Stramaccioni pláče, ale má pravdu, že tu chybí respekt. A vítězí provinciální křupanství

Stramaccioni pláče, ale má pravdu, že tu chybí respekt. A vítězí provinciální křupanství
PROCHÁZKA LIGOVÝM DĚNÍM

Pražská Sparta podala ve šlágru 10. ligového kola proti Viktorii Plzeň (0:1) nejspíš svůj nejlepší podzimní výkon, což uznal i trenér Západočechů Pavel Vrba. Letenští na svém stadionu viktoriány předčili ve všech sledovaných statistických údajích, ovšem kromě gólů. Takže Viktorka vytvořila rekord nejvyšší české soutěže, když v její první třetině získala absolutní počet třiceti bodů. 

Sparta jenom polovic, tudíž na svého rivala ztrácí z až šesté příčky přesně tolik bodů, kolik dosud vybojovala, tedy jen patnáct! Druhá Slavia sice už v sobotu poměrně s přehledem v Karviné (2:0) vítězně protrhala prokletí svých venkovních duelů, ale vzhledem k předchozím čtyřem remízám má od Plzně stále osmibodový odstup. A musí se tedy pokusit o prvním listopadovém víkendu ve Štruncových sadech o výhru.

Obecně to Ital vycítil správ

Italský kouč Sparty Andrea Stramaccioni, jehož pražský osud je po dalším výsledkovém nezdaru ještě nahnutější, si stěžuje, že hlavní sudí Radek Příhoda připravil jeho tým o dvě penalty a že v Česku postrádá respekt ke Spartě a k Rosickému, který musí snášet ostré zákroky, aniž by byly patřičně potrestány.

Obecně má italský trenér pravdu, vypozoroval to správně a citlivě. Český fotbal už několik let ovládá provincionální křupanství, v jeho čele stojí lidé bez patřičného vzdělání, jejichž veřejné i neveřejné proslovy a činy bývají zoufalé a společensky nepřijatelné. Fotbal se tu kvůli nim leckdy nespravedlivě dostává až na samý okraj společnosti. Chybí v něm nejen respekt vůči historicky slavným klubům a k velkým postávám tohoto sportu typu Rosického, ale ke všem slušným lidem snažícím se o nápravu. Jednoduše řečeno, český fotbal nemůže být nadále řízen burany, pro něž je známkou životního úspěchu silné a drahé auto a moc nad druhými. Jinak skončí sport číslo jedna v této zemi zcela ve společenském ghettu.

Penalty hrozily na obou stranách, Krmenčík riskoval

A teď konkrétně k nedělnímu šlágru Sparta – Plzeň. Stramaccioni chtěl dvě penalty, minimálně jedna se kopat mohla. Za Kopicovu nastřelenou ruku na zemi asi ne, z tu Bakošovu v závěru možná ano. A na rozdíl od kolegů z deníku Sport si myslím, že v závěru první půle Příhoda klidně mohl nařídit pokutový kop za Krmenčíkovo strčení do Zahustela. Ano, sparťan svému pádu sice přidal, ale to neznamená, že mu plzeňský útočník, který by tak dostal druhu žlutou kartu, nepomohl. Kdo hrál jakýkoliv kolektivní sport, dobře ví, že v prudkém běhu stačí i malé postrčení.

Ovšem je nutné dodat, že hned v úvodu, ještě za stavu 0:0, se měl ostrý Zahustelův „krvavý“ zákrok na Havla také trestat. A jelikož to bylo ve vápně, musela by z toho být rovněž penalta.

Riskl to asistent s ofsajdem, nebo dostal signál?

A odvolaný Ben Chaimův gól kvůli centimetrovému postavení v ofsajdu? Tady si dovolím tvrdit, že to asistent Jiří Kříž nemohl vidět. Už několik studií, včetně té od českého sudího Evžena Amlera, dokázalo, že tohle nemůže lidské oko zaregistrovat. Buďto to Kříž riskl, anebo mu někdo dodatečně poradil. Podivná až podezřelá prodleva mezi padnutím gólu a Křížovým verdiktem by tomu napovídala.

Vůbec bych se nedivil, kdyby asistent dostal nějaký signál. I třeba proto, že jsem se ve středu 27. září 2017 při soudním přelíčení kauzy „Roman Berbr verz. asistent Tomáš Kovařík“ mj. dozvěděl, že před časem, při vulgárních protestech diváků proti Miroslavu Peltovi, Romanu Berbrovi a Dagmar Damkové, kdy rozhodčí několikrát přerušovali ligové zápasy, museli mít čtvrtí sudí při sobě mobilní telefon a Berbr, který měl údajně sledovat utkání u televize, jim prý měl udělovat pokyny, jak postupovat. Což tedy bylo zcela v rozporu s pravidly.

Hapal či Gabriel opět hvězdami Sparty? Tihle synové slavných otců chtějí prorazit na Letné!

Ten nedělní gól byl asi neuznán v souladu s pravidly, ovšem proti duchu hry.

Od začátku tohoto století vedení UEFA i FIFA (v době absence videa) jednoznačně prosazovaly praxi „když stoprocentně nevíš, jestli to byl ofsajd, pusť to.“ Češti arbitři však postupují zpravidla opačně a často pak zastavují regulérní akce.

Už před EURO 2000 v Belgii a Nizozemsku se generalita UEFA sešla s nominovanými rozhodčími. Byla to neformální beseda, kde se nejspíš určilo, kam se bude pravidlo o ofsajdu ubírat. Turnaj ukázal, co muselo být rozhodčím naznačeno: „když nevíš, jestli ofsajd byl, tak to pusť“. Nechť padá víc gólů. Posuzování ofsajdů se tím stalo výrazně liberálnější než dřív.

Tuto praxi pak během MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji důrazně prosazoval i předseda FIFA Sepp Blatter, což jsem v Asii slyšel na vlastní uši při tiskové konferenci.

V Česku to však sudí ignorovali a ignorují, takže jsem přesvědčen o tom, že jsme v lize za tu dobu viděli víc neuznaných regulérních gólů než naopak.

Proti duchu hry a smyslu pravidla

Osobně mě udivilo, když jsem zjistil, že někteří přední tuzemští rozhodčí ani příliš neznají historii pravidel. Nevědí, že postavení mimo hru do nich bylo přidáno až v průběhu doby, když se z fotbalu stávala překopávaná na hráče stojící u branky soupeře. A že se jistý čas proto ve fotbale, stejně jako v ragby, nesmělo vůbec přihrávat dopředu.

To byl smysl zavedení ofsajdu, totiž aby fotbal zůstal nádhernou hrou. Ovšem posuzování centimetříků, které nelze ani postřehnout, tímto smyslem rozhodně nebylo, právě naopak.

A už vůbec nebylo smyslem přidávat nové a nové výklady o ofsajdu. Teď třeba platí, že když se hráč snaží zasáhnout či získat obranným zákrokem míč a dotkne se ho, zruší tím soupeřovo postavení mimo hru. Ostatně proto v pátečním televizním utkání Bohemians Praha 1905 – Baník Ostrava (2:1) správně uznal sudí Ardeleánu rozhodující druhý gól klokanů (přičemž první dvě branky na obou stranách jako naschvál padly z menších ofsajdů, které sudí pustili nechtěně).

Vrba krotí euforii: Může se stát opačná situace, že my teď ztratíme 15 bodů a Sparta udělá šňůru

A teď si připomeňme, jak to bylo s Ben Chaimovým neuznaným gólem na Letné. Václav Kadlec krásně vypálil, plzeňský brankář Kozáčik bravurně vyrazil míč na tyč a vyražený balon dopravil Ben Chaim do sítě z centimetrové ofsajdové pozice. Snažil se hráč Kozáčik úmyslně zabránit svým obranným zákrokem v dráze míče? Ano? Povedlo se mu to? Ano, dokonale. Zrušil tím Ben Chaimovo postavení mimo hru? Ne, nikoliv, protože na brankáře se tenhle výklad pravidel nevztahuje. Jak to říkal Tomáš Pospíchal? Že fotbal nemá logiku? Fotbal logiku má, i historické zavedení pravidla o ofsajdu ji mělo, to spíše další a další novodobé výklady pravidel ji nemají.

U dna tabulky je husto, hned půltucet ohrožených

Vraťme se na zem. Může suverénní Viktoria Plzeň ještě vůbec přijít o svůj komfortní náskok? Velmi dobře naladěný trenér Pavel Vrba řekl, že teď Sparta klidně zaznamená stejnou vítěznou šňůru. To bylo velmi velkorysé, ale ve hře je opravdu ještě šedesát bodů. A jak už bylo řečeno, hodně napoví začátkem listopadu duel Plzeň – Slavia. Pokud by ho viktoriáni vyhráli a získali na červenobílé třeba už jedenáctibodový náskok, byl by to pro ně skutečně velmi nadějný trhák.

Zahušťuje se to ovšem na druhém pólu ligové tabulky. Šest týmů je po třetině ligy vměstnáno do jednobodového rozdílu. Slovácko, Karviná a Mladá Boleslav mají osm bodů, Baník Ostrava, Zbrojovka Brno, která s novým trenérem Pivarníkem zažila výhru 2:1 nad Slováckem, a Jihlava jen sedm bodíků. Tady bude ještě hodně dusno, i když konečně přijde pravý podzim.

Schick a Pavlenka už jsou fuč. Na které hráče HET ligy si brousí zahraniční kluby zuby nyní?