Stačí, když jedu kolem Edenu a dostanu osypky, říká Babica. Hložek je pro něj stejný talent jako Pastrňák

Jiří Babica nežije jen kuchařskou profesí. Miluje lidi, rockovou hudbu a nemůže být bez sportu. Jako kluk chytal za fotbalovou Spartu a dodnes se věnuje závodně basketbalu. Jeho tatínek býval šéfem Spartaklubu a babička měla od roku 1912 permanentku na starou sparťanskou tribunu. Jiří nedávno představil na YouTube ve svém novém pořadu S Babicou v karanténě „Krůtí rolku Sparta“. To jen, abyste věděli, s kým máte tu čest.  

Začněme basketbalem. Kde jste ho hrával?

V žácích v Dukle Praha. Jako junior jsem pak odešel do Slavie Praha VŠ a dostal se do širšího reprezentačního výběru. V sedmnácti letech jsem přestoupil do Bohemians a hrál druhou ligu. Po roce a půl jsem tam skončil.

Proč?

Jsem sice vysokej, ale pro basket jsem pořád ještě malej. Vždycky jsem nastupoval na postu „dlouhýho“ (pivota) a najednou jsem – zaplať pánbůh – přestal růst, takže pokud jsem hrál třeba proti vysokému reprezentačnímu pivotovi Skálovi, byl mezi námi třiceticentimetrový rozdíl, a to neuskáčete. Tak jsem šel na vojnu, a když jsem se vrátil, našel jsem si dobrou partu, se kterou jsme jezdili na reciproční sportovní zájezdy do kapitalistický ciziny. 

Přiznejte se, jak jste převážel valuty?

Vždycky v paprice. Vyndal jsem z ní vnitřek, strčil tam „mařeny“ (marky), zase ji zalepil a dal do pytlíčku se smaženým řízkem. Nikdy moji skrýš neobjevili. Projeli jsme Německo, Belgii, Itálii. Ale na ty nedůstojný prohlídky autobusů u nás na hranicích nezapomenu.

Hrajete ještě basketbal?

Jo, třetí třídu za SK Start Praha. Rozhodčí mě nemají moc rádi, ale to se nedá nic dělat (úsměv). Navíc jsem ještě členem různých reprezentačních výběrů veteránů a zúčastňujeme se mistrovství Evropy i světa. Loni jsme hráli ve Finsku. Byli jsme i v Americe a Brazílii, je to moc hezký. 

Předpokládám, že jste hrál závodně i fotbal.

Chytal jsem za žáky Sparty, které dodnes fandím. Ostatně, jako celá naše rodina. Můj táta byl šéfem Spartaklubu, babička měla od roku 1912 permanentku! Já sedávám za brankou směrem k Letný. 

Tatínek si prý zahrál ve filmu Proč?

Když film končí, je záběr na pána na tribuně – to je můj táta – který vysvětluje, proč jsou lidi takoví blbci. 

Jak vidíte blbce vy?

Když jsem pracoval v Kolíně nad Rýnem, jel jsem nějakých pět set kilometrů autem do Brém a táta tam přijel jako hlavní organizátor se dvěma autobusy sparťanů. Bylo to ve druhém kole Pohárů vítězů pohárů v roce 1992 (Werder Brémy – Sparta 2:3 – góly Sopko, Dvirnik a Vonášek; odvetné utkání Sparta doma vyhrála 1:0 brankou Siegla; ve 3. kole ji vyřadila Parma). Z autobusů vylezli ti slušní a pak přijel - bůhví odkud - autobus plný rowdies v maskách, který řvali: „My chceme brémskou krev!“ Začal fotbal, já seděl vedle táty a přišel nějaký člověk a povídá: „Jste tady vedoucí? Pojďte s námi.“ 

Jaký problém musel řešit?

Vrátil se až koncem zápasu a byl pryč kvůli blbci, který házel něco na hřiště, vybuchlo mu to v ruce a přišel o oko a kus ruky. Navíc neměl pas a táta se o něj musel starat. A pak se vrhli sparťanský rowdies na brémský fanoušky. Šílenci! Styděl jsem se za ně.

Zúčastňujete se na stadionu mexických vln a znáte všechny pokřiky?

Jistě. Jsem fanda z přesvědčení. Ale nejsem ortodoxní. Jsem nad věcí a určitě se nebudu kvůli fotbalu prát. Jako teenager jsem sice chodil do kotle, ale to už je dávno. V kotli dokáže člověk zblbnout. Dav má ohromnou sílu, která ho dovede ovlivnit. 

Vzpomínáte si na nějaký povedený zápas, který jste odchytal?

Kupodivu si na jeden pamatuju. Bylo mi devět, nastoupil jsem za starší žáky, kterým nepřišel gólman, a v tom zápase jsem chytil úplně všechno. Asi jsem měl zůstat brankařem.

A proč jste jím nezůstal?

Když mi bylo dvanáct, rychle jsem vyrostl, byl jsem kost a kůže, a doktoři rozhodli, že je fotbal pro mě nebezpečnej. Tak jsem se dal na basket a musím říct, že se mi tam ohromně hodila obratnost a další dovednosti, získané v brance. Dodneška umím chytit balon, mám představivost a umím zakládat protiútoky rychlými pasy. Když jsem ještě chytal, tak zatímco šli spoluhráči domů, trápil mě trenér Houška v bahně na cvičáku pod Spartou, kde jsem se čtyři hodiny plácal ve tmě. A to se mi pak v mojí basketbalové kariéře hodilo. 

Hrál jste jako žáček s někým, kdo se stal později slavným?

Z naší party se nechytil ani jeden. Maximálně ve druhé lize. Ale díky Davidu Suchařípovi jsem dostal nabídku z týmu Real Top Praha, a tam si kopnu i s těmi nejlepšími. S Pavlem Nedvědem a dalšími. A když se vám Honza Koller omluví, že vám špatně nahrál, tak to je bomba! Co si může člověk víc přát?! 

Měl jste nějaký sparťanský idol?

Za mlada se mi moc líbil Josef Jurkanin. A později Honza Berger. Ten udělal pro Spartu hodně. Mám to štěstí, že se s ním znám a občas si povídáme o fotbale. S Tondou Panenkou taky. Je klika narazit na tyhle giganty. Některý si vzpomenou i na mýho tátu. Když na Spartě potkám Víťu Lavičku, tak mi říká, že jsem jeho obtisk. To je milý. 

Máte na Spartu permanentku?

Mám, ale ven už s ní nejezdím. Jen když hraje poháry. Byl jsem v Liverpoolu, na Chelsea, ale do Jablonce - to po mně nikdo nemůže chtít. Ani na Slavii nejdu.

Opravdu?

Stačí, když jedu kolem jejího stadionu a dostanu osypky. Chodím tam jen na koncerty. Nedávno jsem tam zašel na ZZ Top a Kiss. Předtím jsem byl na Ramsteinech. Na fotbale jsem tam byl jen jednou, to jsme vyhráli jedna nula. 

O kterém českém hráči jste přesvědčený, že by se mohl prosadit mezinárodně?

Asi o Hložkovi. Potřebuje ještě rok dva. Jelikož začíná dávat i góly, tak si ho určitě někdo vybere. Myslím, že je podobnej talent, jako v hokeji Pastrňák. S tím jsem si mimochodem taky zahrál fotbal. 

Co byste chtěl ve fotbale zažít?

Přál bych si, aby se vrátila zlatá léta Sparty, a abych mohl na Letnou zase chodit s radostí. Chtěl bych vidět od hráčů větší nasazení a radost. To některým chybí. A některý to naopak přehánějí. Já bych zařadil do mužstva víc mladých kluků. Určitě bych je hned neprodával a nepůjčoval. Ať jsme klidně tři roky sedmý, ale ať je zabudujou a oni ukážou svoje sparťanský srdce. A ne každej půlrok mužstvo měnit. Ve Spartě v poslední době něco nehrálo a nevím přesně, co. 

Celý fotbalový rozhovor s Jiřím Babicou si přečtěte v listopadovém čísle magazínu HATTRICK, které je stále na trhu!