Jak Ronaldo zachránil ekonomiku...

Jak Ronaldo zachránil ekonomiku...

Byl jen další z dlouhé řady smutných dnů. Lidé na severu Itálie už několikátý týden sváděli tuhý boj se zákeřným virem z Wu-chanu a na sport neměli ani pomyšlení, jen Cristiano dál dřel jako by chtěl z kapek svého potu získat Remdesivir.

Domácí soutěž ani evropské poháry už se nejen v Itálii dávno nehrály a stadiony byly i s fanshopy zavřené. Příjmy všech klubů tak padaly jako z vrcholků Alp do Pádské nížiny a bylo nutné najít co nejrychleji způsob, jak hrozivé ekonomické ztráty zmírnit.

Nejradikálnější úsporné opatření vymysleli brzy v Turíně. „Od března do června vám nezaplatíme,“ vzkázalo tamní vedení svým hráčům, včetně Cristiana Ronalda, toho času trávícího cenný čas se svou matkou, a nakaženého argentinského reprezentanta Paula Dybaly, jenž se už několikátý den snažil Ronaldovi na Madeiru dovolat, zdali by s Ruganim nemohli využít dvě z oněch tisíců lůžek, která měla portugalská superstar poskytnout ve svých luxusních hotelích.

Jenže zastihnout na telefonu borce se spánkovým cyklem domestikovaného lva, který se navíc vyhýbá modrému světlu jako koronavirus Jemenu, může být pěkná fuška. Když už se Ronaldo na druhém konci telefonního kabelu konečně ozval, Rugani byl dávno vyléčený a Dybalovi klesla horečka na devětatřicet. O žádné přeměně svých hotelů na nemocniční pokoje ale vůbec nic nevěděl.

„To je asi nějaká kachna, amigo,“ vzkázal svému spoluhráči a s přáním pevného zdraví se rozloučil. Když pak místo jednoručních činek rutinně sebral od Playstationu dvě ze svých dětí a začal je pomalu s výdechem zdvihat od pasu k ramenům, uvědomil si, že osobnost jeho významu a možností by v těchto těžkých časech přece jen mohla společnosti nějak prospět.

Odhodil děcka zpátky na koženou sedačku, sebral ze skleněného stolku telefon a vytočil číslo svého agenta, aby s ním doladil podrobnosti.

„Ciao Cristiano,“ vykřikl po třináctém zazvonění postrach všech evropských sportovních ředitelů, „můžu ti zavolat večer? Šijeme zrovna s manželkou roušky pro kluky z bundesligy…,“ řekl už poněkud tišším hlasem a trochu se začervenal.

„Ciao Jorge, neboj, to souvisí. Chtěl bych taky nějak pomoct, ale s jehlou umim tak akorát nafouknout balony. Napadlo mě, že bych někam poslal nějaký prachy. Nevíš o něčem?“

„A víš, že do června neuvidíš z Juventusu ani korunu, hotely máš zavřený a ty tvoje boxerky teď taky zrovna nejedou, jo?“ staral se osobně zainteresovaný agent.

„Ale prosimtě,“ prohodil Cristiano s narcistickým úsměvem a zběžně si zkontroloval bicepsy. „Tak co můžu udělat?“

„Nevim, třeba Lewa a ještě pár kluků z Bayernu dali každej milion eur iniciativě Nakopneme Coronu…“

„Nártem, nebo plackou?“ skočil mu do řeči dychtivý Ronaldo.

„Co?“

„Jestli jí budou kopat nártem přes ventilek nebo technicky placírou…“

„Oni jí nebudou reálně kopat, Cristy, tak se to jako jmenuje, protože jsou to fotbalisti…“

„Lewa a fotbalista?“ ušklíbl se Ronaldo a zahleděl se do zrcadla.

Jorge už ale za ta léta moc dobře věděl, které debaty se svým pokladem nemá vést, a zkušeně to přešel. „Nebo můžeš poslat nějaký svoje dresy do nemocnic jako Plzeň,“ přispěchal všeznalý agent s dalším návrhem.

„K čemu by to bylo?“ nechápal Ronaldo. „Co udělal Leo?“

„Dal taky milion eur… nemocnicím v Argentině a v Barceloně, myslim.“

„Hmm, hmm,“ přemýšlel Ronaldo a začal si nastavovat domácí solárko. „A Roger?“ vydal se za hranice fotbalového světa, neb švýcarského tenistu považoval za vůbec největšího profesionála. A pravda, také mu tak trochu záviděl onu slavnou přezdívku Mr. Perfect, o kterou poslední roky velmi tvrdě usiloval.
„Taky milion… rodinám ve Švýcarsku.“

Ani to ale Ronalda, jenž si milion eur vydělá za méně než dva týdny, příliš neuspokojilo. „A dal někdo něco pořádnýho?“ rozčílil se, a poprvé v letošním roce si pustil televizi, kde právě Donald Trump představoval svůj dvoubilionový balíček na podporu americké ekonomiky.

To už portugalskou superstar konečně oslovilo. „Tomu řikám podpora,“ hlesl obdivně, típl Jorgemu hovor v půli věty a začal si do rozdělaných dětských omalovánek psát poznámky.

„Firmám, které zastavily výrobu… pro zaměstnance… helicopter money… podpora ekonomiky… letecké společnosti a automobilky…,“ zapisoval každé druhé slovo amerického prezidenta, dokud mu naškrábaná mozaika nezačala v hlavě skládat jasný a snadno uchopitelný obrázek. Pak se jen vítězoslavně usmál a zavolal do Bugatti…

Proč? To se dočtete v novém květnovém čísle časopisu HATTRICK, které je právě teď už od čtvrtka 7. května 2020 na stáncích. A pokud už to víte, možná ještě nevíte, že to vlastně nebylo tak horké, jak se na první pohled mohlo zdát. A že i Cristiano udělal v časech koronavirových „něco dobrého“, přestože své hotely nemocnicím nepropůjčil, jak se taky chvíli myslelo.