Glosa Honzy Rajnocha: Z Vrby už je zase vlídný chlap, to o Páníka mám strach. A proč si přeji, aby Slavia dopadla jako my v Palermu?

Tři zápasy, devět bodů do tabulky a hned deset vstřelených gólů. A možná i návrat do boje o titul! Taková je zatím vizitka nového kouče Sparty Pavla Vrby, jemuž se zatím na Letné daří všechno, na co sáhne. Tedy přesný opak toho, jaké pocity teď asi prožívá zlínský Bohumil Páník, který Vrbu vyzval v rámci sobotního utkání 20. ligového kola. Jak to dopadlo, jsme dobře viděli. 

Musím říct, že ze Sparty konečně cítím velkou lehkost, která mi v její hře už dlouho chyběla. Je to zásluha hlavně právě Vrby, jehož rukopis je už na hře týmu znát. Časté náběhy za obranu i nápaditá ofenzivní hra, to všechno bylo vidět ve všech třech utkáních, v nichž už vedl svoje nové mužstvo.

Navíc jednoznačně kvituji, že se z nerudného pána, který na střídačce Plzně odsekával pomalu na každou druhou otázku, už zase stal trenér, jenž svou prací inspiruje ostatní. A i když mu ve Zlíně chybělo hned několik ofenzivních hráčů, neslyšel jsem od něj před utkáním vůbec žádné výmluvy. To je prostě super. Stejně jako jeho vyjádření ve smyslu, že ta pravá kvalita týmu se ukáže až v momentě, až to klukům tolik nepůjde...

Sparta je teď každopádně velmi dobře nastavená, což mě jako jejího odchovance těší samozřejmě dvojnásob. Pro celý český fotbal bude jenom dobře, pokud jí taková forma vydrží a Slavii přibude v lize vážný konkurent. Ten rozdíl mezi oběma týmy už je navíc pouze osmibodový, což celé sezoně dodává nový náboj. A je to jenom dobře, byť ty těžší zápasy Spartu teprve čekají. A až v nich se ukáže, jak dobře na tom je.

S tou její kvalitou každopádně ostře kontrastovala hra Zlína, jenž v lize nezvítězil dlouhých deset zápasů. Přiznám se, že mě v téhle souvislosti už napadl termín Páníkovo jaro. Už jsme totiž byli párkrát svědky toho, jak měl jeho mančaft skvělý podzim, na který pak ale navázala katastrofální druhá část sezony. A trochu se bojím, aby to letos nebylo podobné.

Nevyhrát deset utkání v řadě je totiž docela velké číslo a každý jiný trenér by se už asi musel trochu třást. Myslím, že výměna kouče je už tématem i ve Zlíně, byť všichni víme, že tam trenér Páník vždycky odvedl výbornou práci. Rozhodně mu nepřeji nic špatného, ale situace jeho týmu není dvakrát dobrá a nedivil bych se, kdyby se to začalo řešit. Jinak to totiž směřuje k tomu, že ze Zlína bude další kandidát na sestup...

Tím je samozřejmě i Opava, která ale dokázala o víkendu zabrat a zvítězit na hřišti Českých Budějovic. Mám dva svědky, mého bráchu a Martina Poustka, že jsem už před utkáním říkal, že tam Opava získá tři body. A to i přesto, že se mi hra Dynama moc líbí. Opava byla ale hladovější a já tu výhru klukům i trenéru Radku Kováčovi opravdu moc přeji.

Dalším zajímavým výsledkem uplynulého kola pak jistě byla remíza Slavie v Teplicích, na což jsem si dokonce i vsadil. Čekal jsem, že zvlášť po tom těžkém čtvrtečním souboji s Leicesterem to slávisté budou mít na Stínadlech hodně těžké a že domácí mají na to ten zápas neprohrát. Zvlášť na tom strašném terénu, což se nakonec potvrdilo. K tomu jsem si na tiket přidal jedničku na mou srdeční záležitost - tým Manchesteru United, jenž doma přehrál Newcastle 3:1. Za dvě stovky jsem tak měl docela příjemný nedělní večer. A byl by ještě lepší, kdybych tam přidal i výhru Interu Milán nad AC, což jsem už bohužel ale nestihl :)

Na co ovšem sázet určitě nebudu, to je odveta Slavie na půdě Leicesteru. Podle mě to může dopadnout fakt jakkoli. V této souvislosti si vzpomínám na mé angažmá v Mladé Boleslavi a podzim 2007, kdy jsme v Evropské lize, tehdy ještě Poháru UEFA, narazili na italské Palermo. První duel jsme u nás prohráli 0:1 a do odvety šli s tím, že prostě nemáme co ztratit. A v Itálii se povedl malý zázrak, když jsme gólem z 90. minuty poslali zápas do prodloužení a v něm přežili několik vyložených šancí domácích, takže o vítězi musely rozhodnout až penalty. Ty jsme zvládli lépe než soupeř a byl z toho postup, který už asi nikdo nečekal…

Byl bych hrozně rád, kdyby se něco podobného povedlo i ve čtvrtek Slavii. A pevně doufám, že ať už to dopadne jakkoliv, bude to úplně jiný souboj než ten v Edenu, který mě tedy moc nebavil. Bylo to hodně takticky svázané a na Angličanech bylo znát, že si do Prahy přijeli pro remízu. V odvetě to asi bude trochu jiný Leicester, mnohem útočnější, což by ale mohla být voda na mlýn právě Slavii. Určitě má na to skórovat a jsem opravdu moc zvědavý, jak to tam dopadne.

Na závěr jsem si pak nechal jedno z největších překvapení dosavadního průběhu sezony, a tím jsou určitě Pardubice. Jejich výsledky jsou úžasné, navíc když ještě nehrají doma, ale v Ďolíčku. Naposledy přejely Baník a ten výsledek asi mohl být ještě mnohem jednoznačnější, kdyby hosty několikrát nepodržel brankář Honza Laštůvka. Přitom kdo by si ještě před pár lety pomyslel, že Ostrava narazí v lize na Pardubice a bude vlastně ráda, že od nich dostane jen trojku...

Na Východočeších je každopádně vidět skvělá práce s mládeží i to, že jejich hra má hlavu a patu. Moc dobře se mi na ně kouká. Samozřejmě na rozdíl od té hrůzostrašné srážky mezi gólmanem Markem Boháčem a Filipem Čihákem. Jsem rád, že to ještě dobře dopadlo, protože to vypadalo vážně děsivě. I tyhle momenty však k fotbalu patří a sám jsem jich jako stoper zažil bohužel hned několik. Navíc když jsem měl svou hru založenou na hlavičkových soubojích... Právě v Ďolíčku jsem si ostatně ještě v dresu Bohemky po jednom ze soubojů zlomil lícní kost a to prasknutí snad bylo tenkrát slyšet až na tribuně. Chtěl jsem tehdy vstřelit gól hlavou z velkého vápna, ale místo míče trefil frajera a bylo to…

I proto si tu bolest Filipa umím fakt živě představit a tímto mu hlavně přeji, ať je co nejdříve fit!

Slovácko do Evropy? Svědíkova armáda jede nad plán, týden pravdy má však před sebou