sběratel trofejí, jehož milují v Atlétiku

S vlasy ulíznutými dozadu a v bílém tričku se postavil před černé plátno a spustil: „Točím tohle video, protože mám na srdci něco hodně důležitého. Po osmnácti letech, kdy jsem dával fotbalu všechno, nadešla moje chvíle…“ Španělský fotbalista Fernando Torres klidně nemusel říkat víc. Bylo jasné, že právě dělá tečku za profesionální kariéru.

Loučí se El Niňo. Sběratel trofejí, jehož milují v Atlétiku

Až v neděli usedne v japonském Tokiu za stůl při tiskové konferenci, prozradí více detailů. Zodpoví otázky žurnalistů. To důležité ovšem už padlo na krátké nahrávce, kterou pětatřicetiletý šutér umístil na svůj twitterový účet. Žádné góly už nepřidá, svůj střelecký účet nerozšíří.

Jeho fotbalové dobrodružství nekončí stylově. Asijská mise mu nevyšla podle představ, tápal už loni a krize vyvrcholila po Novém roce. Od ledna nedal za Sagan Tosu jedinou branku, spekulovalo se dokonce o odchodu do druhé mexické ligy. Mluvilo se o tom, že by mohl nastupovat za mančaft ze San Luis, v němž vlastní poloviční podíl Atlético Madrid.

Klub, který byl pro Torrese osudovým

 A klub, jehož fanoušci teď mají z loučení „El Niňa“ ve srdcích úzko. „To, že oznámil konec kariéry, prožíváme více než odchod Antoinea Griezmanna,“ napsal Pedro Simón v komentáři pro známý list El Mundo.

„Ano, je to tak. Více nás zasáhlo ukončení kariéry hráče, který už ani nenosil náš dres a hrál deset tisíc kilometrů daleko v Japonsku, než nedávný přestup hvězdného mistra světa,“ dodal.

Torres je pro příznivce „Los Colchoneros“ legendou. Nejen kvůli tomu, že coby odchovanec už v devatenácti letech běhával po stadionu Vincente Calderóna s kapitánskou páskou. Nejen kvůli tomu, že méně slavnému z madridských klubů vykopal v roce 2002 postup do nejvyšší španělské soutěže. Nejen kvůli tomu, že loni pomohl k triumfu v Evropské lize.

Rodák z Fuenlabrady se si je získal svým nasazením a obdivuhodným přístupem ke hře. Hrál s vášní. Tak, jak to španělský divák miluje. Byl opravdový srdcař, dokonalý týmový hráč, na trávníku dřel. „První radu, kterou jsi mi dal, bylo, abych pokaždé nechal na hřišti všechno. Nikdy na to nezapomenu,“ napsal mu právě Griezmann, poté co Torres oznámil konec kariéry.

Torres zanechal výraznou stopu i v Liverpoolu, kde pořádal střelecké dostihy. Trofeje – včetně té z Ligy mistrů - získával také s Chelsea, tam se ale spíše hledal a také se postaral o moment, o němž se často píše jako o největší fotbalové minele všech dob.

Jistě si vybavíte legendární akci, při níž nejprve Torres náramnou fintou přechytračí svého krajana Davida De Geu a poté mine zcela odkrytou bránu. Stalo se tak 18. září 2011 na Old Traffordu, v 83. minutě ostře sledovaného mače s Manchesterem United. „Blues“ nakonec padli 1:3.

Torres krátce oblékal i trikot AC Milán, za tradiční italský celek skóroval jedinkrát. Ne, žádná velká sláva to nebyla.

Nesmrtelnost ovšem zajistily věčnému sympaťákovi výkony v reprezentačním dresu. Dvakrát se radoval z titulu mistra Evropy, přičemž pokaždé se trefil ve finále. Je také světovým šampionem. Celkem ve španělských barvách odehrál 110 utkání a 38krát rozvlnil síť.

Pokud je jeden moment, který z něj dělá legendu „La Roji“, je to gól z EURA 2008. Nízký lob, jímž ve finále proti Německu přehodil zbytečně vybíhajícího Jense Lehmanna odstartoval zlatou éru Španělů. Po 44 letech jim zajistil první trofej a ty v následujících letech i za Torresovy pomoci přibývaly jedna za druhou.

Torres už žádnou další, ani s reprezentací, ani na klubové úrovni nevyhraje. A že na to zhusta potetovaný borec s devítkou na zádech byl expert…

- Tomáš Zatloukal -