Pokud někdo tvrdí, že Straka je jen záchranář, tak je to nesmysl, hájí se nynější šéf Třince

Dvaašedesátiletý trenér František Straka, jenž od loňského září vládne Třinci, jehož se mu podařilo dostat ze sestupových vod druhé ligy, je považován za někoho, jemuž se sice po příchodu podaří tým zvednout, ale do roka vždy zmizí.

Jak se mu taková nálepka líbí? Podle bývalého stratéga obou slavných "S" i české reprezentace je to širší téma. "V mnoha případech jsem odcházel, protože mi z nepochopitelného důvodu nebyla nabídnuta nová smlouva. Asi jsem byl pro některé lidi nepohodlný, protože vnímali tlak na svou osobu a cítili se třeba ohrožení. Každopádně se za to nestydím, dokázal jsem toho mnoho. Už když vezmu Teplice, které byly takový spící obr a já je nastartoval k vítězství v poháru. Hráli jsem tehdy pohár UEFA, kde jsme vyřadili Kaiserslautern, Feyenoord a vypadli až s Celticem Glasgow, který na rozdíl ode dneška byl v té době mega klubem. To období bylo pro Teplice něco neuvěřitelného. Spartu jsem dostal do Ligy mistrů, se Slovanem Bratislava získal Superpohár a hráli jsme evropské soutěže a tak dále. Zažil jsem toho hodně. Pokud někdo tvrdí, že Straka je jen záchranář, tak je to nesmysl," upozornil kouč, jenž už se pracovně zjevil v zemích jako Slovensko, Německo, Rakousko, Řecko, Polsko, Austrálie, Egypt i Libanon.

"Na druhou stranu je pravda, že se mi daří týmy nakopnout v ten správný moment. Ono totiž nejde jen o nějakou záchranu, ale člověk si uvědomí, že pokud se to nepodaří, tak řada lidí v klubu přijde o práci. To přináší často ještě více stresu než hrát v popředí soutěže, jelikož záchrana se najednou stane velkou zodpovědností. Fotbal je o tom, že nikdy nevíte, co se stane. Můžete dělat své maximum, ale jak nejsou výsledky, jednoho dne se s vámi rozloučí. Dnes již trenér není v takové pozici, v jaké býval. Kolikrát o jeho setrvání rozhodují samotní hráči. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Na druhou stranu si někdy trenér sám vyhodnotí, že s týmem již udělal maximum a nemá ho jak posunout dál, takže je lepší, když sám skončí," pokračoval v interview pro web fnliga.cz někdejší československý reprezentant.

Nešťastný z toho však není. Bere to jako realitu a přijímá to. "Hodně jsem toho zažil. Rád vzpomínám na angažmá v Austrálii, kde bohužel ten klub tenkrát zanikl, jinak bych tam třeba byl ještě dnes. To jsou věci, které se ve fotbale stávají. Trénoval jsem také v Egyptě či libanonský Al Ansar, ten jsem dostal na přední příčky a hráli jsme Asijský pohár. Dodnes mi fanoušci píšou a hrozně rád na to vzpomínám. Byl jsem také v Rakousku, Řecku, Německu, Polsku či Slovensku. Všechny ty štace mě toho spoustu naučily. Musím však zmínit také Ismaily SC, které jsem dokázal neskutečně naburcovat, jenže přišla situace, kdy sedím s majitelem klubu a ten mi říká, kdo by měl a neměl hrát. Tohle pro mě absolutně neexistuje. Já jsem se svým týmem každý den v kontaktu a vím, kdo by měl a neměl hrát. Tak jsem jim řekl, ať si to dělají sami. Někdy holt majitelé chtějí rozhodovat a nerespektují trenéry. Určitě v tom nejsem sám. Nikdo vám dnes holt nezaručí, že i přes úspěchy v klubu dlouhodobě vydržíte. Na podzim jsem přijal další výzvu od Karla Kuly a jsem za ni strašně rád. Fotbal miluju a chci dokázat, že takové situace prostě umím," zaznělo z úst nástupce Svatopluka Habance, jehož povídání naleznete na stránkách fnliga.cz.

Jeden z jeho požadavků směrem k hráčskému kádru je pověstné srdíčko, které mnohdy bývá až zesměšňováno. "Buď mě lidé berou, nebo neberou. Já se měnit nebudu, vždy budu vzbouzet emoce. Ve svých letech se vůbec nemám za co stydět a už vůbec nevidím důvod se měnit. Když se daří, tak to není jen o Strakovi, je to o všech lidech, kteří se starají o klub a dělají své maximum. V takových okamžicích mi vždy plesá srdíčko. Měl jsem obrovskou radost, jak se nám podařilo Třinec nastartovat a jen doufám, že kára, kterou jsme všichni společně roztlačili, pojede dál a naše společná cesta bude pro všechny úspěšná. Introverti také mají své emoce a dávají do toho třeba i srdíčko, jen to nedávají tolik najevo. Mnohdy se v nich skrývá vulkán a pak je jen otázkou, kdy bouchne. Obecně někteří hráči dokáží těžit z toho, že mají klid, jiní zase potřebují k dobrému výkonu silné emoce. Takové to "srdíčko" je otázka tréninkového procesu. Já hráčům vždy opakuji – všechno, co děláte v tréninku, přenášejte na hřiště. Jak se chováte, řešíte situace, koncentrujete či jaké prožíváte emoce. Prostě všechno. Každý z nás přichází na trénink v různém rozpoložení a nevíme, jak na tom kdo je. Člověk může mít různé trable a problémy. U mě jsou ale dveře vždy otevřené a jsem jen rád, když za mnou hráči přijdou. Dokážu pochopit kluka, který má nějakých pětatřicet, táhne mužstvo a potřebuje si v určitých situacích odpočinout. Proto je dialog trenéra s hráčem nesmírně důležitý, jen tak lze z fotbalisty dostat skutečně 100 procent. Je to otázka psychologie, kdy třeba podržíte hráče, kterému se zrovna úplně nedaří. Ale když například cítím, že hráč má potenciál se zlepšovat, leč nedělá nic navíc a zůstává na svém, má se mnou obrovský problém. Tehdy je potřeba dodat potřebný náboj, aby si hráč uvědomil, že je součástí týmu a má zodpovědnost," doplnil ten, jenž se svým týmem neprohrál sedmkrát za sebou a osmý korálek v řadě bude chtít navléci v březnu na půdě Blanska.

A co říká častému kočování jeho rodinný život? "Pro rodinu je to samozřejmě zápřah. Když máte malé děti, je to ještě mnohem složitější. Hlavně když se nedaří, tak trpí všichni kolem. Moje paní je bývalá atletka, což je obrovská výhoda. Když se najdou dva lidé ze sportovního světa, kteří si po všech stránkách vyhovují, tak se překážky překonávají mnohem snáz. Je skvělé mít vedle sebe člověka, co chápe vaši pozici, pomůže vám v krizových momentech a zároveň udržuje rodinné kouzlo a povídá si s vámi. Já jsem rád, že takovou paní mám. Rodina je pro mě základ," uzavřel šéf momentálně jedenáctého týmu FNL.

Dukla hledala někoho, kdo jí dokáže přinést přečíslení a v Innsbrucku si vybrala tohoto Zeleného orla...

Zdroj: fnliga.cz