Hrajeme hodně náročný systém, přiznává Sadílek. Co vše po nich trenér Vam Bommel chce?

Hrajeme hodně náročný systém, přiznává Sadílek. Co vše po nich trenér Vam Bommel chce?
ROZHOVOR

Osmnáctiletý středopolař Michal Sadílek zatím na start v áčku Eindhovenu teprve čeká, s devatenáctkou PSV však bojuje o nizozemský titul a už si zahrál i druhou nejvyšší soutěže Eerste Divisie, v níž je rezerva giganta z Philips Stadionu na průběžné šesté pozici. Že by přišly první minuty v Eredivisii od nového soutěžního ročníku 2018/2019? Český reprezentant do devatenácti let, jehož vyzpovídal kanál CzechFootballPlayers, v to doufá.

Michale, aktuálně působíte v mládežnickém týmu PSV Eindhoven U19. Jak ale vypadala ta fotbalová etapa před Vaším odchodem do ciziny? Kde a jak jste vlastně začínal?

Začínal jsem v mém rodném městě v Uherském Ostrohu, což bylo v nějakých pěti letech. Odehrál jsem tam vlastně jenom jeden zápas, a to zrovna na moje narozeniny. Následně jsem přešel do Ostravské Nové Vsi, což je vesnička hned vedle. Můj děda tam trénoval přípravku a žáky a hrál tam shodou okolností i můj brácha, takže jsme se tam sešli všichni pohromadě. Můj děda mi toho opravdu hodně dal, protože byl na nás s bráchou hodně přísný a chtěl, abychom byli vůdčími osobnostmi týmu.

Jakým způsobem se rodila příležitost skočit z Uherského Hradiště rovnou do tak velkého týmu jakým je PSV? Jednoho dne zkrátka přišla z čistého nebe nabídka nebo jste o zájmu holandských skautů věděl delší dobu?

Už od čtrnácti let jsem měl možnost nastupovat za reprezentaci, kde reprezentační akce často navštěvují zahraniční skauti. Objevovali se na i na domácích zápasech Slovácka a když mi bylo asi čtrnáct a půl, odjel jsem na svoji první stáž do PSV Eindhoven. Od té doby jsem byl velmi pozorně sledován a v roce 2015, na reprezentačním turnaji U17 v Maďarsku, se na mě byl podívat šéf skaut PSV. O dva týdny později jsem pak podepisoval roční hostování s opcí.

Byla nabídka PSV jediná, kterou jste tenkrát zvažoval? Existovala ještě nějaká jiná? Co pro PSV rozhodlo?

Jelikož jsem mohl přestoupit až po dovršení šestnáctého roku věku, byl jsem ještě na testech v klubech jako Juventus, Feyenoord, Twente nebo Stuttgart, ale PSV pak přišlo s konkrétní nabídkou, která se mi hodně líbila. Vzhledem k tomu, že jsem v PSV byl předtím asi třikrát na stáži nebo na testech, věděl jsem, že se tam cítím jako doma, protože tam všichni byli moc příjemní, chovali se ke mně velmi mile a veškeré vybavení v jejich akademii bylo na vysoké úrovni. Bylo jasné, že tady se můžu opravdu hodně zlepšovat, a proto jsem si PSV nakonec vybral.

U týmu působí řada zvučných jmen holandského fotbalu. Aktuálně pracujete pod vedením bývalého reprezentanta Marka van Bommela, ale na trénincích se máte možnost potkávat třeba i s Ruudem van Nistelrooyem. Jsou to stejně tak kvalitní trenéři jako fotbalisté? Jaký herní systém a přístup ke hře trenéři po hráčích vyžadují?

Trenéři jsou to jednoduše fantastičtí. Je na nich vidět, že fotbal hráli na té nejvyšší úrovni a zkušenosti, které se snaží přenést na nás na hráče, z nich naprosto vyzařují. Hrajeme hodně náročný systém. Trenér Van Bommel po nás chce, abychom byli dominantní a kvalitní na balónu, abychom zbytečně neztráceli. A když už balón zrovna nemáme, chce, abychom hodně presovali. Tady vůbec neexistuje, že by někdo něco odflákl. Ti hráči na trénincích jezdí na sto deset procent, jsou to naprostí profesionálové. V klubu navíc působí legendy jako Luc Nilis, André Ooijer nebo Phillip Cocu a když s nimi máte možnost mluvit nebo když vás mají možnost trénovat, tak je to pro vás čest. Je to fantastický.

Máte za sebou již několik tréninků s A týmem, byl jste například i v širším kádru pro turnaj v USA, na který jste se ale nakonec nepodíval. Jak moc je aktuálně daleko Vaše nominace do A týmu? Je to pro Vás momentálně priorita?

Momentálně priorita? Víte, já si dlouhodobé cíle moc nedávám, spíš se dívám na ty krátkodobé, které mě čekají vždy v tom půlroku, v té sezóně. Můj cíl je teď vyhrát s U19 titul v Holandsku, vyhrát pohár, abychom dovršili treble a s reprezentací postoupit na ME. Co se stane dál, to už nechávám na osudu. Já fotbalu prostě dávám každý den sto procent a zkrátka věřím, že existuje nějaká spravedlnost a že když tomu někdo dává úplně všechno, že se mu to pak vrátí. A jak jsem daleko od nominace do A týmu? Mám možnost s nimi párkrát v měsíci trénovat jako jeden z mála z mé věkové kategorie. Ty tréninky jsou hodně intenzivní, je to hodně o předávání zkušeností od těch hráčů, co v A týmu hrají. Když trénujete s hráči jako je Luuk de Jong, Marco van Ginkel - to jsou všechno reprezentanti, hráči, co mají za sebou evropské a mezistátní zápasy na té nejvyšší úrovni. Jsem za to samozřejmě rád.

Nizozemské mládežnické akademie produkují neskutečné množství talentovaných fotbalistů. V čem vidíte největší rozdíly ve výchově mládeže tam a u nás. Dá se to vůbec srovnat?

Tak já mám v podstatě možnost porovnat jenom tu slováckou akademii a tu zdejší v PSV. Ten přístup hráčů je úplně jiný. Oni věří, že se můžou stát profesionálními fotbalisty a někteří z nich už třeba v šestnácti končí se školou a hodí to všechno na jednu kartu. Ale co se týče akademie ve Slovácku, tak tam jsou trenéři na té nejvyšší úrovni co se akademií v Česku týče. To spíš mentalita a morálka některých hráčů je velmi nízká. Nemyslím si, že to je o způsobu vedení - že v Česku je to od trenérů špatně vedené - ale začíná to hlavně u hráčů, u kterých musí být vidět snaha a cíl. Jinak vybavení a finanční možnosti zahraničního klubu jako třeba tady v Holandsku je samozřejmě na úplně jiné úrovni. Máme všechno, na co si hráč může vzpomenout. Po každém tréninku máme k dispozici jídlo, pití, je tu posilovna, k dispozici máme mentální trenéry, masáže - zkrátka tu všechno je. Ale myslím, že doma ve Slovácku to dělají taky dobře a že na své možnosti je to opravdu velmi slušné.

Na sociálních sítích Vás sleduje mnoho mladých fotbalistů, zcela nepochybně jste pro řadu z nich inspirací. Existuje vůbec návod na to, jak se již v tak raném věku dostat to takto kvalitního zahraničního týmu? Je to opravdu pouze o talentu a dřině nebo je potřeba i něco dalšího?

Jak jsem již řekl, měl jsem jeden cíl, a to dostat se v 16 letech do zahraničí. Za tím jsem si šel. Samozřejmě talent je k tomu potřeba, ale víc záleží na té dřině, na té práci v tréninku nebo i mimo něj. Pak vás to vykopne nahoru, kdy jeden rok můžete být na lavičce a ten další už můžete hrát v zahraničním klubu a naskakovat do zápasů. Bez talentu to samozřejmě nejde, ale hlavní klíč k úspěchu je dřina. A… taky štěstí no. Na trenéry, na spoluhráče, na rodinu, na to, aby se Vám vyhýbala zranění - to je velmi důležité.

 Poslední otázka je prostá. Kde se vidíte za pět let?

Chtěl bych být v PSV oporou A týmu a co se týká reprezentace, tak bych chtěl samozřejmě taky hrát za “áčko”. Ale nikdo neví, co bude za rok, za dva...

Zdroj:  CzechFootballPlayers