Cizinci v Česku umrzají, fotbal ale hrají dál

Ze svých rodných zemí jsou v drtivé většině případů zvyklí na přímořské podnebí, teploty nepadající během roku pod hranici 20 stupňů Celsia. Sníh znají tak maximálně z televize. Tedy až do té doby, než je fotbalové živobytí zavane do Česka.

Zahraniční akvizice z jihu Evropy nebo exotických zemí najednou místo letní košile sahají v tuzemsku od listopadu do března po zimní bundě a rukavicích. Sami fotbalisté přiznávají, že překlenout v Česku dlouhé zimní období je pro ně tvrdá řehole. Svorně ale tvrdí, že čím jsou v Česku déle, tím je pro ně zima přijatelnější.

Své o tom ví Brazilec Gabriel, jenž přišel na promrzlou Vysočinu v roce 2007 ze Sao Paula. „Tehdy to pro mě bylo hodně těžké,“ prohlásil už dříve,“ dvaadvacetiletý krajní obránce. Bylo proto jen otázkou času, kdy Podle něj člověk s klimatem v Česku sžije. „Zvyknete si nakonec stejně na všechno,“ připomíná. Trenér Luboš Urban si ale myslí, že rychlonohý bek už se v Česku aklimatizoval. „Překvapil mě, protože letošní zimu snáší úplně v pohodě,“ chválí svého svěřence.

Naopak dvacetiletý Bosňan Muris Mešanovič, který hájí barvy stejného klubu jako temperamentní Brazilec, může naopak vyprávět o tom, jak si na české podnebí zvykl v podstatě okamžitě. Musel ale zalovit v paměti, protože fotbalem se v tuzemsku živí už třetí sezonu. V roce 2007 přišel ze svého mateřského oddílu FK Radnik do severočeského Jablonce.

„V Bosně to mám stejné nebo aspoň podobné, protože u nás je taky pořádná zima a mráz. Takže při příchodu do Česka mi zima problémy nedělala,“ přibližuje závěrem lámanou češtinou.