Jsem si jistý, že naše přátelství budou trvat až do konce života, říká Souček z Dukly o končících Lvíčatech

FHS Exclusive Agents, tuzemská consigliere agentura pro profesionální sportovce, již déle realizuje projekt "Malá domů" a nejnověji do ní přijal pozvání talentovaný mladík ve službách Dukly Daniel Souček, jenž má za sebou 17 startů za mládežnické reprezentační výběry České republiky. Zasáhl také do čtyř zápasů kvalifikace na Mistrovství Evropy do 21 let a jeho účast v nominaci na závěrečný turnaj se do značné míry očekávala. Do plánů však zasáhl Covid-19. Jaké to je, když pandemie narušuje fotbalové plány a sny?

12. března 2021 rozhodla Hygienická stanice hlavního města Prahy o udělení karantény pro A-tým Dukly. Co Ti v tom okamžiku proběhlo hlavou? Byl jsi jeden z nakažených, anebo byla u Tebe karanténa pouze preventivního rázu?

"Hlavou mi proběhla spousta věcí. Samozřejmě včetně nejhoršího scénáře, že nikam nepojedu. Okamžitě jsem o karanténě informoval kluky. Máme s „repre partou“ WhatsApp skupinu, kde spolu vše řešíme. Měl jsem první výsledek negativní a snažil se věřit, že to bude v pohodě. Bohužel, k večeru téhož dne jsem začal mít první příznaky onemocnění COVID. Tehdy jsem si naplno uvědomil, že je to špatné. Následující týden testy potvrdily, že jsem COVID pozitivní."

O pár dní později unikla informace o finální podobě nominace jednadvacítky na EURO U21. V nominaci Tvoje jméno chybělo. Hovořil jsi s trenérem Krejčím před nařízením karantény a poté? Věřil jsi, že se do Celje s týmem podíváš?

"S trenérem Krejčím jsem hovořil ihned poté, kdy hygienická stanice rozhodla o karanténě pro náš A-tým. Myslím, že kdybych byl zdravý, tak jsem s kluky na EURO odjel. Pravidla karantény jsou však pro všechny stejná. Výjimky neexistují a ani by existovat neměly. Mrzelo mne to velmi, stejně tak trenéra – o to více, že jsem v U21 nevynechal jediný sraz. S mojí situací se však bohužel nedalo nic dělat."

Od hráčů slýcháme různé fráze ohledně významu turnajů, zápasů, soutěží. Pro jednoho je „nejvíce“ obléci reprezentační dres, jiný by to vyměnil za účast v Lize mistrů. Jak to máš nastavené ty?

"Pro mne osobně je reprezentace určitě nejvíc. Ten pocit, když slyšíte před zápasem hymnu, máte „lvíčka na prsou“ a víte, že nehrajte jen za sebe, ale za celý národ, je nepopsatelný."

Karanténa trvala 18 dní. Home-office je u hráčů trochu bizarní představa. Jak jsi ty necelé tři týdny trávil? Jak ses srovnal s celou situací i s ohledem na zmiňované EURO U21 a jak ses udržoval v kondici?

"Tím, že jsem šel na test až v průběhu karantény, tak se mi to o pár dní ještě prodloužilo. Být doma zavřený 18 dní není určitě nic příjemného. První dny jsem se stále v hlavně vracel k tomu, že na EURO s kluky nepojedu. Bylo to velmi těžké. Jsme v nepřetržitém kontaktu a bude ještě dlouho trvat, než mne přestane mrzet, že jsem s nimi nemohl být na tak velké akci – ať už v kabině či na hřišti. Co se týče kondice, tak tu jsem z kraje karantény vůbec řešit nemohl. Prvních pět dní mi nebylo úplně nejlépe. Měl jsem teploty a hodně mě bolelo celé tělo. Navíc jsme dostali doporučení, abychom necelé dva týdny prakticky nic nedělali. Pro mé tělo tak byl velkým zásahem nejen samotný COVID, ale právě i vypadnutí z rytmu. Byl jsem zvyklý dennodenně chodit na tréninky a podávat maximální výkony a ze dne na den jsem musel přestat. Postupně jsem pak začal pomalu opět běhat a navyšoval zátěž, abych se do toho alespoň trochu dostal. Přirovnal bych to k tomu, když v létě nebo v zimě skončí sezóna a po 14 dnech nic nedělání máte začít dělat individuální plány."

tvoji parťáci z jednadvacítky ze skupiny nepostoupili. S ohledem na předchozí úspěchy této generace trenér Krejčí nadřadil při nominaci dle kritiků týmový duch nad aktuální formu. Jak vidíš výkon Lvíčat ty?

"Bohužel se nám EURO opravdu moc nepovedlo. Hodně jsem klukům věřil, když odjížděli na šampionát. Říkal jsem jim, že vím, co v nich je a postup určitě přivezou. Důležitější je však připomenout, že s tímto šampionátem skončila jedna velká éra. Naše ročníky se dokázaly třikrát za sebou probojovat na EURO. Nebyli jsme jen tým. Postupem času se z nás stala jedna velká rodina, kde každý jeden táhnul za druhého. Vzpomínky, které jsme zažili, už nám nikdo nevezme a jsem si jistý, že naše přátelství bude trvat až do konce života. Věřím však, že i v tomto případě, když něco hezkého končí, tak něco jiného hezkého opět začne."