Jeho kroky nyní vedly z Břas, tedy z okresní soutěže, kde to dle jeho slov chtěl klub jen dohrát, do Rokycan, kam ho přivedl kouč Karel Krejčí mladší. "Oslovil mě, sleduje mě a ví, kde jsem byl. Pak volal i jeho táta," zmínil v rozhovoru pro klubové platformy i Karla Krejčího staršího, pod nímž kdysi působil ve Viktorii Plzeň, se kterou také získal ligový titul.
Jeho současný návrat na hřiště má ale jasný limit – kondici. "Progres na sobě vidím, ale potřebuju tak šest nebo sedm týdnů. Teď jsem asi v půlce. Trénink od tréninku se cítím lépe. Je znát, že fyzička chybí," přiznal. I proto zatím divizní A-tým není na pořadu dne, ačkoliv na lavičce rezervy nechce zůstat dlouho, byť dobře ví, že se musí dobře nachystat. "Nechci chodit na hřiště jen na dvacet minut. Chci být trenérovi i klukům prospěšný od začátku, hlavně v áčku," zdůraznil.
Samotný debut v rokycanském béčku nebyl jednoduchý. "Bylo to hodně náročné, co si budeme povídat. Zápasové tempo je přece jen úplně jiné, v tréninku si někdy alespoň trochu odpočinete. Ale tady se to nedá, brzy se dostanete do laktátu," popisoval, jaké to bylo znovu hrát soutěžní duel.
Vůch, jehož kariéra byla často provázená kauzami a disciplinárními problémy, dnes tvrdí, že přemýšlí jinak než dřív. "Kašlu na hejtery, zavřu jim hubu," řekl bez obalu. A na otázku, zda ve 34 letech zmoudřel, reagoval: "Já už mám delší dobu rozum, ale reputace je zkrátka taková."
Připomněl, že má za sebou bohatou kariéru i jméno, které mu nikdo nevezme. "Jméno mám, něco jsem dokázal, a to mi nikdo neodpáře. Ale je jasné, že se to musí potvrzovat," řekl. Proto bere rokycanské angažmá vážně. "Fotbal mi chybí, chci se vrátit. Šlápnu do toho, omezím i práci. Ale už nechci být atrakce, angažmá v Rokycanech beru vážně," zakončil.