před rokem, 25.10.2022 19:45 Pavel Procházka foto: SK Slavia Praha Česká liga

Jak vzniklo ‚Jude Slavie‘ a ‚Polský Židi‘ a proč je to horší než ‚Smrt Spartě/Baníku‘. A proč selhává policie i LFA?

ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Slavnostní rámec nedělního 304. derby pražských „S“ Slavia-Sparta (4:0) kazil jen antisemitský pokřik části sparťanských fanoušků „Jude Slavie“, na který domácí „kotel“ odpovídal urážlivým skandováním „Smrt Spartě“. Kolegové v deníku Sport se ještě před zápasem ve svém sobotním vydání snažili přijít na to, kdy a proč tyto hanlivé pokřiky vznikly. Jelikož je však třeba některé věci upřesnit, přichází dnes eFotbal.cz s vlastní verzí historie těchto výlevů. V každém případě si však dovolujeme tvrdit, že na neustálé šíření antisemitských urážek typu „Jude“ (směrem ke Slavii) a „Polský Židi“ (směrem k Baníku Ostrava) mají vliv svou nečinností či chybným postojem i Policie ČR, stejně jako Disciplinární komise Ligové fotbalové asociace (LFA) pod vedením Richarda Bačka.

Současná disciplinárka totiž, jak připomněl v sobotu i Jakub Dvořák v deníku Sport, staví pokřik „Smrt Spartě/Baníku atd.“ na stejnou úroveň jako „Jude Slavie“.

Podivné policejní stanovisko vadí židovským organizacím

A policie? Židovská obec, stejně jako další židovské organizace, se opakovaně cítí pokřikem „Jude Slavie“ poškozena. Odbor obecné kriminality 9. oddělení – extrémismus se jejím podnětem prý důkladně zabýval, vyžádal si společensko-historický výklad, ale do sazebníků trestných činů se tento výrok nakonec nevešel.

„Za tímto účelem vypracované stanovisko speciálního pracoviště služby kriminální policie a vyšetřování konstatuje, že tento pokřik nenaplňuje skutkovou podstatu § 355 Hanobení národa, rasy, etnika či jiné skupiny osob,“ sdělil Týdnu koncem roku 2017 kapitán Jan Daněk, tiskový mluvčí Policie České republiky.

To však prý neznamená, že pokřik „Jude Slavie“ policisté nepovažují za závažný. Právě naopak, z fotbalových projevů v Česku ho řadí mezi nejzávadnější a fotbalové disciplinárce doporučují, aby se jím zabývala.

No, a ta se jím zabývá a řadí ho na stejnou úroveň jako „Smrt Spartě“ či „Smrt Baníku“. A točíme se v kruhu.

Přitom je na první pohled zcela jasné, že tu přece v první řadě nejde o urážku klubů, ale o urážku Židů, zvláště těch popravených během holocaustu za druhé světové války.

Pokud jde o trestněprávní rovinu věci, řešila policie v roce 2008 trestní oznámení na neznámého pachatele. A ve svém usnesení (stejně jako pak za devět let ve výše zmíněném stanovisku) konstatovala, že pokřik „Jude Slavie“ podle ní nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv.

Za „Polské Židy“ už rozsudek padl

Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity Brno, který se otázkám extremismu věnuje, k tomu před časem uvedl: „Je otázka, jestli ti, kdo to skandují, vůbec vědí, co křičí. A jestli jim to lze prokázat.“ Podle Mareše je ale každopádně zjevné propojení chuligánské fanouškovské scény s ultrapravicí, která se identifikuje i s antisemitismem. „Na druhou stranu tu neexistuje přesný původ, zdůvodnění toho pokřiku, vyplývajícího snad z něčích úvah o údajném židovském původu zakladatelů Slavie. Jeden soudní rozsudek v podobné věci už ovšem i v Česku existuje, za hanobení rasy a národa byly trestány osoby, které o příznivcích Baníku zpívaly jako o polských Židech,“ připomněl Mareš.

Tak vida, že to jde, když se chce, jen se zdá, že pravá ruka v téhle zemi neví, co dělá levá. Pokřik „Polský Židi“ na adresu příznivců či hráčů Baníku Ostrava je stejný jako pokřik „Jude Slavie“ na adresu klubu červenobílých.

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, viděl věc naprosto jasně. „Proč fanoušci Sparty křičí ,Jude Slavie‘? Bylo by zavádějící hledat v tom cokoliv jiného než projev antisemitismu. Jude není české slovo, je to slovo německé. Takto bylo vepsáno do Davidových hvězd, které z příkazu nacistů museli Židé v řadě zemí nosit na oděvu. Takto ocejchováni byli i židovští občané předválečné republiky deportovaní do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Pokud tedy někdo takový termín používá ještě dnes, otevřeně se hlásí k nacistickému antisemitismu. Pro neonacisty, obecně antisemity, je slovo Žid urážkou, nadávkou. Podobné je to s pokřikem ,Polský Židi‘, který zase, pokud vím, směřují sparťanští fanoušci na příznivce Baníku Ostrava. Motivace je ale stále stejná: urazit, ponížit, dát najevo svůj antisemitismus.“

Leo Pavlát v této souvislosti připomněl jedno setkání. „Před několika lety (bylo to před dlouhými patnácti lety, již v roce 2007 – pozn. red.) jsem byl přítomen schůzce majitele Sparty Daniela Křetínského s Františkem Bányaiem, tehdejším předsedou Židovské obce v Praze. Na tomto setkání se pan Křetínský od antisemitských projevů fanoušků Sparty distancoval a slíbil, že jeho klub bude tuto situaci řešit. Uběhla spousta času, ale žádnou aktivitu Sparty ani žádný posun k lepšímu jsem v tomto směru nezaznamenal,“ připomněl Pavlát.

Petr Papoušek, předseda Federace židovských obcí, si je proto jistý, že by projevy typu „Jude Slavie“ měla stíhat i policie:

„Jednoznačně, je to antisemitský projev, před časem jsme na to téma měli jednání s panem Peltou, tehdejším předsedou Fotbalové asociace České republiky. Řekl nám, že taková skandování odsuzuje. Odkázal se ale na odborné posudky, které zmiňují, že může být obtížně prokazatelné, zda takové pokřiky odporují zákonu. Podle nás jsou takové projevy zcela nepřípustné a snažíme se v tom smyslu apelovat na všech úrovních.“

Mezi „Hajzle!“ a „Ty černej hajzle!“ je také rozdíl

A co „Smrt Spartě/Baníku“? Přát někomu smrt je nepřípustné a hloupé, a to i fotbalovému klubu, byť to někdo může zdůvodňovat třeba tím, že neživé věci nelze přát smrt v jejím doslovném významu, že to je jako třeba „Smrt lokomotivě“. A že v přeneseném slova smyslu ve sportu „smrt“ znamená porážku a že i sportovní novináři teď často nahrazují slovo „prohráli“ či „podlehli“ módním výrazem „padli“.

Ovšem „Smrt Spartě/ Baníku/ Slavii/ Bohemce atd.“ sice uráží klub, není to však projev antisemitismu. I mezi nadávkou „Ty hajzle!“ a „Ty černej hajzle!“ je rozdíl. Ostatně Nick Hornby, slavný britský spisovatel a fanoušek londýnského Arsenalu, klubu, po němž si Sparta zvolila své rudé dresy, se o přesně tomhle zmiňuje ve svém kultovním románu „Fotbalová horečka“. Divím se, proč to Bačkova komise nedokáže rozlišit.

V případě „Jude Slavie“ či „Polský Židi“ se přece nejedná o slávistický klub, ten tu jde v podstatě stranou, ale o urážku v dějinách těžce zkoušených Židů. Navíc, jak ukazuje následující ukázka, to bylo před druhou světovou válkou s tím židovstvím a přízní fotbalových fanoušků poněkud jinak.

Židé drželi spíš se Spartou, křesťani byli víc nakloněni Slavii

Lze tu opět, už poněkolikáté na tomto místě, jen zopakovat, že už před více než osmnácti lety, přesně 10. dubna 2004, napsal publicista Vladimír Kučera (zemřel před třemi lety 4. července 2019) , známý mj. z moderování úspěšného pořadu České televize „Historie.cs“, v deníku Sport komentář, který sedí dodnes jak zadnice na nočník. Přišel v něm na to, že ze známého Poláčkova románu „Muži v ofsajdu“ vyplývá, že za první republiky fandila většina pražských Židů Spartě. Kučera mj. napsal:

„Stalo se třeba zvykem pokřikovat na hráče Slavie ‚Jude‘. Možná to sešívaným trochu přinesl pan Načeradec z ‚Mužů v ofsajdu‘ od Karla Poláčka. Neboť tento tlustý majitel obchodu konfekcí a gumáky byl Žid jako poleno. A byl současně také zarytý příznivec červenobílých. Dáme-li to hezky dohromady, co jiného mohou být slávisté než Jude. Kluci jedni sešívaní, židovští...

Ovšem začtěme se pečlivě do řádek Mužů v ofsajdu, slavné knihy o fotbalových fanoušcích starých časů - k panu Načeradci hovoří árijský Žižkovák pan Eman Habásko st.: ‚Bez urážky, pane... Já vždycky slyším, že páni vod vaší víry drží se Spartou, kdežto křesťani sou víc nakloněni Slavii.‘ A pan Richard Načeradec: ‚Chcete říct, že já, jakožto žid, měl bych bejt při Spartě. No, to zas dovolte. Já vím, že moc židů jde za Spartou, ale kompletně ne. Já vám něco řeknu. Kdyby celá náboženská obec i s vrchním rabínem vzývala Spartu, já zůstanu věrnej pěticípý hvězdě Slavie. Od toho neustoupím.‘ Jak jsem koupil, tak prodám. Tak to stojí na straně 73, sedmý řádek odzdola (Karel Poláček: Muži v ofsajdu, jedenácté vydání, Praha, Československý spisovatel 1978).

A je to. Hodnověrný pramen tedy udává, že pokud by sparťanské tvrdé jádro mělo na někoho relevantně pokřikovat: ‚Jude!‘, pak samo na sebe a na svůj tým. Neboť z tradice - jak vidno - rudí z Letné jsou ten klub, jenž v časech, kdy skutečné fandovství se u nás formovalo, byl ve velké oblibě pražských Židů. A kořeny nikdy neusekneš. Podstatnější však je, že tato historka svědčí o hlubším: v jádru každé zlé pověry, a tou antisemitismus bezesporu je, najdeme zpravidla neznalost, neinformovanost a hloupost. Ty vedou do velmi temných časů. V lednu 1945 autor ‚Mužů v ofsajdu‘ Karel Poláček umřel v osvětimské plynové komoře. Dozajista kolem něho umíralo hodně židovských sparťanských fotbalových fanoušků. Držících se za ruce se slávistou Načeradcem.“

Tolik Vladimír Kučera ve skvělém sloupku, který platí dnes úplně stejně jako v roce 2004, kdy byl napsán.

Historka z roku 1923 pokřik nezrodila

Ale jak tedy pokřik „Jude Slavie“ vůbec vznikl? Deník Sport se v sobotu přiklonil k verzi slávistického historika, archiváře a publicisty Vladimíra Zápotockého, který opakovaně při různých příležitostech vyprávěl následující příběh:

„V listopadu roku 1923 se jednou hrálo derby se Spartou a víkend před tím projížděl přes Prahu West Ham United z Berlína do Vídně. Slavia si s West Hamem domluvila utkání na neděli a pojistila si ho u pojišťovny Slavie proti dešti. Funkcionáři Slavie už tehdy spolupracovali s meteorologickým ústavem, a tak v neděli skutečně pršelo a zápas se kvůli tomu neodehrál. Funkcionáři Slavie však přemluvili tým West Hamu, aby se utkání odehrálo následující den. Slavia tak za jedno utkání inkasovala hned dvakrát. V neděli od pojišťovny a v pondělí od diváků, což Sparta nemohla unést a když Slavia nastoupila za týden na Spartě, tak diváci na její funkcionáře pokřikovali – Vy Židi.“

To je hezká historka, už proto že, jak dodává i Zápotocký, kluboví úředníci a účetní Slavie i Sparty v té době obvykle pocházeli ze smíšených židovských manželství, Ovšem tomu, že by tehdy před téměř sto lety vznikl pokřik „Jude Slavie“, věřit moc nelze. Spíš šlo jen o tehdejší lidové předsudky vůči Židům, jak ostatně píše i sobotní Sport.

Pro pořádek: Adolf Hitler v listopadu 1923, kdy k uvedené záležitosti mělo dojít, teprve vedl v Německu nezdařený mnichovský puč, za nějž putoval na rok do vězení.

Extrémisté s tím přišli až po Listopadu 1989

Antisemitský pokřik se objevil na českých stadionech až po všeobecném uvolnění po Listopadu 1989, kdy se časem v našich zemích začali ozývat i extrémisté a ultrapravice. A odtud tedy vznikly i pokřiky „Jude Slavie“ a „Polský Židi“.

A proč je s Židy spojována právě Slavie?

Možná kvůli již zmíněnému panu Načeradci z Poláčkových „Mužů v ofsajdu“, ale spíš proto, že si fandové záměrně „spletli“ Davidovu hvězdu s tradiční hvězdou slávistickou, kterou nosí červenobílí na svých dresech. A to přesto, že ta první je šesticípá a ta druhá pěticípá.

„Smrt Spartě“ a „Smrt Baníku“? Nenávist už od roku 1983

A vznik pokřiku „Smrt Spartě“? Zdá se, že se to „zrodilo“ podobně jako „Smrt Baníku“ z nenávisti těchto dvou klubů, vzniklé v 80. a v 90. letech minulého století. A že to pak slávističtí fanoušci časem jen převzali.

Ostatně pamětníci ze sparťanského kotle si ještě pamatují, jak jim velitel zvaný Plukovník postupně předříkával: „Smrt Baníku! Smrt Slavii! Smrt Bohemce!“. Najdeme to ostatně v archivu stránek Hooligans. O „Jude“ tam ještě zmínka nebyla. Až pak sparťané, někdy od „devadesátek“, skandovali, že „AC Sparta Praha je mistr ligy, Slavie židovská je, Baník to jsou jenom polský Židi, Brno buze.antský je.“

K nenávisti mezi Spartou a Baníkem došlo ještě před listopadovou revolucí, a to v roce 1983. Sparťané tehdy cestovali vlakem do Ostravy, když je příznivci ostravského celku napadli. „Odveta“ pak přišla o osm let později, když naopak fanoušek Letenských v blízkosti bývalé restaurace Na Špejcharu nedaleko stadionu Sparty pobodal jednoho příznivce Baníku. Velká nenávist mezi oběma kluby panovala třeba ještě v roce 2004. Pavel Besta na Letné pošlapal sparťanskou šálu a Baník následně vyfoukl Letenským mistrovský titul. Když pak Spartu posílil ostravský Matušovič, nevraživost mezi oběma kluby se ještě rozrostla.

Je dobře, že bývalý i současný tiskový mluvčí Sparty Jakub Otava i Ondřej Kasík skandování „Jude Slavie“ opakovaně odsoudili. „Ten pokřik se citlivě dotýká lidí, kteří jsou spojeni se zrůdnostmi, které se během druhé světové války děly a zraňuje je to,“ řekl naposledy pro sobotní Sport Ondřej Kasík.

„Pokřik ‚Jude Slavie‘ je naše ostuda! Bohužel. Tečka,“ napsal, jak nyní uvedl server Prahain.cz, moderátor zápasů pražské Sparty Zdeněk Novotný. Několik lidí argumentovalo urážlivými pokřiky fanoušků jiných klubů, například Slavie, ale i třeba příznivců Barcelony směrem k Realu Madrid. „Je tam veliký rozdíl. ‚Smrt Spartě‘ a ‚Puta Madrid‘ uráží Spartu a Real. ‚Jude Slavie‘ uráží více než SKS oběti holokaustu. Tedy více než šest milionů lidí, kteří nedůstojně zemřeli pro svoji víru,“ odpověděl Novotný serveru Prahain.cz.

Kéž by si to uvědomili alespoň někteří vnímavější a vzdělanější fandové a také policisté a členové Disciplinární komise LFA. Jak už bylo uvedeno, soudní rozsudek v podobné věci v Česku existuje, za hanobení rasy a národa byly trestány osoby, které o příznivcích Baníku zpívaly jako o polských Židech.

Jak konečně přejít od slov k činům

Jen pro připomenutí: za hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení je v tomto státě až jeden rok odnětí svobody. A za podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv až dva roky.

A jak už jsem také psal už před časem. místo slov by se mělo přejít k činům, třeba aby pokřiky „Jude Slavie“ a „Polský Židi“ veřejně odsoudily známé osobnosti, hlavně z řad fanoušků Sparty.

Publicista ze Seznamu Zprávy Jindřich Šídlo pak už před čtyřmi lety napsal na Twitter: „Sparta by pro ty, co skandují ‚Jude Slavie‘, mohla zorganizovat povinnou exkurzi o tři stanice tramvají dolů z kopce na nádraží Bubny (místo, odkud se jezdilo do koncentračních táborů – pozn. red.) a zkusit jim tam vysvětlit, co se tam dělo. Asi by to nepomohlo, ale třeba by se aspoň jeden začal stydět.“