Kapitán mistrů Evropy Ondruš oslaví šedesátiny

Na hřišti byl jeden z nejlepších stoperů v historii československého fotbalu Anton Ondruš nepřehlédnutelný nejen díky své urostlé postavě. Kapitán mistrů Evropy z roku 1976 i bronzového týmu z ME 1980, jenž byl výraznou osobností na trávníku i mimo něj, patřil ve své době mezi obránci k absolutní evropské špičce. Dlouholetá opora zadních řad Slovanu Bratislava i reprezentace oslaví v sobotu 27. března šedesátiny.

"Byl to opravdový gentleman. V lize jsme proti sobě hráli snad dvacetkrát, ale nikdy jsem se od Tona nedočkal něčeho neférového. Žádný loket v obličeji nebo zákeřný faul," vzpomínal na houževnatého bojovníka Ondruše jeho dlouholetý reprezentační spoluhráč Zdeněk Nehoda.

Dres se lvíčkem na prsou oblékl Ondruš celkem v 58 zápasech (z toho třicetkrát jako kapitán) a vstřelil devět gólů. Debutoval v den svých 24. narozenin v březnu 1974 proti NDR a okamžitě se stal nepostradatelnou součástí týmu, který nepoznal hořkost porážky v 23 utkáních v řadě za sebou, což je dosud české i čs. maximum.

Nejslavnější chvíle zažili svěřenci trenéra Václava Ježka na evropském šampionátu 1976 v Jugoslávii, kde Československo vybojovalo senzační zlato. Ondrušův přínos ocenili direktoriát turnaje i novináři, kteří ho zařadili do all stars týmů ME. V prestižní anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku obsadil čs. kapitán šesté místo.

V té době se o útočného stopera Ondruše zajímala řada předních západoevropských celků, tehdejší režim však fotbalistům příliš nepřál. Výborný hlavičkář zůstal ve Slovanu Bratislava, kam přišel již jako devítiletý a v jehož dresu si připsal drtivou většinu ze svých 226 prvoligových duelů a 38 branek. Dvakrát se tam radoval ze zisku mistrovského titulu, v roce 1974 zvedl nad hlavu i Československý pohár.

"Nemrzí mě, že jsem si fotbalem nevydělal to, co hráči v západních zemích. Já jsem hlavně toužil poznat svůj limit na vrcholu kariéry. Na co vlastně mám," řekl kdysi Ondruš.

Do zahraničí se nakonec dostal až v roce 1981, kdy přestoupil do FC Bruggy, avšak příliš se neprosadil. Později působil v nižších soutěžích ve Francii a ve Švýcarsku, kde se usadil i po ukončení hráčské kariéry.

U fotbalu zůstal absolvent Vysoké školy ekonomické i nadále jako hráčský manažer. Krátce byl prezidentem Slovanu Bratislava, momentálně zastupuje Slovensko v jedné z komisí UEFA a působí též ve funkci generálního manažera reprezentačního A týmu. V anketě o nejlepšího slovenského fotbalistu 20. století obsadil šesté místo.