Trpišovský mě zlákal na videa z Ligy mistrů. Zápotočný s Niklem mi sedí zatím nejvíc, říká Hellebrand

Ve Slovácku působil Patrik Hellebrand na začátku své kariéry jako úkaz. Byl to v pravém slova smyslu ryzí fotbalista. Rád se mazlil s balónem, jeho technika byla viditelná na první pohled. I proto o něj svedla boj Sparta se Slavií. Mladý záložník si vybral sešívané, kde mu však angažmá herně nevyšlo. Dnes patří mezi klíčové hráče jihočeského Dynama. „Jsem rád, že ve mě Budějovice vložily důvěru a vzaly mě i na přestup. Přirostlo mi to tu k srdci, vážím si té velké šance,“ vypráví v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Začátek sezony byl pro Dynamo dost perný. O víkendu jste ale poprvé vyhráli, je nálada trochu lepší?

„Určitě, potřebovali jsme to. Předtím jsme vše prohráli, teď už jsme opravdu museli zabrat. Bylo to pro nás důležité vítězství.“

Proti Bohemians jste upustili od vašeho stylu a udělali určité změny. Jak jste to vnímal?

„Zjednodušili jsme to, chtěli jsme mít odražené míče, být aktivnější. Přineslo to ovoce.“

Nicméně to úplně asi není styl, který by trenéři chtěli praktikovat dlouhodobě, že? Tipuji, že ani vy osobně ne. Je to tak?

„Jsem rád, že jsem takové trenéry mohl potkat. Jejich herní styl mi sedí na míru, snad nejvíc ze všech trenérů, pod kterými jsem kdy hrál. Vypadá to, jako kdyby to bylo šité přímo pro mě, jsem za to moc rád.“

Jakou v tom systému máte roli?

„Trenéři mi hodně říkají, že jsem desítka, co by měla hrát nahoře, tedy abych byl nebezpečný před soupeřovou bránou. Ale přijde mi, že má slabina paradoxně je, že chci pořád míč. Takže mám sklony být pořád v nabídce, tudíž se stahuju možná až moc nízko. To je možná trochu škoda. Snažím se v tom měnit, věřím, že to bude lepší.“

Často se objevujete až mezi stopery, což vede k tomu, že následně chybíte nahoře v útoku... Je to zlozvyk?

„Přesně tak. Asi je to zlozvyk, ale pracuji na něm. Chci se v tom rozhodně posunout.“

V lize jste označován za jednoho z nejšikovnějších fotbalistů. Řešíte hodně, že vám chybí produktivita?

„Myslím si, že to je právě tím, jak hraji. Tím, že chci mít pořád míč u nohy, tak se stahuji, pak to někdy škodí mně i týmu. Všichni mě nutí, ať dávám finální přihrávky nebo sám zakončuji. Ale jak jsem od ní daleko, tak nemám šanci ani vystřelit. Tady vidím kámen úrazu.“

Když jsme u té šikovnosti, taky jste často faulován. Počítáte jako technický hráč, že po vás soupeři jdou?

„Dá se říct, že jsem na to zvyklý, ale pořád se objeví momenty a zápasy, kdy jsem opravdu frustrovaný. Jsou zápasy, kdy prohráváme – a když vás pořád někdo kope, v hlavě se to nasčítá. Bylo to třeba teď nedávno proti Plzni, kdy jsme brzo prohrávali 0:2 a ještě mě furt někdo kopal. Naopak když vedeme, kouše se to líp, aspoň utíká čas.“

V zimě to budou už čtyři roky, kdy jste ze Slovácka zamířil do Slavie. Jak na to období vzpomínáte?

„V té době mě chtěla i Sparta, rozhodoval jsem se mezi těmito dvěma kluby. Ze Slavie jsem ale cítil větší zájem. Trenér Trpišovský mi několikrát volal, posílal mi videa, jak to v klubu vypadalo, když tam byla Liga mistrů. To mě asi zlomilo. Jsem rád, že jsem tam byl, byla to velká zkušenost, i když jsem toho za Slavii moc neodehrál.“

Neříkáte si třeba zpětně, že jste měl vzít Spartu?

„Ne, nerad se vracím do minulosti. V tu dobu jsem to tak cítil. Sparta udělala velký kus práce, ale nelituji ničeho.“

V Praze jste sice příležitost dostal, ale celkem záhy jste začal putovat po hostováních. Bylo to něco, čeho jste se bál, že může nastat?

„První půlrok jsem byl ve Slavii, ale moc jsem nehrál, což jsem chtěl změnit. Řešili jsme to s trenéry v letí přípravě. Chtělo mě Slovácko, trenéři mi řekli, že to rozhodnutí nechají čistě na mně. Chtěl jsem hrát a ve Slavii mi bylo jasně naznačeno, že toho prostoru nebude tolik. Takže hostování bylo čistě moje volba.“

Ve Slovácku už byl tehdy Martin Svědík. Tedy podobný typ trenéra jako Jindřich Trpišovský. Narazil jste podobně jako v Praze?

„Musím říct, že mi to nesedlo. Oba jsou to skvělí trenéři, ale asi ne pro můj styl, který je spíše opakem silového fotbalu. Trenéra Svědíka mám strašně rád, máme spolu dobrý vztah, je to super člověk, ale opravdu jsme si spolu sedli a vyhodnotili jsme, že to na hřišti asi nepůjde.“

Co vám chybělo k tomu, abyste se v prvním týmu Slavie udržel?

„Slavia hraje náročný fotbal, nahoru dolů, je to silový styl hry. Nesedělo mi to. V Českých Budějovicích hrajeme jinak, sedí mi to úplně přesně podle mých představ. Máme to postavené na fotbalovosti.“

O tom, jak Slavia hraje, jste věděl už před přestupem. Proč jste tam tedy šel?

„Řekl bych, že takové nabídky se neodmítají. Jak říkám, pro mě to byla obří zkušenost, ze které čerpám doteď.“

Hrála ve vašich výkonech v sešívaném dresu roli i neustále zmiňovaná na české poměry vysoká přestupová částka?

„Musím říct, že jsem to opravdu vůbec nevnímal. Já jsem typ člověka, který má fotbal opravdu v srdci. Jsem rád, že ho můžu dělat, že mám míč u nohy. I když se někde něco píše, jsem s tím úplně v pohodě.“

Věděl jste hned po pár zápasech, že bylo hostování v Českých Budějovicích trefou? Působil jste velmi živým dojmem, dařilo se vám. 

„V tu dobu tu byl trenér Horejš, jehož styl mi také hodně vyhovoval, docela mi to sedlo. Měli jsme i dobrý tým, obecně jsem se cítil dobře. Ale musím ještě vzpomenout na hostování v Opavě, které tomu předcházelo. Moc mi to dalo. Poprvé v životě jsem hrál o záchranu, to jsou neocenitelné zkušenosti. Celou dobu jsme hráli na spodu a trenér Kováč neustupoval ze svého stylu. Na to rád vzpomínám.“

Jak jste po příchodu do Dynama vnímal vaši pozici? Hrál jste, ale pořád jste byl jen hráč na hostování. Na ty se občas nahlíží trochu jinak, ne?

„Asi jsem to ani nevnímal. Mám povahu, že věci mimo fotbal moc nevnímám. Snažil jsem se týmu odevzdat maximum. Ale teď jsem rád, že ve mně Budějovice vložily důvěru a vzaly mě i na přestup. Přirostlo mi to tu k srdci, vážím si té velké šance.“

Na svůj mladý věk za sebou máte dost klubů. Ale i dost situací: hrál jste ve středu tabulky, byl v boj o titul i záchranu a prožil i sestup. Co vám to dalo?

„Je to zajímavé. Ale asi je to tím, že liga je ohromně vyrovnaná. Každý může porazit každého, je to opravdu náročná soutěž, taková specifická. Nijak zvlášť to v hlavě nemám.“

Teď jste kmenovým hráčem Dynama. Ale přeci jen, pokukujete pořád trochu po zahraničí?

„Jestli někdo nemá ambice a sny se posouvat dál, tak je to špatně. Mám Dynamo rád, ale můj sen je fotbal v zahraničí. Uvidíme, co bude dál, ale myslím, že takhle by to měl mít v hlavě nastavené každý.“

Prý máte rád Španělsko. Kvůli stylu tamního fotbalu?

„Přesně tak. Moc Čechů tam nehrálo, ale pro mě je to nejlepší liga na světě. Myslím si, že stylem, který hraji a chci se prezentovat, je mi to asi nejbližší.“

Takže Real, nebo Barcelona?

„Fandím Barceloně.“

Nejstarší hráči jinak mladé F:NL? Zastihnete je ve službách Rady, Nádvorníka, Janotky a Horňáka

Foto: SK Dynamo České Budějovice