Sedmdesátník Kučera: Bylo to hezké, ikdyž krátké

Přestože vrcholová kariéra útočníka Rudolfa Kučery netrvala ani pět let, mnozí dodnes vzpomínají na jeho krásné góly či další parádní kousky. V dresu Dukly získal tři mistrovské tituly, zahrál si i za reprezentaci, avšak kvůli operaci kolena přišel o stříbro z mistrovství světa 1962 v Chile. Příběh obrovského talentu, který musel s fotbalem předčasně skončit kvůli vážnému zranění hlavy, zvěčnil spisovatel Ota Pavel v povídce Haló, taxi!. V sobotu 23. ledna oslaví Rudolf Kučera sedmdesátiny.

"Talent od pánaboha. Technicky dokonalý, před brankou klidný, často až drzý. Kdyby mu bylo dvacet v současné době, určitě by se o něj zajímaly Barcelona, Milán i Manchester," napsal o Kučerovi ve své vzpomínkové knize jeho bývalý spoluhráč z Dukly a později novinář Ivo Urban.

"Na první pohled bylo každému jasné, že je to výjimečný fotbalista. Už ve 20 byl hotovým hráčem, přitom vypadal jako školáček," řekl zase o svém svěřenci trenér Dukly Jaroslav Vejvoda.

Rodák ze Spytihněvi na sebe upozornil již jako sedmnáctiletý v druholigovém Gottwaldově, odkud si vysloužil pozvánku do juniorské reprezentace. V roce 1959 přestoupil do pražské Dukly a brzy se stal jednou z klíčových postav celku, jenž si vydobyl renomé po celém světě. Přispěl k tomu i triumf na Americkém poháru v roce 1961, kde se Kučera stal nejlepším kanonýrem turnaje i miláčkem publika. Místní noviny tehdy dokonce překřtily Duklu na "Rudy Kucera and his boys".

V témže roce získal Kučera i ligovou korunu pro krále střelců a v utkání kvalifikace MS 1962 proti Irsku poprvé oblékl reprezentační dres. Hrál i ve vítězné baráži se Skotskem, avšak o účast na závěrečném turnaji v Chile, kde Československo senzačně vybojovalo stříbrné medaile, ho připravilo zraněné koleno. Za národní tým nakonec nastoupil pouze sedmkrát a vstřelil tři branky.

Ještě mnohem vážnější úraz utrpěl Kučera v listopadu 1963 v domácí odvetě druhého kola PMEZ proti Górniku Zabrze, kdy krátce před koncem za stavu 4:1 pro Duklu dostal v jednom ze soubojů loktem do hlavy a hřiště na Julisce opustil v bezvědomí na nosítkách. Prodělal těžký otřes mozku, došlo i k porušení koordinace pohybového centra.

Po mnohaměsíčním léčení a rehabilitaci to Kučera zkoušel v rezervním týmu Dukly, později přestoupil do Slavie, ale do bývalé formy se již nikdy nedostal. K problémům s hlavou a koordinací se navíc začalo ozývat i operované koleno, a tak nakonec pověsil kopačky na hřebík. Živil se pak jako zásobovač, taxikář, garážmistr či správce antukových kurtů.

"Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budu hrabat listí a lajnovat hřiště, ale jde to," komentoval někdejší chladnokrevný střelec svoje poslední zaměstnání. Na svá fotbalová léta moc často nevzpomíná, někdejší sláva mu prý rozhodně nechybí. "Bylo to hezké, i když krátké, ale užil jsem si dost," prohlásil kdysi otec dvou dětí.