Blažek: Na tři derby se Slavií jsem hodně zvědavý

¨Mezi některými mladými ztřeštěnými kluky působí jako generátor klidné síly. Však má taky před pár spoluhráči dvacet let náskok... Jaromír Blažek si soustředění na jihu Španělska pochvaluje, jeho tělo se v teple nedaleko moře cítí daleko lépe než v promrzlých Čechách. „Ale v mém věku musí člověk děkovat za každý další den," směje se zkušený brankář, který patřil na podzim mezi klíčové opory Sparty.

Spartu v zimě posílili Libor Sionko a Erich Brabec, hráči, kteří jsou věkově blíž tobě a Řepovi než mladíkům z týmu. Nebál ses, že po odchodu Patrika Bergra zůstanete s Tomášem v kabině jen dva mazáci?

Toho jsem se neobával vůbec, protože o příchodu Siona se docela dlouho mluvilo... Věděl jsem, že tady s velkou pravděpodobností budeme mít nějakého parťáka, po ohlášení konce kariéry Patrika Bergra jsem si říkal, že vedení určitě přivede někoho zkušeného.

Jsi rád, že jsou v týmu další zkušení borci?

Určitě, tohle perspektivní mužstvo potřebuje hráče, kteří mají něco za sebou. Dokážou hru uklidnit, určitě budou přínosem, mladí kluci si od nich mohou hodně vzít.

Jak jsi přijal příchod Ericha Brabce, bývalého slávistického kapitána?

Úplně v pohodě, Erich je fajn kluk. To, jestli byl ve Slavii, nijak neřeším. Takový je fotbalový život, tak to bere on i my všichni ve Spartě.

Právě absolvujete dlouhé herní soustředění. Jak se motivuješ, abys měl každé další ráno chuť do tréninku?

Člověk to musí brát jako práci, kterou chce dělat, jak nejlépe umí. Přistupuju k tréninku vždycky na sto procent, je to potřeba. Na druhou stranu to pro mě není jen dřina, užívám si to, každý další den, kdy můžu trénovat, beru tak trošku jako dárek. Jsem zdravý, víc nemůžu chtít.

Cítíš, jak tvému organismu prospívá teplo, které tady ve Španělsku panuje?

Samozřejmě... Zvlášť letos si to vychutnávám, celá republika je už víc než měsíc pod sněhem, panují ukrutné mrazy, těch dvacet stupňů tady, to je bomba. Když se prudce ochladí, můj organismus už na to reaguje jinak, než když mi bylo dvacet.

Těšil ses, že po trénincích na umělé trávě budeš konečně padat do měkkého?

Určitě, tohle je správný fotbal: příjemné počasí, přírodní tráva... Žádný sníh a umělka. Jenže my Středoevropané se bohužel musíme smířit s tím, že máme v klimatických podmínkách oproti jižním národům velkou nevýhodu.

Jenže Gambrinus liga, která začne 27. února, se patrně opět bude hrát v mrazech. Nemáš z toho depresi?

Ne, naopak, já už se těším, až ten kolotoč zase začne. Když si vezmu, kolik času v roce strávíme tréninkem... Teď vlastně dva měsíce trénujeme proto, abychom dva a půl měsíce hráli fotbal. To je přece strašný.

Jak jsi regeneroval o vánočních svátcích?

Poslední dva tři roky jsem zvyklý kompletně vypnout. Žádné aktivity, pouze klid. Po náročném podzimu, během nějž jsme absolvovali asi třicet zápasů, potřebovalo tělo i hlava odpočinek.

Na jaře nás čekají v rychlém sledu tři derby se Slavií. Jak se na to těšíš?

Jsem na to hodně zvědavý, nikdy jsem to nezažil. Teda, mám pocit, že tohle tady ještě nikdo nezažil. Trošku se bojím, aby se to lidem neokoukalo, já bych si totiž přál, aby bylo třikrát vyprodáno. Dvě utkání hrajeme doma a plné tribuny by nám rozhodně pomohly.