Video je dobrá věc, jen se musí umět používat. V Česku to dovedeme lépe než FIFA na MS v Rusku

Léto neléto, prázdniny neprázdniny, fotbalový život běží splašeně dál, hned co v Rusku skončilo povedené MS, už startuje české nejvyšší soutěž. V novém, nadstavbovém hávu s více kvalitními zápasy a s novým názvem FORTUNA LIGA. Těšme se! V lize, kterou televizně zcela ovládla O2 TV Sport/O2 TV Fotbal, bude více zápasů pod kontrolou videa. Už v prvním kole by mělo být přítomno u všech hlavních televizních duelů – v pátek na zápase Dukly s Plzní, v sobotu na utkání Sparty s Opavy a v neděli při střetnutí Olomouce se Slavií. A to je dobře, protože jak ukázalo jaro 2018, v Česku umíme s videorozhodčími pracovat lépe a operativněji, než tomu bylo na skončeném MS v Rusku!

Za tím si stojím. V Rusku, zřejmě aby do toho videorozhodčí sudím až příliš nezasahovali, spolupráce zejména v základní skupinách vázla. Některé zákroky pánové u videa zcela přehlédli a kolegy na hřišti na ně ani neupozornili (Anglie-Tunisko, Německo-Švédsko). Koneckonců i ve finále Francie-Chorvatsko se zkoumala Perišičova penaltová ruka, zatímco Pogbův penaltový faul na Mandžukiče nikoli.

Ovšem i tak soudím, že video i na MS v Rusku fotbalu pomohlo a že včas odhalilo některé přehmaty a křivdy. Ale v Česku jsme to dělali lépe, čímž snad potěším ligového videošéfa Romana Hrubeše. Vzorem budiž přínos videa v klíčových utkáních Sparta – Slavia (3:3) a Slavia – Plzeň (2:0).

Zlomí video Šádkův klacík?

A je dobře, že se počet videopřenosových vozů v daném kole nyní trojnásobně zvyšuje. Na sociálních sítích už se ostatně objevily první komentáře. „Video při zápasech Plzně? Nevídaná věc, to zlomí ten Šádkův klacík snadněji než pražské tanky,“ to je reakce na to, že se mistrovské Viktorii Plzeň na jaře video dlouho vyhýbalo, protože ze začátku nebyla v hlavní nabídce O2 TV Sport, vlastnící příslušný přenosový vůz.

Dobře vím o tom, že existuje stále silná skupina odpůrců videa ve fotbale – v Anglie je to známý internacionál Alan Shearer, v Česku třeba jiný bývalý kanonýr Zdeněk Nehoda nebo také šéf fotbalového deníku Sport Ondřej Škvor.

Ten argumentuje tím, že zatímco video odhalí nastřelenou ruku, minifaul v trestném území či nepatrný ofsajd, a změní tak původní rozhodnutí sudího i  výsledek, nemůže podle videopravidel zrušit nesprávně nařízený roh nebo volný přímý kop, z něhož pak padl gól. A proto je nespravedlivé. Ostatně i to se stalo ve finále MS, když Griezmann nafilmoval při souboji pád a po nesprávně nařízeném volném přímém kopu padla první branka Francie.

Na to mám protiargument i jednoduchý návrh na řešení. Protiargument zní: Když bezpečnostní kamery u továrny odhalí zloděje, je potrestán. Když však u jiné fabriky podnik kamery neinstaloval, zloděj odhalen nebude. Spravedlivé to není, ale kvůli tomu přece nemůže být usvědčený zloděj omilostněn. Ovšem řešení je ve velkém fotbale jednoduché, tam jsou totiž kamery všude: Když se pouštějí menší ofsajdy s tím, že je video při vstřelení gólu následně odhalí, ať se video následně zkoumá i poté, když padne z nesprávně nařízeného trestňáku či rohu. Co je na tom tak těžkého?

Se Škvorem se ovšem shodneme na tom základním. Problémem videa je, že vidí mnohem lépe než rozhodčí různé minifauly či nastřelené ruce, po kterých následuje fotbalový „trest smrti“ – tedy penalta. Penalta podle duchu hry velice přísná až nespravedlivá. A vlastně i podle původního smyslu zavedení pokutového kopu, který byl dodatečně vynalezen proto, aby zamezil brutální hře před brankou, jež obránce předtím velmi zvýhodňovala.

Jako Tříska: „Když je ruka nastřelená, penalta se nepíská“

Jasně, že my se Škvorem pravidla nezměníme, aby se pokutový kop pískal jen za evidentní zmaření šance, i když by to vyřešilo všechny tyto nespravedlnosti. Ovšem třeba věčně se měnící výklad hraní rukou by se časem mohl změnit, resp. zjednodušit. Žádné zkoumání přirozeného či nepřirozeného pohybu, polohy u těla či od těla, zvětšování objemu apod. Stačil by výklad Jana Třísky, resp. učitele Igora Hnízda ve slavném českém filmu „Obecná škola“: „Když je ruka nastřelená, penalta se nepíská.“

Tedy shrnuto, problém častých „přísných až nespravedlivých“ penalt není ve videu, ale ve fotbalových pravidlech, špatně pochopených jejich současnými vykladači ve FIFA a UEFA. Ale to už se zase opakuji.

Opravdový fanda přeje hlavně svému klubu

Už jsem tady také psal o tom, že když se politici začnou „odborně“ zabývat fotbalem, dopadne to často tristně až úsměvně. Třeba představitel Realistů, známý euroskeptik Jan Robejšek ve svém sobotním hlavním komentáři v MF Dnes s názvem „Fotbal a věčná národní hrdost“ mj. napsal:

„Mistrovství světa ve fotbale nebylo jen dočasným svátkem vlastenectví nebo záchvatem nacionalismu. Různé formy politizace masového sportu patří k projevům probíhající renesance role národních států. Při zápase Srbska proti Švýcarsku volali srbští fanoušci: ‚Zabte Albánce‘. Albánští ‚Švýcaři‘ v helvetském týmu jim ze hřiště odpověděli gestem znázorňujícím dvojhlavého orla, který symbolizuje albánskou nezávislost... …Srbsko, Chorvatsko anebo Albánie patří k zemím, ve kterých vlastenectví neztratilo nic ze svého významu. Národ je tam pospolitost, ve které lidé chtějí přežít za kterou jsou nejenom ochotni položit život, ale dokonce i zabít“.

No, a právě proto FIFA všechny takové projevy vybízející až k zabíjení přísně zakazuje. Ovšem vyvozovat z těchto projevů, že typický fotbalový fanoušek je především vlastenec a nacionalista, je poněkud „mimo mísu“.

MS – akce všech svátečních fanoušků

Naopak, MS je akcí všech svátečních fanoušků včetně žen, kteří se o fotbal zajímají jen jednou za čtyři (dva) roky, když na MS či ME „hrají naši“. Jinak je to nebaví. Pamatujete se ještě, když v roce 2004 při ME v Portugalsku poskakovali všichni Češi v rytmu: „Kdo neskáče, není Čech!“? Kde jsou dneska při opakované neúčasti Česka na MS? Na chatách, na zahrádkách, v bazéncích? Mimochodem loňský český mistr Slavia měl ve svých řadách hráče z Česka, Slovenska, Kamerunu, Pobřeží slonoviny, Norska, Nizozemska, Bosny a Hercegoviny, Turkmenistánu, později i z Portugalska, Ukrajiny či Turecka, nyní ještě z Rumunska a nezdá se, že by to někomu z fanoušků až tak vadilo, spíš naopak.

Pravý fotbalový fanoušek rozhodně nefandí na prvním místě národnímu týmu, řekl by vám to jasně i známý britský spisovatel a velký příznivec londýnského Arsenalu Nick Hornby. Ten naopak kritizuje a odmítá, pokud v něm nehraje patřičný počet hráčů z jeho oblíbeného klubu. Opravdový, ryzí fanda je fanoušek klubový. Nejvíce hráčů z několika zemí měly na MS 2018 Manchester City, Real Madrid, FC Barcelona, TottenhamHotspur, Paris SG, Chelsea, Bayern Mnichov, Manchester United a Juventus Turín. Posledně jmenovaný dodal třeba do Ruska celou jedenáctku fotbalistů, přitom Itálie se vůbec na šampionát nekvalifikovala.

Nejvíc fotbalistů na MS poslala anglická PremierLeague, celkem 108 – z nejrůznějších zemí a kontinentů. Je to spolu se španělskou La Ligou nejoblíbenější soutěž na světě. Už proto, že v ní hrají nadnárodní týmy. Týmy, které by podle expertů porazily i ty nejlepší reprezentační celky.

Vzhůru do ligových hledišť!

Ano, MS ve fotbale je nejsledovanější sportovní soutěží na světě. Sledovanější než olympijské hry. Je to ale i akce svátečních fanoušků. Těm opravdu kovaným začíná svátek nyní – po české lize v létě postupně odstartují všechny ligové soutěže v Evropě. A také Liga mistrů a Evropská liga.

Takže vzhůru do ligových hledišť!