Ligový snajpr Pulkrab exkluzivně: Liberec? Oblíbil jsem si ho. Ale jsem sparťan, v létě se tam vrátím

ROZHOVOR

Na jaře byste v české nejvyšší fotbalové soutěži pod současným názvem HET liga jen stěží hledali lepšího kanonýra! Po zimním spánku doslova ožil. V úvodních pěti kolech se vždy zapsal mezi střelce, celkem dal už sedm gólů. A liberecký Slovan sbírá body především díky němu. On sám je pod Ještědem spokojený, srdce mu ale bije pro Spartu. Po sezoně má v plánu se na pražskou Letnou vrátit a bojovat o místo tam. Řeč je pochopitelně o 20letém útočníkovi Matěji Pulkrabovi, který v exkluzivním rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz hodnotil současné angažmá v Liberci, ale prozradil také to, proč u něj před zhruba jedenácti lety zvítězil fotbal nad hokejem!

Ligový snajpr Pulkrab exkluzivně: Liberec? Oblíbil jsem si ho. Ale jsem sparťan, v létě se tam vrátím

Do jaké míry jste spokojen se svojí jarní střeleckou formou?

Vzhledem k těm gólům asi musím být spokojený. Zatím je to dobrá bilance, ale v posledních zápasech jsem se netrefil. Samozřejmě s jídlem roste chuť, byl bych rád, kdybych ještě nějaké góly přidal a byly z toho i nějaké body.

Na jaře jste jich dal už sedm, mimo jiné i Plzni. Kterého z nich si ceníte nejvíce? Je to právě tenhle?

Vždy to beru z týmového hlediska. Cením si vlastně všech gólů, které jsou vítězné, dodají klid týmu, udělají body, což teď byly vcelku tak nějak všechny. Ať už s Boleslaví, se Slováckem, s Plzní, s Brnem… Tohle je pro mě nejdůležitější. Pochopitelně je jiný pocit, když je to gól na 1:0 než na 4:0. Tyhle branky ale byly důležité vesměs všechny.

Co vy a ocenění? To poslední za nejlepšího ligového hráče měsíce března považujete za důležité, nebo tomu nepřikládáte příliš velkou váhu?

Nepřikládám tomu velkou váhu, jelikož tohle je ve fotbale hodně pomíjivá věc. Může se povést pár zápasů, pak zase nic. Je to příjemné, značí to, že se dařilo týmu i mě. Ale nijak to nepřeceňuju.

Na korunu pro krále střelců celé HET ligy zatím nemyslíte?

Já takové cíle nemám. Je to pořád jen individuální ocenění, které může vyplynout jenom z dobré hry týmu. Je to takové klišé (úsměv), ale když je někdo nejlepší střelec a jeho týmu se nedaří, tak nemůže být ten hráč spokojený. Takže na tohle fakt nemyslím.

S jakým cílem liberecký Slovan vstoupil do letošní sezony? Změnil se nějak po podzimu?

Tím cílem jsou evropské poháry. A to, myslím si, bylo nastavené celou dobu. Pořád se kolem toho tak nějak motáme, takže ty cíle jsou pořád stejné.

Začátek jara vyšel skvěle, vám střelecky, týmu výsledkově. Ty poslední dva zápasy s Teplicemi a na Dukle ale asi nejdou hodnotit moc pozitivně, ne? Nebo by se přece jen něco našlo?

Na tom zápase s Teplicemi asi ne. Myslím si, že bylo špatné. Na Dukle jsme měli takovou naoko převahu, ale nedokázali jsme to řešit do té finální fáze. Takže ani tady nejspíš žádné pozitivum. Výsledkově ani herně jsme to nezvládli. Musíme to nějak přetočit a odčinit.

Jak se vám osobně pod trenérem Davidem Holoubkem pracuje?

Pod trenérem Holoubkem se mi osobně pracuje dobře, protože se známe už hodně dlouho. Oba jsme několikrát říkali, že víme, co navzájem od sebe čekat.

V čem cítíte největší změnu oproti Jindřichu Trpišovskému?

Asi v důvěře, kterou teď vnímám více. Na podzim, bylo to možná i mojí vinou a mými výkony, jsem se tak dobře necítil, což se na jaře bohužel i vlivem zranění Graiciho (Martin Graiciar, pozn. red.) otočilo. Dostal jsem příležitosti, které jsem využíval. A doufám, že na to ještě navážu.

Mrzí vás, že jste v úvodu letošního roku nemohl nastoupit proti Spartě?

Věděl jsem, že na podzim tu proti Spartě hrát nebudu, stejně jako teď na jaře tam. Neměl jsem z toho vůbec žádné pocity, bylo to jasně určené. Ve Spartě mám smlouvu, ta takhle rozhodla, takže to bylo úplně bez emocí.

Dovedete si představit, že v Liberci zůstanete natrvalo? Nebo se v létě chcete vrátit do Sparty a rvát se o místo na Letné?

Určitě se vrátím do Sparty, to je dané. Já jsem sparťan, takže s tím v létě počítám, těším se tam. Ale na to ještě vůbec nemyslím, teď jsem tady v Liberci. Oblíbil jsem si ho, to každý ví. Teď se soustředím jenom na práci tady ve Slovanu, abychom to dotáhli co nejvýše a sezona se povedla.

Když by došla řeč na váš nejdůležitější gól v dresu Sparty, byl by to ten rozhodující zásah na hřišti Hapoelu Beer-Ševa v Evropské lize?

Vzhledem k velikosti toho zápasu asi ano. Je to Evropská liga a rozhodnout v Evropské lize, to je nenahraditelné. Pro mě to bylo zatím asi tak nejvíc, co jsem střelecky dokázal. Byl to nejspíš nejdůležitější a největší gól.

A co ty dva góly za sparťanskou sedmnáctku proti Manchesteru United? Ty máte stále v paměti?

Jo, určitě! Občas si je na Youtube pustím. Bylo to v té době hezké porazit Manchester United. Dával jsem dva góly, vyhráli jsme 3:0. Pamatuju si je oba.

Jak vůbec na ty starty za Spartu v evropských pohárech pohlížíte?

Tehdy jsem měl odehráno asi sto dvacet minut a přišel jsem se do Sparty rvát o místo. Tam byl samozřejmě jedničkou David Lafata, přišel Venca Kadlec, Pepa Šural. Takže já jsem na podzim dostával příležitosti jen poskromnu. Občas jsem šel do základní sestavy, nevím přesně kolikrát, ale nebylo to tolikrát (úsměv). V Evropské lize jsem taky naskakoval, povedl se mi ten gól, což bylo úžasné. Ty zápasy byly samozřejmě fantastické, zahrát si na San Siru nebo na Southamptonu, nebo i v té Beer-Ševě byla úžasná atmosféra, krásný stadion. To je v devatenácti letech nezapomenutelné.

A ligové zápasy ve sparťanském dresu?

Na podzim (2016, pozn. red.) se mi docela dařilo, dal jsem čtyři góly. Zase několikrát pomohly k bodům, takže z toho má člověk velkou radost, když ve svých devatenácti může pomoct Spartě k vítězství nebo alespoň k bodům. A pak se mi na jaře přihodilo zranění, ze kterého jsem se dostával déle, než jsem chtěl. Nebylo to příjemné, to jaro bylo kaňkou.

Jak vzpomínáte na to první angažmá v Liberci v sezoně 2015/16?

Ze začátku nic příjemného. Byl jsem tady vlastně poprvé sám, v osmnácti letech. Na hotelu, který nebyl teda úplně krásný. To mi nějakou pohodu nebo klid moc nedodalo. Ale myslím, že mě kabina přijala, pak se začalo dařit líp i na hřišti. I když jsem jim ještě nestačil, tak mě kluci brali. Pak když byl tým rozjetý a vyhrávalo se, tak jsem dostal šanci i na hřišti. A vlastně z každé střely jsem dal gól, takže tak (úsměv). Pomohlo to na psychiku. A ten celkový dojem to asi změnilo na pozitivní.

Je pro vás velké zklamání, že se s českou jednadvacítkou pravděpodobně nepodíváte na EURO?

Ještě to není úplně jisté, ale už je tam jen taková malá šance. Zklamání to je. Já jsem měl i loni našlápnuto do minulé jednadvacítky, bohužel kvůli tomu zranění, co jsem měl na jaře, jsem na EURO nejel. Tu atmosféru jsem nezažil, tak jsem se těšil na to, že bychom to mohli dokázat teď. Bohužel to zatím vypadá takhle, ale neházíme flintu do žita, máme tam před sebou ještě pár zápasů a je tam šance to zvládnout.

Národní barvy oblékáte pravidelně už od kategorie U16. Na které reprezentační období máte nejlepší vzpomínky?

Budou to asi spíše ty starší reprezentace. Třeba v devatenáctce jsme měli v kvalifikaci skvělou partu. Nechci to nějak shazovat, ale přijde mi, že ta šestnáctka nebo sedmnáctka je ještě taková nahodilá. Alespoň se mi to tak zdá. Až ty pozdější reprezentace jsou plnohodnotné. Od té devatenáctky po jednadvacítku na to rád vzpomínám. A vlastně to i stále zažívám. Je to super.

Do svých deseti let jste hrál kromě fotbalu i lední hokej. Proč tehdy vyhrál fotbal? Kde nastal ten zlom?

Bylo to proto, že většina mých kamarádů ze základní školy hrála fotbal a já jsem na hokej jezdil přes pár vesnic dál. Možná přes pár měst, abych neurazil (smích). Chtěl jsem hrát s kluky fotbal, tak jsem s ním začal ve vesnici vedle. Nějak se mi začalo dařit, začal mě i víc bavit. V hokeji mě v tu chvíli tréninky bavit přestaly. Dělal jsem oba sporty najednou, a pak když jsem šel v přípravce do Sparty, musel jsem jezdit na tréninky do Prahy. A na hokej už nebyl čas.

To, že budete útočník a dávat góly, jste věděl hned od začátku?

Přišel jsem s kopačkami na zápas do Letů. Nebo nevím, jestli jsem vůbec v té době měl už kopačky. Trenérovi jsem tehdy řekl, že chci hrát fotbal. On se na mě tak podíval a řekl: „Tak si stoupni dopředu a dávej góly.“ A od té doby jsem už nic jiného nehrál. Od těch řekněme devíti let jsem vepředu a snažím se dávat góly.

Mezi vaše vzory prý patří bývalý sparťan Bony Wilfried nebo legendární brazilský gólman Dida. To stále platí?

(smích) To se mě v někde v nějakém rozhovoru ptali, koho ze sparťanů mám rád, a já jsem jim řekl, že mi líbí Bony Wilfried. A někdo ho hned zařadil mezi mé vzory, přitom mezi mé vzory nikdy ani nepatřil. Ve Spartě ale prožil úžasnou cestu, kterou jsme tehdy se spoluhráči sledovali. Bydlel na Strahově v kamrlíku a najednou byl v Manchesteru City. A brankář Dida? Ten ano, to je pravda. I díky němu jsem odmala fandil AC Milán. Takže jsem si na něj hrál, brácha na mě střílel a já jsem byl Dida. Měl jsem rád vlastně všechny milánské hráče z té doby.

Čili na nejoblíbenější tým se ani nemusím ptát, že?

Jednoznačně je to AC Milán.

Teď máte doma Slavii. Porazíte ji? Respektive, má Liberec na to, aby v neděli zvítězil?

Já myslím, že na to máme. Samozřejmě Slavia je favorit, jede sem z druhého místa. Zvládá zápasy, má výborné hráče, takže to určitě favorit je. Ale v té naší lize může každý porazit každého, je to našlapané. V těch horních patrech je to teď většinou o bod. Bude to těžké, ale máme na to.

Útočníkovi FC Slovan Liberec a české reprezentace U21 Matěji Pulkrabovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.