Neloučí se mi lehce, ale věřím, že tu po nás něco zůstane, říká Frťala po postupu s Hradcem a těší se na angažmá v Teplicích

Neloučí se mi lehce, ale věřím, že tu po nás něco zůstane, říká Frťala po postupu s Hradcem a těší se na angažmá v Teplicích
ROZHOVOR

Splnil úkol a po čtyřleté anabázi ve druhé lize dovedl Hradec Králové zpět mezi českou fotbalovou smetánku. Navíc dost suverénním způsobem. Východočeši na jaře drží úctyhodnou sérii desíti výher v řadě a minulý víkend tak definitivně stvrdili svůj návrat mezi litu. Tam už ale úspěšný kouč Zdenko Frťala mužstvo nepovede. Po sezoně se vrátí do Teplic, kde převezme funkci šéftrenéra mládeže. 

Jak jste si užil tu první vlnu oslav postupu do nejvyšší soutěže?
Snažil jsem se mít věci pod kontrolou, abych si z toho odnesl co nejvíce zážitků. A pamatuji si každou minutu, takže dobrý. Hlava mě nebolela a vzpomínky mi zůstaly. Myslím, že to proběhlo tak, jak jsme si všichni vysnili.

Kdo z týmu se ujal role hlavního režiséra postupových radovánek?
Asi ti, co řídili celou kabinu, tedy Michal Leibl a Adam Vlkanova. Právě oni oslavy táhli a udržovali tu správnou náladu. Ale musím říct, že mě někteří kluci překvapili. Člověk o nich nevěděl, co je rok dlouhý, ale na oslavách se konečně projevili (s úsměvem).

Návratem do nejvyšší soutěže Hradec splnil svůj dlouhodobý cíl. Jak moc jste rád, že právě vy jste dovedl Votroky zpět do nejvyšší soutěže?
Spíš bych to směřoval tak, že šlo o práci nás všech. Jak hráčů, tak i lidí, co se o nás starali. A myslím, že nejsem jediný, kdo to takhle vnímá. Tři roky jsme všichni táhli za jeden provaz. Člověka tohle hrozně potěší, ale úspěch je pomíjíví. A my se už teď musíme soustředit na poslední tři utkání, která nás spolu ještě čekají.

Pokud byste měl jmenovat hlavní faktory, které vás dovedly zpět do první ligy, které by to byly?
V první řadě určitě to, že jsme se drželi koncepce, kterou jsme nastavili už při mém příchodu. Celý klub se vytrvale připravoval na návrat do první ligy, a to i co se týče výstavby nového stadionu. Když se vrátím k jarní části, tak jsme najeli na vítěznou vlnu. Klíčoví hráči chytli dobrou formu a ti mladší se k nim připojili. Pomohl nám i příchod Pavla Krmaše do realizačního týmu. Stejně jako navázání spolupráce s kondičním trenérem Matějem Rajnochem, jenž má velkou zásluhu na tom, jak byli hráči připravení. A vyzdvihl bych i příchod brankáře Michala Reichla. Přišel v krizové chvíli, kdy se nám zranili všichni tři gólmani, ale popral se s tím skvěle.

Který z hráčů udělal během sezony vůbec největší výkonnostní progres?
Určitě mě někteří kluci mile překvapili. Jejich výkonnost předtím nebyla moc stabilizovaná, ale udělali v tomto směru velký posun vpřed. Konkrétně třeba stoper Michal Leibl nebo mladý Denis Donát. Hlavně nám ale fungovala naše osa od gólmana přes Leibla s Radou až k Vlkanovovi s Dvořákem. Když se třeba tolik nedařilo, tihle hráči zvedli prapor nahoru. Navíc bylo velké plus, že se nám povedlo rozložit góly do celého týmu. Naše výsledky tak nestály na výkonu jednoho nebo dvou hráčů.

S usednutím na lavičku opětovně elitních Votroků jsou spojováni Holoubek i Kotal

Našly se během jara chvíle, kdy jste měl o postupu pochybnosti?
Jsem člověk, který je připraven na to, že se věci někdy mohou vyvíjet i jinak, než si představujete. Opravdu nepovedený zápas jsme ale na jaře sehráli snad jen v tom prvním kole v Líšni. Následně jsme pak doma porazili 4:0 Jihlavu a já na hráčích cítil, že si začínají věřit. V tom posledním zápase s Duklou to pak bylo hodně o psychice. Tam už se vážně nehrálo na krásu, ale o to to urvat. A klukům se to povedlo.

Jak naložíte se zbytkem sezony? Dáte v něm prostor spíše hráčům širšího kádru?
Určitě ano. Zaslouží si teď dostat větší prostor. A to už jen proto, že byli vždycky připravení a chovali se jako profesionálové.

Není tajemstvím, že jste se z rodinných důvodů rozhodl v Hradci po sezoně skončit. Jak moc těžké to pro vás bylo rozhodování?
Tohle mělo delší časovou osu. Už na začátku soutěže jsem při debatě s vedením avizoval, že není příliš velká šance, abych tady pokračoval i v příštím ročníku. Ale byla to naše interní záležitost a nechtěli jsme to tahat ven. Když už to vyšlo napovrch, absolvoval jsem rozhovor se staršími hráči a všechno jim vysvětlil. Bylo to pak pro mě mnohem lehčí. Navíc se dařilo a měli jsme výsledky, takže všechno směřovalo k cíli. Každopádně jsem moc rád, co jsem v Hradci zažil. Neloučí se mi lehce. Ale věřím, že tu něco po nás zůstane.

Chtěl byste se do Hradce jednou vrátit?
V každém angažmá, které jsem měl, jsem se loučil v dobrém. A platí to i pro Hradec. Není to o tom, že musíte být s každým kamarád, to v roli trenéra dost dobře ani nejde. Ale vím, že se každému mohu podívat zpříma do očí. A že to loučení s hráči bude pro mě hodně těžké. Zároveň se netajím tím, že mě láká možnost si jednou zatrénovat na tom novém stadionu. Taková touha ve mně určitě je.

Už víte, kam povedou vaše příští kroky?
Domů do Teplic. Probíhá intenzivní jednání, abych se tam stal novým šéftrenérem mládeže.

A vše směřuje k dohodě?
Přesně tak.