Inter převedl Slavii, že LM se hraje s útočníky. V Edenu mají velmi kvalitního trenéra, ale chybí jim kouč

Inter převedl Slavii, že LM se hraje s útočníky. V Edenu mají velmi kvalitního trenéra, ale chybí jim kouč
ČTVRTEČNÍ OFSAJD PAVLA PROCHÁZKY

Pět až sedm bodů sliboval trenér Slavie Jindřich Trpišovský svému šéfovi Jaroslavu Tvrdíkovi navzdory tomu, že červenobílí vyfasovali v Lize mistrů skupinu smrti se třemi jejími předchozími vítězi. Těch pět bodů může 10. prosince v Dortmundu ještě teoreticky splnit, ale i tak z toho bude poslední místo a jaro bez pohárů (včetně toho Českého kvůli zbytečnému vyřazení v Ostravě). Se třemi domácími prohrami se nedá postoupit ani ze 3. místa do Evropské ligy. Inter Milán, druhý jen o bod za Juventusem v italské Serii A, slávistům ve středu večer dokázal, že Champions League se musí hrát s útočníky. Vyhrál v Edenu 3:1, ale jak přiznal i slávistický trenér Jindřich Trpišovský, mohl dát klidně sedm branek. A kdo by mu byl uznán gól na 2:0, kdoví, jak by to dopadlo.

Nejlépe je mít útočníky dva, jednoho velikého (Lukaku) a jednoho hbitého a šikovného (Lautaro Martínez). Získat v Lize mistrů sedm bodů proti takovým soupeřům bez kvalitního forvarda mezinárodní úrovně, to je čirá utopie.  Třeba rakouský Salcburk má za kanonýra teprve devatenáctiletého norského dlouhána Haalanda.  A ještě něco: současný světový fotbal potřebuje nejen velmi kvalitního trenéra (toho Slavia v osobě Jindřicha Trpišovského má), ale i vynikajícího kouče (a tím Trpišovský, jeho fanouškovský i novinářský fanklub mi promine, zatím není).

Frydrych měl být vystřídán už v první půli

Umění koučovat se fotbaloví trenéři učí od kolegů z ledního hokeje a hlavně z basketbalu (kde je to podstatně těžší), protože dobrý koučink dělá velké procento úspěchu. Všichni se asi shodneme na tom, že stoper Frydrych, jemuž dělal Lukaku nesmírné potíže, měl jít dolů už během prvního poločasu, když po jeho již druhém kiksu dal Inter druhý gól. Že byla branka kvůli předchozímu penaltovému faulu odvolána a že místo 0:2 to rázem bylo 1:1, na tom nic nemění. Na hřišti měl být dávno Takács, jemuž se navíc v sobotu v Olomouci (byť na jiném postu) velmi dařilo.  Takhle bylo jen otázkou času, kdy znervóznělý Frydrych udělá v souboji s hromotlukem jménem Lukaku další kiks. Stalo se deset minut před koncem za stavu 1:1, až pak jej Trpišovský vystřídal, to už ale bylo pozdě.  V té době bylo jasné, že královsky placený slávistický kádr bude hrát na jaře jen jednu, totiž ligovou soutěž.

A to nebylo jediné Trpišovského selhání při koučinku, v prvním zářijovém zápase v Miláně (1:1) měla Slavia vyhrát. Inter se teprve dával pod trenérem Contem dohromady, Lukaku přišel do Itálie s nadváhou a hledal svou pravou formu. Červenobílí po pauze na San Siru dominovali, vedli 1:0, jenže v závěru o vedení přišli, když slávistický kouč poslal na trávník laxního Júsufa anezkušeného Provoda a nejspíš toho dodnes lituje. Protože třeba Škoda. Tecl a klidně i Frydrych (ve středu pole), které měl na lavičce k dispozici, by mu jisté v závěrečné defenzívě odvedli poctivější a lepší práci.

Hlas fanoušků: Chtělo to snazší skupinu

Alespoň někteří slávisté možná tak dnes přehodnotí své srpnové velké oči, když chtěli do skupiny co nejslavnější kluby a odmítali s trenérem v čele soupeře, s nimiž by se daly udělat lepší výsledky, postoupit alespoň do EL a těšit se jako v minulé sezoně na další jarní evropské pokračování se skvělými duely, jako byly ty s Genkem, Sevillou a Chelsea. Po těch se bude hráčům i fandům Slavie na jaře nového roku 2020 stýskat, i když zápasy s Barcelonou, Interem Milán a Borussií Dortmund, v nichž Slavia rozhodně neudělala českému fotbalu ostudu, byly pro sešívané velkými zážitky.

V internetové diskuzi na serveru idnes.cz to za všechny podobně smýšlející fanoušky vyjádřil Pavel Bachmann, když napsal: „Škoda té supertěžké skupiny. V případě lehčí by Slavia měla reálnou šanci minimálně na jaro v EL a více bodů v koeficientu. Škoda také toho, že současný kádr se těžko udrží pro příští ročník LM nebo EL.“

Tento názor podpořil i Petr Müller: „V této nejtěžší skupině LM ze všech, co se letos hrají, to končí podle předpokladu. Kdo čekal postup, byl jen snílek. Každopádně v jiných skupinách byli pro současnou Slavii hratelnější soupeři. Proti Interu šlo navíc o velké chyby a nekvalitu nejen v obraně, o impotenci v útoku ani nemluvě.“.

S tou impotencí v útoku to bylo v Lize mistrů osudné – kolikrát musí jít Masopust sám na brankáře (ve středu neproměnil svou velešanci za stavu 1:1 v 72. minutě), aby dal konečně gól?

Velké letní oslabení

Nutno přiznat, že Slavia šla do Ligy mistrů oslabena hned o pět velmi dobrých reprezentantů (Deli, Ngadeu, Stoch, Zmrhal, Král), po nichž zůstaly v sestavě díry.

Draze nakoupený, ovšem fyzicky nepřipravený, Stanciu zůstává zatím za očekáváním. A když se naopak nad očekávání po odchodu skvělé africké stoperské dvojice rozehrál Hovorka, tak se zranil.

K tomu byl Jugas puštěn na hostování do Jablonce, kde se navíc střelecky projevují slávističtí středopolaři Matoušek a Sýkora. Vedle v Liberci zase hraje dobře jiný slávistický Rumun Baluta, jenž by byl v Edenu možná lepší než ve středu jeho krajan Stanciu.

Prezident Zeman viděl katastrofu

Po středeční prohře s Interem Milán, kterou v Edenu se svou dcerou Kateřinou viděl i nový slávistický fanoušek, poněkud utajený prezident Miloš Zeman (šlo ostatně o duel dvou klubů s čínskými majiteli), trenér Jindřich Trpišovskýpřiznal, že se cítí být na dně.

„Vždyť je to pro nás katastrofa. Jedna velká rána. Tři zápasy doma a ani bod. Ve venkovních utkáních jsme podali mnohem lepší výkon. Odehráli jsme v Lize mistrů sice hezké zápasy, ale nakonec v sobě máme hořkou pachuť.Jsme smutní, že jsme doma neuhráli ani bod. Pokud ho dokážeme uhrát na Nou Campu a San Siru, měli jsme ho uhrát i tady. Je to všechno pěkné, skupina Ligy mistrů, ale lidi třikrát odcházejí domů s tím, že jsme prohráli. Z toho jsme zdrceni,“ tesknil Jindřich Trpišovský.

„Soupeřům u nás prostě sedí hrát ze zatažené obrany a zajímat se víc o výsledek než o hru a výkon. I tentokrát tomu tak bylo,“ dodal slávistický trenér.

Inter má teď postup ve svých rukou

Ale fotbal, a multimilionářská Liga mistrů o to víc, se přece hraje především na výsledek. „Nezajímá mě, co bude dál ani, jak bude hrát Barcelona s Dortmundem. Myslím jen na výhru nad Interem,“ prohlásil před středečním duelem Jindřich Trpišovský. Stejně jako s tím prohlášením o zisku pěti až sedmi bodů to chtělo možná trochu víc pokory, jakkoliv se taková prohlášení jeví sympaticky. Inter Milan navzdory čtyřem citelným absencím je přece jen skvělý tým, má jednoho z nejlepších evropských brankářů, vynikající útočníky.

A navíc, zájem trenéra o to, jak hrají soupeři, by měl být automatický, ovlivňuje totiž dění ve skupině i taktiku týmů.

Hráči i realizační tým Interu Milán se po výhře nad Slavií radovali, jako by vyhráli mistrovství světa – dva za to dokonce dostali žlutou kartu.   Pro červenobílí to může být určité zadostiučinění, ale v tomto případě šlo i o něco jiného. Fotbalisté a trenéři z Milána totiž na světelné tabuli v Edenu viděli, že Barcelona vyhrála nad Dortmundem 3:1 a že tedy Inter má při stejném sedmibodovém zisku jako Borussia (ovšem s lepší bilanci ze vzájemných duelů – 2:0, 2:3) vše ve svých rukou.

Když 10. prosince doma porazí Barcelonu, která už má první místo ve skupině předem zajištěno a může v Miláně klidně nastoupit s náhradníky, stane se ze souběžně hraného utkání Dortmund – Slavia pouhý přáteláček do počtu, byť za velké finanční odměny.

Uznání od Conteho na závěr

Moji hráči to nevzdali do poslední chvíle a nakonec to přineslo ovoce. Je to pro nás velké zadostiučinění. Nesmíme zapomenout, že na Slavii trpěly Dortmund i Barcelona. Není vůbec snadné tu vyhrát,“ vysekl červenobílým na závěr poklonu trenér Interu Milán Antonio Conte.

Sice malá, ale pěkná náplast na slávistické rány. Červenobílí už vědí, že se nyní musejí v české lize koncertovat na udržení jedenáctibodového náskoku, opětovně vyhrát domácí soutěž a v létě se opět pokusit o postup  do Champions League.

A hlavně: získat přes zimu nějakého pořádného útočníka (Van Buren to není, Milan Škoda s Teclem jsou při vší úctě již za svým výkonnostním zenitem a Júsuf do Slavie nepatří, ostatně on nehrál ani v Bohemce, když přestal pořádně trénovat).